Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj této knihy začíná v parném létě na koupališti, kde se hned objevují jedny z hlavních postav - postava redaktora Karla Ledna, který se na koupališti snaží dohodit svému nejlepšímu kamarádovi Vaškovi Žamberkovi také přítomnou, nádhernou a dokonalou slečnu Stříbrnou. Háček je však v tom, že sám Karel k ní zahoří touhou, zradí svého kamaráda a sám se snaží slečnu "dostat do postele". Karel se snaží všemožně zaujmout slečnu Stříbrnou, která mu jakoby pořád dává malinkou naději, ale zároveň ho odmítá.
Slečna Stříbrná se po seznámení s Karlovým šéfem stává tak trochu tajemnou (Šéfredaktor Emil Procházka, jak se později v knize ukázalo, měl kdysi něco se sestrou slečny Stříbrné, která měla jen ji. Jenže po příchodu nacistů dostal strach, se svou snoubenkou se rozešel a ona poté velmi mladá zemřela v koncentráku. - Tato informace se o šéfovi však nerozšiřovala, není čím se chlubit.) Karel je do Lenky Stříbrné tak zahleděný, že se dokonce rozejde se svou současnou dívkou Věrou, která rozchod nese velmi těžce.
Redaktor však má také práci, kde se neustále řeší různé kritiky, co vydat a co ne. Zaměstnankyně Blumenfeldová se právě v redakci snaží prosadit rukopis mladé spisovatelky, jisté Cibulové - rukopis o mravně narušených dívkách, napsaný ještě poměrně vulgárním stylem, vyvolal v redakci poměrně velký rozruch, především odpor.
Mezitím chodila slečna Stříbrná s Karlem ven, aby z něho vytáhla informace o šéfovi, chtěla si být jistá, že je to on, za koho ho pokládá. Redaktor v tom však viděl pouze naději na to, že ji jednou dostane. Stříbrná se však velmi nápadně bavila s Vaškem, což se Karlovi samozřejmě příčilo.
Na oslavě šéfových narozenin se Lenka zase plně oddávala právě Emilovi. Ted už víme, že z něj chtěla pouze vytáhnout jisté informace, což pod vlivem alkoholu nebylo tak těžké. Karel z toho pěnil, protože jak zjistil, do slečny Stříbrné se zamiloval. Jenže od doby, co Lenka mluvila se šéfem, Karla prudce odmítala a už ho nechtěla vidět.
Jednání o knize Cibulové bylo do značné míry ovlivněné. Protože Blumenfeldová před poradou oběhla celé oddělení a svou zbraní (obrovským hlubokým dekoltem, a nejen tím:oD) tak nějak přiměla hodně lidí, aby s vydáním knihy souhlasili. Porada byla po dlouhém a vyčerpávajícím dohadování odložena na neurčito.
Karel chtěl Stříbrnou za každou cenu a Věry se chtěl za každou cenu zbavit, proto na ni připravil takovou malou past, na jejímž konci se Věra vyspala s Vaškem. Vašek pak ale začal chodit s Lenkou a vše bylo pro Karla ztraceno. Věra začala chodit s nějakým panem režisérem.
Konečnou důležitou událostí byla podniková oslava na Živohošti, kde se mimo jiné objevila i slečna Stříbrná s Vaškem. Byla zde také Cibulová, s níž redaktor Karel strávil celou noc. Ráno však byla v jezeře nalezena mrtvola, byl to šéf Emil. Kolem všeho byl ohromný rozruch a nakonec bylo vše uzavřeno jako nešťastná náhoda.
Karel se však po rozhovoru s jedním svědkem a posléze po své dlouhé dedukci dozvěděl, že šéf byl zavražděn. A to slečnou Stříbrnou! Nikomu to však neřekl, slečnu Stříbrnou se jen snažil vydírat, chtěl ji přece vždy dostat do postele...

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Redaktor Karel Leden, hlavní hrdina, mi nebyl příliš sympatický již od začátku, kdy mu vlastně nezáleží na svém nejlepším kamarádovi a kvůli nějaké holce je schopen ho zradit a zahodit několikaleté přátelství. Vašek se to tedy vůbec neměl dozvědět, ale přišlo mi až trochu škaredé, že ho Karel považoval za takového ňoumu, který si vždycky všechno zkazí sám a dokonce se toho snažil využít ve svůj prospěch. Další věc, kterou byl schopen udělat kvůli slečně Stříbrné, mi taky nebyla sympatická: rozchod s Věrou. Rozešel se s ní tak hrozně nedůstojně a škaredě a navíc ji pak ještě nechal se samotnou trápit, nechtěl najednou s ní mít nic společného a jakoby ji od sebe úplně odpálkoval. Navíc na ni pak připravil past, která měla vést k tomu, aby svůj stesk ukonejšila u Vaška, jenž měl také zrovna takový malý "trapásek" se slečnou Stříbrnou. Nakonec se ti dva spolu vyspali a Karel nakonec Vaškovi ještě vyčítal, jak ho zradil. To mi přijde jako hrozný paradox, že právě Karel něco vyčítá Vaškovi. Myslím, že se určitě najdou čtenáři, kteří ho budou litovat kvůli tomu, jak na něj byla Lenka škaredá a jak on celkově vlastně dopadl, ale zčásti si za to může sám. Měl si vážit toho, co má! Také mi od něj přišla nedůstojná situace, kdy ho slečna Stříbrná radikálně odmítla a on šel hledat útěchu za Věrou, kterou tak zradil. Tehdy ji uviděl s jiným, dobře mu tak!

V této knize se objevuje motiv pomsty. Řekla bych, že je tak nějak prolínán celou tou knihou, ale myslím, že ony příznaky by se snáze daly poznat až po opětovném přečtení knihy, kdy se čtenář opravdu soustředí na to, že kniha je vlastně detektivka a už také ví, kdo koho a vinou čeho zavraždil. Neobvyklý podtitul Koncové detektivní melodrama opravdu sedí. Vražda je spáchána až na konci celého příběhu a takové to "vyšetřování" a dedukování Karla je vlastně také až na konci.

Naskytuje se zde otázka, jestli byla vražda oprávněná. Myslím, že slečna Stříbrná se se svým a sestřiným osudem už dávno smířila, ale ony hrozné vzpomínky se jí vrátili právě ve chvíli, kdy se seznámila s oním "vrahem" její sestry. Vše se v ní opět probudilo. Nenávist a pomstychtivost. Slečna Stříbrná měla určitě pádný důvod k pomstě, to, co bylo spácháno na její sestře a posléze i na ní samotné, když přišla o všechno, bylo určitě strašlivé a v té době velmi těžké k překonání. Ale podle mě nikdy pomsta člověku neuleví, v tomto případě pomsta Lence nevrátí její mrtvou sestru.
Napadlo mě, jestli je toto opravdu vůbec pomsta. Emil byl zavražděn, to ano, ale jaká to pro něj byla pomsta, když byl vlastně mrtvý. Podle mě by měl člověk, kterému se děje pomsta, nějakým způsobem trpět a odpykat si ten svůj čin až do dna. Ale zde byl Emil "jen" zabit. Pro slečnu Stříbrnou to podle mě byla spíš taková úleva, že už prostě nežije člověk, jenž "zabil" její sestru. A navíc mi kniha na konci vyzněla tak trochu, jako že Lenka svou vraždou prokázala laskavost hodně lidem. Kdekdo Emila nenáviděl, třeba jen za to že odmítl vydat dotyčného rukopis, a jak bylo v knize řečeno, spoustu lidí mělo sto chutí ho také tak nějak "zlikvidovat".

Řekla bych, že Karel je v knize tak trochu loutkou Lenky. On by pro ni vlastně naivně udělal úplně všechno, a ona ho přitom jenom využila k tomu, aby zjistila nějaké informace o Emilovi a aby se dostala do společnosti, kde se šéf pohybuje (potřebovala si být jistá, že pomstu chystá na správného člověka). Jenže Karel na základě toho, že si myslel, že má u Stříbrné nějakou šanci, udělal spoustu chyb (zradil kamaráda, rozešel se s Věrou). Jestliže byl Karel loutkou, pak moc nechápu, proč si slečna Stříbrná nakonec vzala Vaška? Možná, že to nebyla až taková potvora, možná si chtěla jen "ulevit vraždou" a dál pokračovat úplně normální a spokojený život s mužem, který ji bude milovat a vážit si jí jako ženy, nikoli jako milenky.

Já osobně se musím přiznat, že mě rozuzlení děje nenapadlo. Věděla jsem podle obalu na knize, že vražda bude spáchána na konci, ovšem autor mě svedl na "falešnou stopu". Celou dobu jsem si myslela, že Karel zavraždí Lenku, a to díky jeho poměrně častým větám jako např. "Konvalinko. Zabiju Tě.", které směřoval ke slečně Stříbrné. Po dočtení knihy mi však bylo vše jasné a námět mě velice zaujal.

Román Lvíče je přes svou detektivní zápletku také obrazem poměrů v nakladatelství 90. let. Kniha nám ukazuje, jak se tehdy psalo a hlavně co se může vydat, aby nakladatelství nemělo problémy. Můžeme vidět, jak lidé dělají něco jiného, než chtějí. Buď se bojí šéfa, nebo jsou ovlivněni jinou osobou. Příkladem je rukopis od Cibulové - mám pocit, že všichni věděli, že je to ohromný pokrok vpřed, že je to něco nového a objevného, ale právě proto se to báli schválit, nebyla doba na to, aby se mohla vydat taková věc o mravně narušených dívkách. Stejně tak zde vidíme ovlivňování ze strany Blumenfeldové, která jakožto mladší redaktorka viděla, že je to ohromný skok vpřed. Tyto popisy pojednávající o tom, co se v redakci děje a co kdo napsal nebo nenapsal, či co bylo vydáno a co ne, mě přiznám moc nebavily. Možná to je proto, že jsem v té době nežila a ani teď nemám pořádně přehled, jaké to tehdy bylo, avšak jak říkám, problematika publicistiky mě v této knize nezaujala, spíš jsem se vždy těšila na příběh, jenž se točil kolem slečny Stříbrné.

Kniha má podle mne tak trochu otevřený konec. Karel se v celém příběhu (tedy aspoň zpočátku) snaží dostat Lenku do postele a když jí vinou vydírání k tomu už i přiměl, tak se na ni nevrhnul, jak by mohlo být očekáváno. "Pohlédl jsem jí do očí, byly opět neprůhledné, černé, bakelitové. Nepochopitelné. (o těchto očích takto mluví v průběhu celého děje) A pak jsem jim porozuměl. Ach, konvalinko, odpusť mi, jestli je to vůbec možné. Pohnul jsem se. Zabolelo mě u srdce, snad se ve mně hlásil infarkt o své právo na ten obolený sval. ... Byl čtvrtek, noc a konec flirtu s tou krásnou slečnou Stříbrnou." Jakože jsem zatím Karla pouze odsuzovala, v tuto chvíli mi ho bylo až trošku líto. Přišlo mi, že si vlastně uvědomil, jaký byl a prosil proto konvalinku o odpuštění. Zajisté je k politování také to, že je zde opravdu vidět, že trpěl (viz obolený sval), že později Lenku opravdu miloval a její odmítání mu rvalo srdce.

Musím říci, že kniha mne opravdu zaujala. Jde se na ni dívat ze spousty možných úhlů, je v ní hodně věcí, o kterých se dá přemýšlet, které se dají rozebírat. Myslím, že stojí za přečtení, a to nejen jednou!

Čtenářský deník	-	Babylonský příběh
	-	Dvě vraždy v mém dvojím životě
	-	Eine kleine Jazzmusik (Sedmiramenný svícen)
	-	Konec nylonového věku
	-	Legenda Emöke
	-	Lvíče, Lvíče (2), Lvíče (3)
	-	Prima sezóna, Prima sezóna (2), Prima sezóna (3), Prima sezóna (4), Prima sezóna (5), Prima sezóna (6), Prima sezóna (7)
	-	Sedmiramenný svícen, Sedmiramenný svícen (2)
	-	Tankový prapor, Tankový prapor (2), Tankový prapor (3)
	-	Zbabělci, Zbabělci (2), Zbabělci (3), Zbabělci (4), Zbabělci (5), Zbabělci (6), Zbabělci (7), Zbabělci (8)
	-	Zbabělci (rozbor)
	-	Ze života lepší společnosti

Čítanka	-	Konec nylonového věku
	-	Pulchra: příběh o krásné planetě
	-	Tankový prapor
	-	Zbabělci, Zbabělci (2)