Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román byl již 3x zfilmován (1937; režie Josef Rovenský, Jan Sviták; 1951, režie Hugo Haas; 2008, režie Filip Renč)

Psychologický román o tragické epizodě v životě českého válečného veterána, prostého traťového hlídače, jenž dočasně ztratil sluch a díky svému postižení ztratil i většinu iluzí o lidech kolem sebe.
Hrdina, bývalý voják František Douša, odjakživa miloval lidi a k životu nutně potřeboval kontakt s nimi. Několik tragických náhod, které zasáhly do jeho života, se svými důsledky projevily až po letech a František na čas ohluchl. Proto vykonával službu traťového hlídače, tvrdou a osamělou práci, kterou po čase začal upřímně nenávidět. Samota nahlodala jeho důvěru k lidem a on i po vyléčení, když se jako neslyšící setkal se skutečným smýšlením svého okolí, předstírá hluchotu, jež mu umožňuje lépe proniknout do sítě lží a přetvářky a poznat tak sobectví a zlomyslnost lidí, kteří kolem něho žijí.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství XYZ v Praze roku 2008. Počet stran: 253. ISBN: 978-80-7388-111-5.

HLAVNÍ POSTAVY:

Franta Douša - válečný veterán, družné povahy, pracovitý, rodinně založený; miloval kdysi dívku, která si kvůli němu z nešťastné lásky vzala život, vzal si později její sestru Annu, kterou měl rád, ale nemiloval ji vášnivě
Aninka Doušová - slušná, dobrá žena, která nezažila pravou lásku, muže má ráda, ale tuší, že on ji má jen jako vzpomínku na svou první lásku; ocitá se v pokušení, kdy ji svádí mladý řezník, vášnivý, silný, vidí v něm protipól svého muže, ale nedá se a sama se mu ubrání

DĚJ:

Děj začíná v momentě, kdy se rodina Doušových přistěhuje do vsi, nad tratí si zařídí drážní domek, kde s roční dcerou žijí. Doušovi zachrání na kolejích sebevraha - podivína Zuzku, jenž si pro malichernou hospodskou hádku (zda je víc hrobař, nebo truhlář, který bere míru na rakve) chce vzít život. Tak se seznámí i s jeho synem Ferdou, jemuž Aninka padne do oka, i když se zároveň uchází o jiné děvče ze vsi. Později ji navštíví pod záminkou, aby mu poradila, jak na svou vyvolenou zapůsobit, ale nechá se unést vášní a pokusí se ji svést, Aninka se ale ubrání ve chvíli, kdy její muž a soused sledují tajně za oknem, jak se zachová.

Když se narodí Doušovým druhé dítě, je Douša zklamán - chtěl syna. Všímají si toho i sousedé a spekulují, vymýšlejí domněnky o nevěře Doušové a Ferdy, z které vzniklo dítě. Ferda se v den pohřbu svého otce (kterého navíc za otce nepovažoval, měl proto k němu divný vztah) opije a snaží se získat svou milou na tancovačce, ta se ho ale bojí a utíká před ním až domů, tam ještě Ferda ubije psa, který brání dům. Poblázněný pomyslí na Doušovou a míří k jejich domku, vidí oknem uvnitř postavy a rozhodne se za vše dohromady pomstít tím, že jejich dům podpálí. Bere dříví, způsobí hluk a Douša, jenž jej považuje za zloděje, vybíhá ven a honí ho. Zklamaný Ferda si sám v polích bere život střelou do srdce, běží ale ještě kus, než padne k zemi mrtev. Vše se odehrává v den porodu druhé dcery, scéně tedy přihlíží porodní bába, která později příběh zkreslí v neprospěch Doušových.

Druhý den probíhá vyšetřování, v úvahu je brána i možnost vraždy - Douša k zastrašení domnělého zloděje jednou vystřelil do vzduchu, navíc by podle sousedů mohl žárlit na soka, který se přišel podívat na "své dítě". Inspekce nic neprokázala, ale pověst zůstala.

Po 10 letech přišel Douša dočasně o sluch, což se přičítalo následkům válečného úrazu. Zanechal práce hlídače a rozhodl se zakoupit ve vsi hospodu. Po několika týdnech ale opět začal slyšet. Předstíral však dále hluchotu: pro penzi, kterou by jinak neměl, i pro výhody plynoucí z toho, že jej lidé mají za hluchého. Byl však svědkem mnoha nepříjemných rozmluv, které před ním lidé vedli (slyšel Aninku mluvit o jejich vlažné lásce, sousedy tvrdit, že je vrahem a otcem nemanželského dítěte...) a stával se tvrdým a osamělým. Nechtěl svou lež přiznat, aby chránil ženu a děti, nemohl se ale bránit. Jednou ve své hospodě obsluhoval opilé kramáře, kteří vzpomínali na mrtvého Ferdu s obdivem, pitka se zvrhla v útok proti Doušovi, jenž byl nakonec zasažen smrtelnou ránou do krku.

Ještě po jeho smrti obcházeli kramáři okolí s písní o hlídači, jeho nevěrné ženě a vraždě jejího milence. Hlídačova památka tak utrpěla touto sprostou pomluvou ještě více. Ferda, násilník, impulzivní divoký rváč, z ní vycházel jako statečná a odvážná oběť žárlivého hlídače.