Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Galaxie v Praze v roce 1990 jak svou 4. publikaci. První vydání vyšlo v nakladatelství Sixty-Eight-Publishers roku 1971.

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:

Dílo je psáno hovorovým jazykem s mnoha vulgarismy. Autorův styl je plný vtipů, kterým se člověk musí smát. Používá také zkratek typických pro tehdejší dobu (FO, PPOV, PO...), také se objevuje slovenština (to je vraj taká - taký - ako sa hovorí...)

"Juraji! Hergot vstaň a vlez dovnitř!"
"Vyser se na mě!"
"Neser Juraji!"
"Tak hergot neblbni! Je tu Borovička!"
"Ať si trhne nohou!"

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autor v díle zobrazil život vojáků za komunismu, jejich život na vojně v trochu jiné podobě, než by si "soudruzi" představovali, ale tím je kniha zajímavá a vtipná. Zobrazuje v knize několik vojenských cvičení - lépe řečeno pokusů o ně.

JAKÝ PROBLÉM DÍLO ŘEŠÍ:

Rádoby nelehký život vojáka, v díle se vojáci snaží čelit trapnosti té doby a tuposti jejich velitelů. Vše je však popsáno jakoby s výsměchem a vtipem.

HLAVNÍ POSTAVA:

Danny Smiřický - autobiografická postava mladého vojáka. V knize je Danny popsán takto: "Je to člověk bojácný, a proto svědomitý." Byl velitelem tanku a měl rád svou Lizetku, také si však prožil románek s Janinkou.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj se odehrává ve vojenském výcvikovém prostoru v Kobylci a popisuje poslední půlrok od jara do zimy roku 1954.

UKÁZKA ZAUJETÍ:

"Bola u tých druhých Erdessývcov, čo sú jej otca setry manžela bratranca mojho strýka, od nevesty manžela mojej sestry."

"U nás na Žižkově je jeden chlap, kterej má jedenáct dětí, samý syny, a manželka si dala na jaře pomoct, pač on říká, že prej kdo by to živil, a že prej dyž ty syny pojmenoval podle dvanácti apoštolů, tak na tohodle by už vybyl jenom Jidáš, a jak by k tomu prej takový dítě přišlo, a farář by mu ho stejně nepokřtil a jiný jméno by mu dát stejně nemoh, páč má vrozenej smysl pro pořádek a byl by z toho nervózní, a aby neměl pokřtěnýho, to si nemůže vzít na svědomí, ponivač on je věřící katolík,tak..."

DĚJ:

Vypravěčem celého románu je hlavní hrdina Danny Smiřický, který se snaží "přežít" poslední půl rok své vojenské služby. Celé dílo začíná na starém vojenském cvičišti, kde už od začátku je poznat, že zas tak tvrdé to na vojně nebylo. Celá doba a rozkazy velitelů je vyloženě směšná.

"Soudruhu rotný, mě sem poslal Hospodin, abych vám prej pomoh s vokopem. Ale..."
"Ta píča!" zaznělo z řidičského otvoru, a na předprseň se u něho vyhrabal podsaditý voják v zamaštěné kombinéze s desátnickými prýmky na prsou. Von si myslí, že se kvůli němu strháme. Ať si posere hlavu, kráva."

Do toho všeho přijíždí major a snaží se udělat pořádek, ale většina má z něho stejně jenom srandu, samozřejmě kromě jeho podřízených. Jednou z nejzdařilejších částí knihy je "snaha" vojáků získat FO - Fučíkův odznak. Žádný z vojáků sice nic neví, ale nakonec odznak všichni dostanou.

"Jak říká veliký Stalin, soudruzi: My tak nějak novými formami své práce přebudujeme dosavadní systém výuky na základě soudružské spolupráce mezi učitelem a žákem. My tu nikdo z nás nejsme vedeni úsilím někoho tady, jak se někdy říká, koupat. My tu jenom tak přátelsky budem diskutovat a debatovat knihy, které by měl každý svazák znát ke svému růstu."

V knize nechybí ani milostná zápletka Dannyho s velitelovou dcerou Janinkou a mnoho dalších vojenských scén popsaných s neobyčejným vtipem jako např. dovádění poručíka se soudružkou Babinčákovou, kdy jsou přistiženi majorem. Všechny kapitoly mají svůj název podle toho, co se v nich odehrává - například Divizní kolo armádní soutěže tvořivosti, Kulturně masový večírek na rozloučenou, Noc v posádkovém vězení atd.
Kniha končí právě oním večírkem na rozloučenou, kdy se Danny loučí s Janinkou a majorek se utopí v jímce.

Kuchař mu přiskočil na pomoc a spojenými silami vytáhli těžkou hadici ven. V sacím otvoru vězel nějaký černý předmět. Když jej vyňali, zjistili, že je to vycházková důstojnická holínka nezvykle malých rozměrů.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha byla naprosto skvělá, protože přesně popisuje trapnost minulého režimu. Někomu se tam nemusí líbit vulgarismy, ale v nich je ta vtipnost a výsměch a bez nich by ta kniha snad neměla ani smysl.