Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

KNAP, Josef. Věno. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1968, s. 228.

FORMA:

16 kapitol, každá má svůj název; první - předehra, poslední - závěr

OBSAH:

Předehra
Ve vesnici stály vedle sebe chalupa Rudišova a Štěpařova. Štěpař se oženil velmi mladý, ale žena mu po porodu prvního synka zemřela. Zastoupila ji tedy její mladší sestra Františka - v době svatby šestnáctiletá dívenka. Stala se z ní dobrá hospodyně a muži porodila čtyři další děti. Štěpař zemřel a zanechal po sobě jenom dluhy. Přišli Prajzi a jeden voják nechal Františce za ošetření svou pušku. Dva nejstarší synové odjeli do Ameriky, třetí si po vojně vzal vdovu, nejmladšímu Vincencovi nabídl Rudiš svou starší dceru. Vincencovi se líbila spíš mladší Kristla, ale tu mu Rudiš odmítl dát. Proto začal chodit do jiné vesnice za Marií. Jeho nevěsta s sebou věnem dostala i krásnou klisnu. Hospodyně měla pět dětí, klisna hříbátek ještě více. Nejstarší byla Růžena, pak Jan a Pavla, Julka a nakonec Tomáš. Františka zůstala na statku jako výměnkářka, Růžena spávala u ní a nechávala si vyprávět staré příběhy.

Růžena
Na jaře měli u Rudišů dělníka z Itálie. Navykl si chodit za Růženou a vykládal jí o stříbrných olivových hájích své domoviny. Růženě to docela popletlo hlavu, ale přece jen dbala na svou čest, zatímco Rudišova Cilka takové zábrany neměla a s Taliánem chodila. Růženě se to ošklivilo, ale nedokázala ho pro to přestat milovat. Rozešla se i s Rudišovým Antonínem, s nímž do té doby udržovala známost. Ten ji podezírá, že je to kvůli jeho mladšímu bratrovi Ondřejovi, který si snad na ni také myslí.

Na podzim u sušírny
Marie chodí na trh prodávat máslo a tvaroh. Vždy se staví do kostela a u cukráře koupí dětem levné cukrátko. Na zpáteční cestě už na ni čeká malý Tomáš, aby se vrátili spolu.
Růžena pomáhá Cilce s česáním švestek a ona jí prozradí, že Antonín vymáhá na otci svůj podíl z chalupy, že by odešel pryč. Růžena Cilku trochu lituje, protože se kolem ní točí Talián, ale Růženě slibuje hory doly a ona mu to věří. Má však brzy odjet.
Večer sedí Rudišovi i Štěpařovi u sušírny a každý si přemýšlí o tom svém. Antonín si přeje, aby Talián nebyl přijel. Cilka se obává, že s ním bude mít dítě. Růžena by také raději Taliána nepoznala, neboť teď má v hlavě zmatek.

Oheň
Bratry Rudišovy probudí rachot v chlévě a Antonín se jde podívat, co se děje. Potká otce, jenž mu řekne, že se odvázala jalovice. Prohodí ještě pár slov a pak se rozejdou. Později v noci začne hořet stavení. Antonín najde ve světnici krvácejícího otce a vynese ho ven. Otec skončí v nemocnici a požár přijde vyšetřovat četník.
Pokládá bratrům různé otázky a pro ně to vychází špatně. Antonín viděl otce naposledy, otec zvedl pojistku proti ohni, mezi Antonínem a otcem byly neshody... Četník odvede Antonína i Ondřeje na stanici.

Obyčejné zkažené děvče
Četník už kdysi vyřešil případ žhářství, kde byl vinen hospodářův syn. Ve své pýše se domníval, že našel jediné správné řešení zločinů, a proto nechal oba bratry zavřít. Otec, který věděl, jak se to seběhlo, už se neprobral z bezvědomí.
Cilka bydlí u Štěpařů a přes den se snaží dát do pořádku vlastní stavení. Pomáhá jí přitom Štěpařův Jan, jemuž se v poslední době zalíbila. Také bývalý otcův nádeník Krejza sem tam něco vypomůže. Cilka má Jana ráda, ale ví, že jeho přízni bude brzy konec. Čeká dítě s Taliánem a nikdo si nevezme zkažené děvče. Za čas se vrátí Ondřej.

Bratr se vrátil
Ondřeje pustili, a protože ho bylo potřeba doma, zanechal svých milovaných studií. Uklidí knihy a oznámí to ve škole. Ředitel s ním jedná povýšeně a vyčítá mu, že poskvrnil dobrou pověst školy.
Ondřej se dře na poli a počítá s tím, že se na něj Růžena vykašle, přestože spolu neměli žádné důvěrnější styky. O Cilce už začínají řeči, že ji někdo zkazil.
Konečně propustí i Antonína. Cilka bratrům ještě toho večera řekne, jak to s ní je. Antonína její hanba zasáhla víc než všechny předchozí tragédie, ale je odhodlán jí odpustit.

Až půjdeš okolo našeho stavení
Cilka se vypraví za tetou Kristlou a vyprosí si u jejího muže, aby u nich mohla zůstat, až nastane její čas. Hospodář ji nepřijme zrovna vlídně, ale také ji neodmítne. Po nějaké době se Cilka setká s Janem. Neproběhne to dobře. Jan jí odmítá odpustit, protože si na ni myslel jako na nevěstu.
Když Cilka odjede, vezmou místo ní děvečku. Bratři objednají zedníky a obnovují stavení. Kresliči návrhů Vojtěchu Liškovi se zjevně zalíbí Julka Štěpařů.

Letní večer
Krejza přijde za Antonínem, ale ten ho podezírá, že měl cosi společného s otcovou smrtí, a vyžene ho. Vojtěch Liška znovu přijede za Julkou - je to její první dostaveníčko. Jdou se spolu kousek projít a zastaví se nad kvetoucím bramborovým polem. Pak už ale na Julku volá Pavla a ona musí jít. Vojtěch ji na rozloučenou dá hubičku a ona od něj ve strachu uteče. Má hrůzu z toho, že teď bude zkažená jako Cilka, ale Pavla ji uklidní, že na to by bylo potřeba víc.

Nemáš čelo šťastných lidí
Růžena chce mluvit s Cilkou, a proto doprovodí Antonína, jenž se k ní také chystá. Narodil se jí hošíček, ale ze začátku hodně plakal. Cilka má z návštěvy radost, doufá, že jí po Růženě Jan něco vzkázal. Růžena však neříká nic, a když si potvrdí, že otcem dítěte je opravdu Talián, teprve jí není do řeči.
Když odcházejí, jde je Cilka ještě kus cesty vyprovodit i s rozvrzaným kočárem, který pro ni udělal kovář. Nakonec se přece jen rozloučí a vzkáže všem pozdravení. Antonín mluví s Růženou, poví jí, že podle něj nemá čelo šťastných lidí. A taky že by zasluhovala, aby ji zkazil za to, co mu provedla. Ale neudělá to.
Ve vesnici se Antonínovi opět přilepí na paty Krejza, tentokrát opilý. Prozradí pak zhruba Antonínovi, co se dělo. Krejza vystoupil na otce a ten ho chytil za krk, on se bránil a praštil ho víc, než chtěl. Taky naznačil, že mu jeho otec přebral Antonínovu matku, jíž měl Krejza rád. Ona dala přednost postavení hospodyně, ale držela nad Krejzou ochranou ruku.

Posvícenská
Ondřej už mezitím také přišel na to, kdo má na svědomí jejich neštěstí. Krejza totiž ukradl látku, kterou Ondřej koupil Cilce, a dal ji své přítelkyni. Ondřej ji viděl v nových šatech a přes švadlenu si ověřil, že je to skutečně látka z jejich domu. Teď je dychtiv Krejzu "chytit za pačesy". Antonín mu to však vymluví, chce nechat nádeníka na pokoji už kvůli matce. Prokázat mu milosrdenství.
Dobývání brambor se vydařilo, proto si bratři dopřáli posvícenské muziky. Antonín se tam sblíží s Pavlou, která si na něj už nějakou dobu myslí. Také mluví s Janem, jenž začal kvůli Cilce pít. Chtěl by ji zavrhnout, ale má ji pořád rád a nějak se s tím nedokáže srovnat.
Antonín vyprovází Pavlu domů a zdá se, že pokud Štěpařovi svolí, bude ruka v rukávě.

Svatební
Pavlin tatínek nemá radost, že si chce vzít zrovna Antonína. Ale protože ji má ze všech svých dětí nejradši, nechce stát v cestě tomu, co považuje za štěstí. Pavla se chystá a poprvé peče (ještě doma) sama chleba. Bochníčky jsou sice šišaté, ale jedlé.
Svatba je slavná, ale Jan je zklamaný, že nepřijela Cilka. Antonín ještě myslí na to, že si vždycky jako svou nevěstu přestavoval Růženu.

Jižní vítr
Pavla vklouzla do kůže Rudišovic hospodyně velmi lehce. Bratři si už život bez ní nedovedli představit. Vytvořila ze statku domov.
Ondřej si přesto připadá v domácnosti trochu zbytečně a rozhodne se, že odejde na vojnu. Jednoho dne si sbalil věci, nechal vzkaz, kam jede, a šel na vlak. Na nástupišti spatří povědomého muže v okovech. Teprve později si uvědomí, že to byl Talián.
Talián někoho ve rvačce zabil a byl odsouzen na šest let. Trest si měl odpykat nedaleko nedaleko vesnice, kde kdysi měl dvě děvčata. Všechny jeho lásky mu už splývaly, ženy měl vždy a vždy jim lhal. Snad se s jednou z nich miloval a druhé povídal. Kdo ví.

Dvě ženy a kůň
Pavla vybírá kamení z jeteliště a Julka jí přijde pomoct. Celá blažená vypráví Pavle, že jí napsal Vojtěch. Co odešel Ondřej, dřel Antonín víc než dřív a byl popudlivější. Manželské štěstí pomalu vyprchávalo. Antonín měl neustálou potřebu soupeřit se Štěpařovými, ve všem je předehnat, všechno jim vzít.
Antonín seče louku a přijde za ním Krejza se snídaní, kterou mu nachystala Pavla. Antonín ho však vyžene. Potom dostane na Pavlu zlost, že nemohla přijít se snídaní sama. Vylije tedy alespoň uvařenou kávu.
Pavla odpoledne přišla ke Štěpařům a večer nechtěla jít zpátky k muži. Když však pro ni Antonín vzkázal přes děvečku, vrátila se.
Mariina Hnědka upadla v tahu a hospodář se rozhodl ji dorazit palicí. Ve stejnou chvíli, kdy to asi udělal, se skácela Marie, jíž už nějakou dobu nebylo dobře. O pár hodin později už jí zvonil umíráček. Cilka je zprávou o její smrti zdrcena, neboť doufala, že by Marie mohla někdy pohnout Jana k tomu, aby si ji vzal.

Poslední podzim
U Rudišů nastal podivný ruch - Pavle se narodila holčička. Antonín však není spokojen, že jeho žena leží v době, kdy je tolik práce. Kdyby mu dala syna, byl by se přes to snáz přenesl. Pavla dobře vycítí, co si myslí, a proto zkouší brzy vstávat z postele. Avšak po pár dnech znovu ulehne a už se z toho nedostane. Julka je s ní v její poslední hodince, ale je to tatínek, kdo jí zatlačí oči.
Antonín před pohřbem chodil od ničeho k ničemu, až pak si vzpomněl, že by mohl Pavle objednat pohřební vůz. Koně však nechtějí rakev s nebožkou odvézt, nakonec se musí odnést postaru - na ramenou.
Nedaleko pracují trestanci a jeden z nich, tmavší než ostatní, se ohlédne po dívkách v černých šatech.

A ty?
Jan viděl na pohřbu Cilku a je rozhodnutý, že za ní pojede a namluví si ji. Pavlin tatínek nemůže přenést přes srdce, že by měla jeho vnučka zůstat s Antonínem bez maminky. Zkusí tedy přemluvit Růženu, jestli by si ho nevzala. Ta odmítne. Julka, ačkoliv nemá Antonína ráda, je ochotná nastoupit na sestřino místo. Kvůli Pavle a kvůli její holčičce.
Ještě napíše Vojtěchovi a ten za ní přijede. Julka mu vypoví, jak to bude s ní a s Antonínem a oba litují toho, co mohlo být.

Závěr
Před nějakým časem uprchl z blízkých Kartouz trestanec a stál před Štěpařovic domem. Žádná z žen se však neodvážila vyjít ven, ani nejstatečnější Růžena. Zběha brzy znovu chytili. Už nemohl obcházet.

ZNAKY:

Ruralistické dílo; Knapův venkov je obydlen rozmanitými postavami, které milují, závidí, dbají na svou čest, nebo se jí naopak vzdávají a nesou pak následky, ubližují a odpouštějí; lidská dilemata: Janovo rozhodování o vztahu k Cilce, otcova oběť dcery pro vnučku...; ironie života: Cilka se zalíbí Janovi ve chvíli, kdy ví, že s ním nebude moci být a Růžena čeká na svého Taliána, ale když přijde, nepozná ho a ze strachu ani nevyjde z domu.