Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Topol ve své hře zkoumá všechna zákoutí vztahu muže a ženy - ukazuje jeho složitost a náročnost, jeho vypjaté momenty. Konkrétní situace, předváděná na jevišti, se postupně proměňuje v podobenství o údělu člověka a o podstatě mužského a ženského pohledu na svět. Topol tak doplňuje hlavní tendence české dramatiky 60. let, zčásti ovlivněné absurdním dramatem a zčásti rozvíjející tradici avantgardního divadla první republiky, o text vytříbeného básnického jazyka s filozofickými přesahy.

Ústřední dvojici postav je milenecký pár - "stěhovák" Véna a servírka Évi. Oba na jedné straně nesou charakteristické znaky svého pohlaví (Véna vyzdvihuje svou sílu a praktický přístup k životu, Évi zálibu v krásných věcech, ale i určitou marnivost a lehkomyslnost), v textu se však odkrývají i jiné roviny jejich osobnosti - ať v záporném smyslu, když jsou schopni si říkat ty největší krutosti, či v záblescích něžností i intimní blízkosti. Protějšek milenců tvoří trojice epizodních postav - venkovských mladíků (nazvaných obecně První, Druhý a Chlapec), jejichž konflikt vyvolaný sporem o přízeň sestry jednoho z nich tvoří jakési zrcadlo vztahu Évi a Vény.

Hra nemá děj v pravém slova smyslu - situace, do níž jsou postavy zasazeny, je spíše než východiskem zápletky impulsem pro rozpravu postav. Milenci Évi a Véna se vracejí z výletu a čekají na opuštěné zastávce na vlak. Během čekání vedou takřka nepřetržitý dialog, rekapitulují svůj sedmiletý poměr, naznačují možnou společnou budoucnost a ve zkratce naznačují různé roviny jejich vztahu. Jejich dialog má několik kulminačních bodů - v úvahách o možném rozchodu, o vzájemném násilí, či dokonce zabití, o skutečné motivaci jejich vztahu apod. Rozhovor během hry několikrát naruší mladíci z místní vesnice, kteří v okolí vlakové zastávky nahánějí sestru jednoho z nich. Jejich spor vyvolává u milenců příznačnou reakci - Évi touží po tom, aby se i kvůli ní někdo dokázal poprat, Véna se takové malichernosti cynicky vysmívá.

Drama má podtitul Hra o třech situacích a je tedy rozčleněno do tří částí. V každé z nich se opakuje určité rámcové schéma - na počátku situace se objevují venkovští chlapci, na konci první a druhé situace se od sebe (fyzicky i v obrazném slova smyslu) Véna a Évi vzdalují, naopak třetí situace končí jejich objetím za zvuku přijíždějícího vlaku: tato scénická metafora tvoří pointu jejich komplikovaného vztahu i celé hry - přináší naději, že i po všem, co si řekli, si zůstávají blízcí.