Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Fabule a syžet díla, jeho téma, časová a dějová osa
Syžet tohoto díla je pravidelný, bez analepsí a prolepsí, sled dějů, jež se nám autor snaží velmi pečlivě sdělit. Tvoří jej řada kratších i delších příběhů. Snad naše oko samo spočine při otevírání tohoto zajímavého díla na stránce s vypovídající úvodní formulí, že se nejedná o román společenský ani psychologický, nýbrž se před námi otevírá několik set stránek, jež mají detektivní vyústění. Také jsme zde upozorněni na to, že postavy jsou fiktivní, že reálné jsou pouze "postoje v rudimentárních manifestacích". Děj je prostorově zasazen převážně do pražského prostředí během léta na přelomu 50. a 60. let, snad jen vycestování hlavního hrdiny do Medzihorence tuto jinak neporušenou linii prostředí mírně narušuje.

Fokalizace
Vzhledem k tomu, že vypravěč má stejné informace jako fokalizátor, je to hrdina a vypravěč v jedné osobě, nezná myšlenky ani pocity jiných postav, jedná se tedy o interní fokalizaci. (Podle Ruth Ronenové je pro interně fokalizovaného vypravěče typická volba vnímání, v něco věří, doufá. Stejně jako náš hlavní hrdina Karel Leden.)

Postavy a vypravěč
Příběhy jsou vyprávěny z pozice intradiegetického homodiegetického vypravěče, který vypráví vlastní příběh a zároveň se stává jeho součástí. Je ponořen hluboce do sebe, ztotožňuje se zde s postavou dvaatřicetiletého básníka a redaktora Karla Ledna.

Pokus o interpretaci
Letní atmosféra díla vzbuzuje ve čtenáři na začátku díla pocit romantické milostné zápletky, ale po několika stránkách se jeho pocity, ať již chce nebo nechce, změní. Děj se točí okolo milostného trojúhelníku osob, jejichž už tak dost komplikované vzájemné vztahy jsou ještě více komplikovány jejich vztahy k okolí. Na konci knihy se navíc ukazuje, že slečna Lenka Stříbrná je pevně svázána s minulostí v podobě své mrtvé sestry.
Hned na počátku díla můžeme percipovat charakteristické rysy hlavního mužského hrdiny Karla Ledna (snad záměrně pojmenovaným názvem chladného měsíce). Čtenář si rychle uvědomí, že se seznamuje s člověkem prolhaným a egocentrickým, což vyplývá i ze spojitosti s postavou Věry Kajetánové, Karlovy přítelkyně. Z některých úryvků lze tyto rysy vypozorovat.
I z následujícího kratičkého dialogu lze dojít k závěru, že vztah je v určitém směru labilní, muselo zde ke lži docházet i v minulosti, což plně vyjadřuje příslovce času "zase".

"Kájo"
"Co?"
"Proč mi zase lžeš?"
(str. 40)

Chladný Leden uváděl Věru Kajetánovou v určitou iluzi, iluzi perspektivního vztahu, po kterém toužila bohužel jen ona. Po několikáté se dovídá o Karlově lži, přestože ji to zraňuje, je schopna mu odpustit, bohužel je pozdě, Karel běží vstříc své nové budoucnosti, budoucnosti jménem Lenka Stříbrná (původním jménem Leona Silbersteinová), s níž ho seznámil jeho kamarád Vašek Žamberk. Ten Karla žádá o pomoc, aby se mohl s Lenkou sblížit.

Uvědomil jsem si, že tu jsem vlastně proto, abych mu s ní pomohl. V hloubi duše jsem však už věděl, že ho ale s ní spíš zradím.
(str. 12)

Slečna Stříbrná Karla vlastně odmítá, on se však stále snaží a rozchází se kvůli tomu se svou dosavadní přítelkyní Věrou. Na večírku ji seznamuje se svým šéfredaktorem Emilem Procházkou. Mezitím se v redakci nakladatelství řeší vydání či nevydání prózy začínající mladé talentované spisovatelky Cibulové. Ta je po odmítnutí prózy pozvána na večírek v Živohošti, kde má poměr s Karlem. V Živohošti je ráno po večírku šéfredaktor Procházka nalezen mrtev a podezření z vraždy padá na Cibulovou. Poměr s Karlem a Karlovo alibi ji však podezření zbavuje. Karel si ale postupně spojuje všechny souvislosti a zjišťuje, že Procházkovým vrahem je slečna Stříbrná, jejímž motivem je pomsta za mrtvou sestru Salinu, kterou Procházka coby Židovku na začátku války opustil a ona poté zahynula v Terezíně (přeživší Leona Silbersteinová se po válce nechala přejmenovat na Lenku Stříbrnou a nechala si odstranit "koncentráčnické tetování", aby se odstřihla od bolestné minulosti). Karel sdělí slečně Stříbrné vše, co ví, a i když se zdá, že by se mu slečna Stříbrná (mezitím zasnoubená s Vaškem) poddala, Karel si náhle s bolestí uvědomuje konec svého flirtu.

Škvoreckého román s detektivním koncem se zabývá tématem viny a trestu. Vina je zde přitom zákonem nepostižitelná a na pohled ne fatální, přesto ji Emil Procházka splácí životem. Vinen je však nejen šéfredaktor Procházka, ale i Karel Leden svým sobeckým zaměřením, bez viny samozřejmě není ani slečna Stříbrná, která se provinila nejen vraždou, ale i manipulací Karlem. Hra protagonistů děje připomíná šachy, v nichž se figury pokoušejí táhnout jedna druhou. Rozehrávají vysokou hru, do které dávají vše - lze říci, že zejména Karel a Lenka hrají vabank. Karlovi přitom jde "jen" o získání Lenky. Lenka naproti tomu je nejsložitější postavou děje, záhadná, uzavřená, skrývající v sobě neuzavřenou starou a hlubokou ránu.

Autor končí s vyprávěním, aniž by zmínil, jestli se Lenčina rána zavražděním Procházky zacelila, nebo ne. Nechává odpověď na čtenáři a nutí jej tak přemýšlet nad tím, co je správné a co ne, aniž by mu poskytl vodítko. Je tedy msta oprávněná? Vede člověka podle Škvoreckého trestný čin k umírnění vnitřní bolesti? A je správné mstít se jedinci za čin, jehož následky snad ani nemohl předvídat? Chtělo by se povrchně odpovědět že nikoliv. Jenže Lenka (ještě coby Leona) prošla koncentračním táborem, který ji - stejně jako mnoho dalších - psychicky poznamenal na celý život. Chceme-li tedy posuzovat morálnost, či nemorálnost jejího činu, musíme se alespoň pozastavit nad širšími souvislostmi.

V závěru hry dává Karel Lence svým odhalením šach, aby zjistil, že prohrál on sám. Tato prohra láme jeho egocentrismus.