Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román
• podtitul: Historie mládí
• datum vydání: 1923 (psáno v letech 1921-1922)

Autor dozrál na román. A tak vydal svědectví o studentském životě, jaký zažíval...
Hlavní postavou díla je rolnický synek, mladý student maloměstského gymnázia a později univerzity v Praze Jiří Horal, postava z části autobiografická. Studentský život na univerzitě pro něj znamená velkou svobodu, volnost a rovněž oblíbenou samotu oproti zažívanému gymnaziálnímu útlaku. Jeho milovaná činnost, psaní básní a povídek, provází celou knihu stejně intenzivně jako filozofické otázky, v nichž student řeší smysl bytí, svého poslání a jeho naplnění, což tvoří jednu ze dvou hlavních linií románu. Prolínají se v něm dva prostory - prostor šedého, vyhaslého a smutného města a zářícího, krásou se skvoucího života, plného venkovského prostředí. Druhou linii příběhu pak představuje intimní a milostný život Jiřího a především jeho sestry Heleny Horalové, jež je sice v románu postavou vedlejší, ale filozofickými úvahami je značně spjata s životem bratra, který je jí i rádcem. Ve vztazích naplněných milostným poblouzněním, mladickou nerozvážností a sexuálním chtíčem se však oba postupně zklamávají, a to takovou měrou, s jakou se do milostných vztahů vrhají. Jiří na konci příběhu pochopí opravdovost lásky s jeho milou, Hanou. Sestra Helena však pravou podstatu lásky chápe příliš pozdě a její život končí...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství J. R. Vilímek v Praze roku 1923. Počet stran: 232.

DĚJ:

Jiří Horal již od gymnázia miloval poezii. Po maturitě se proto nechal zapsal na fakultu, aby se mohl své vášni věnovat naplno. Byl to citlivý člověk, často se nad něčím rozplýval a pak zase upadl do smutku. Jeho rodiče měli statek a on byl nejstarším z jejich dětí - sestra Helena studovala a bratr Jeník byl mnohem mladší než on.

Helena se zamilovala do právníka Jindry Novotného, tichého a v lásce nevýbojného hocha, jemuž byla vším. Jenže toužila i po tělesné lásce, a tak se stalo, že své tělo nabídla podnikavějšímu Rudolfu Zykovi. Jindra Heleně sice nevěru odpustil, ale vyžádal si, aby se navždy přestala se Zykou stýkat...

Když se s ním později Jindra náhodou blíže seznámil, Zyka mu sdělil, že měl Helenu opět. To ho velmi zasáhlo, ale uvědomil si i svou vlastní vinu, že nedokázal uspokojit její touhy. Rozloučil se s ní písemně a všechny její dopisy jí vracel jako nepřečtené.

Helena, která na Jindrovi visela celým srdcem, chodila od té doby jako podlomená. A když se nedočkala jeho odpovědi, utopila se v rybníku.

Po Helenině smrti začal Jiří vážně uvažovat o smyslu své práce. Porovnával ji s prací rolníka, která mu přišla mnohem užitečnější a cílevědomější. Rozhodl se, že všeho zanechá a vrátí se domů, aby pracoval na rodném statku. Když však v noci přijel na stanici, odkud to měl ještě hodinu pěší chůze do rodné vsi, ozvaly se v něm pochybnosti a uvědomil si, že by ho otec stejně poslal zpátky. Vždyť proto ho dal na studia, aby se stal pánem. V duchu viděl maminčiny zarmoucené oči, a pak - byl tu ještě Jeník, aby jednou dostal hospodářství. Vrátil se proto nikým nepoznán ranním vlakem do Prahy.

Později na posvícenské návštěvě doma mu jeho přítelkyně Hana vysvětlila, že vlastně vůbec nikdy nebyl opravdu mlád, protože byl stále vážný. Tím si Jiří uvědomil, že dosud nežil naplno. Náhle se v něm probudil nový elán k životu a on uvěřil, že ještě není pozdě na to, aby si nahradil "ztracené jaro"...