Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Československý spisovatel, Praha, 1963, 78 stran, napsáno v roce 1958

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Slovensko za doby Československa během rekreačního pobytu

HLAVNÍ POSTAVY:

redaktor - vypravěč, z Prahy, úspěšný a vzdělaný muž
Emöke - mladá, krásná vdova maďarského původu, má postavu jako tanečnice, má za sebou nešťastné manželství, celý život obrátila k Bohu
učitel - namyšlený, omezený, hloupý, myslí si, že je vzdělaný, povyšuje se nad žáky, to jediné mu dává pocit důležitosti, je vulgární a chlípný, podvádí svoji ženu a spí s mladými ženami

OBSAH:

Během rekreačního pobytu se redaktor zamiluje do Maďarky Emöke, mladé, zvláštní vdovy. Ta se líbí i redaktorově spolubydlícímu, vulgárnímu a omezenému učiteli. Učitel si myslí, že má úspěch u žen, ale zatím se chová jenom trapně. Nepodaří se mu ženu svými primitivními frázemi okouzlit. Redaktor si povídá s ženou o vědě, Darwinovi a o Bohu. Emöke mu povídá, že ji manžel bil. Ztratila všechny ideály o mužích a manželství a začala číst duchovní knížky. Věří v Boha a je pouze psychický člověk, nemá ráda fyzično. Redaktora tato dívka zaujme. I on se jí líbí. Když se rozhodne ji obejmout, ona ho odmítá. Nechce fyzickou lásku. Na rozlučkovém večírku tančí redaktor s Emöke a učitel žárlí. V redaktorově nepřítomnosti nalže ženě, že si s ní redaktor jenom zahrává a ve skutečnosti je ženatý. Emöke mu uvěří. Nakonec redaktorovi jakž takž odpustí a dovolí mu, aby ji navštívil v Košicích. Při zpáteční cestě se redaktor soustředí na to, aby učitele skrytě naprosto znemožnil při společenské hře, protože učitel je úplný hlupák. Všichni se mu smějí. To byla pomsta za zničenou lásku. Redaktor v Praze zůstává s Margitkou, protože se ho zmocnila lhostejnost, a Emöke je pro něj pouze matná vzpomínka, legenda.

ZNAKY:

• novela
• ich-forma
• dlouhá souvětí

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Příběh je o lidské malosti a zralosti. Blbost a závist dokáže zničit velkou lásku.

CITÁT Z KNIHY:

A časem, velmi brzy, rozhostila se ve mně lhostejnost k té legendě, ta lhostejnost, jež nám dovoluje žít ve světě, kde denně umírají tvorové naší vlastní krve na tuberkulózu a rakovinu, v žalářích a koncentračních táborech, v dalekých tropech na krutých šílených bojištích starého světa, který zešílel krví, v šílenství zklamané lásky, pod břemenem směšně nepatrných strastí, ta lhostejnost, která je naší matkou, naší spásou, naší zkázou.

"Nejlépe ovšem je," řekl jsem, "zjistit si, je-li to abstraktum nebo konkrétum." Učitel mlčel. "Tak to zkuste. Položte probatorní otázku," žvanil jsem. "Pokuste se objekt lokalizovat." V nenávisti pohnul učitel rty. "Je-je to černý?" řekl.
Pásek vyprskl a v záchvatu smíchu zvedl pavoučí nohy do výše, div že nekopl učitele do nosu.

"Nehraju," řekl učitel. "Dyž se tady lidi neuměj chovat slušně, tak já nehraju," prohlásil s učitelskou ctností.

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka se mi moc líbila. Bylo tam mnoho myšlenek o Bohu i poučení pro prosté lidi.