Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Františka Šimáčka v Praze roku 1918 (7. vydání). Počet stran: 160.

OBSAH VYBRANÝCH BÁSNÍ:

Podzimní povídka

Machar se zde loučí se svým mládím.
V tanečním sále, do kterého zabloudí, najde svou bývalou lásku. Vzpomíná s ní na mládí, ale když ji vyzve k tanci, nabídne mu svou dceru.

"Mladosti moje, s bohem, s bohem, s bohem..."

Dva listy

Dívka, které milenec dopisem oznamuje, že se může ucházet o její ruku, se bojí reakce svého tvrdého otce.
V otcových dopisech zemřelé matce ale najde jeden podobný tomu, který jí právě přišel od jejího milence.
Oba dopisy vezme a předloží je otci, který ji pak celý dojatý dá svolení.

Tři podobizny

1. Lili a Bibi si jako sedmileté děti hrají s panenkou a do jejich žvatlání vpadnou poznámky, že jakýsi krejčí zabil svou ženu.
2. Den po prvním plesu vzpomínají dorostlé dívky na plesové události. Lili oslňovala svou krásou, ale nehezká Bibi, které si nikdo nevšiml, se radovala jen z úspěchu své sestry.
3. Provdaná Lili odpovídá na Bibin dopis a odkrývá rub svého manželství. Je zdravá, děti má hodné, ale není spokojená. V manželství nenašla lásku, jen všednost a nudu.

Marie Wiltová

Marie Wiltová je herečka, která kvůli neopětované lásce skočila ze čtvrtého poschodí na dlažbu a zabila se.
Kdysi v mládí se provdala, ale muže opustila a šla si za uměleckou slávou k divadlu.
Když zestárla a sláva ji neukojila, zatoužila najednou po lásce. Jenže byla odmítnuta a z žalu pak spáchala onu sebevraždu.

Z vlaku

Matička jede do Kutné Hory za synem-vrahem, jenž zabil soka v lásce; veze mu pár buchet.
Ve vlaku se dozvídá, že vrah bude asi popraven.

"...ale, mí zlatí lidičky, vždyť je to přec moje dítě!"

Teta

Lína se zlobí, že k nim přijede na návštěvu drsná venkovská teta.
Pozná však, že příčinou její drsnosti je pustý život bez lásky a něhy: muž ji podváděl a trýznil, děti ji neměly rády.
Prosí, aby s ní v Praze šli do divadla, kde se hraje o lásce, kterou snad alespoň několik lidí ve svém životě prožívalo.

"Ale já jsem neslyšela ani slůvka v životě... ani slůvko... ani pohled..."

List

Žena advokáta, zhnusená nudou a všedností manželství, se loučí dopisem se svým mužem, kterého kdysi milovala a který ji však záhy zklamal.
I ona jde za svým štěstím.

Otrokyně otroka

Jedná se o obrázek bídy a utrpení dělnické ženy, jež je trýzněna od muže, rozjitřeného bídou.

Červené střevíčky

Básník zde vypravuje o krásné a nevinné mlynářce Rose, která zabila svého muže sekyrou - vysekala mu z hrudi srdce a pošlapala ho po zemi.
Na popraviště jde v červených plesových střevíčkách...

Umírání

Umírající žena se dozvídá, že její věrná družka života - kočka - zmizela.
Zatímco ji služka hledá, vzpomíná paní na svůj život, na své utrpení v manželství, na svá životní zklamání, jichž byla svědkem i její kočka.
Služka oznamuje, že kočka je mrtvá, což znamená i konec nešťastné ženy...

Epilog nad mou malou dcerou

V epilogu knihy vyslovuje básník souhrnně osud ženy: "Býti ženou, už to znamená trpěti, nad drahou její zachmuřenou už Osud vyřkl prokletí."