Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj knihy se odehrává v 15. století převážně ve Španělsku. Na počátku knihy je napsána jakási autorova předmluva, která napodobuje vědeckou práci o krvavých románech, kde se zabývá jejich historií a charakterem.
Celý děj je složen z kapitol, které na sebe navzájem nenavazují a teprve asi v polovině knihy začínají do sebe zapadat a dávat smysl. Některé příběhy k ostatním ale vůbec dějově nepatří a ani nejsou nedokončeny.
Jedna dějová linie začíná, když milenec dcery myslivce Kaliny byl těžce postřelen, když měl schůzku právě s dcerou Kaliny, Marií. Ta ze samé hrůzy omdlela. Takto je našel Kalina, který byl u nich plačící přistižen hrabětem Reisensteinem, jenž se živil jako policejní komisař.
Z toho, co uviděl, usoudil, že vrahem je Kalina. Ten zmaten tímto obviněním ho napadl nožem a zranil ho. Při tomto útoku se Kalinovi odhalilo tetování žížaly (znak Reisensteinů), díky němuž v něm hrabě poznal svého syna, se kterým se kdysi pohádal.
Společně se tedy vydali hledat vraha Marie a jejího milence. Nalezli tak v lese jeskyni, která byla doupětem padělatelů peněz. Hrabě se vydal jeskyni důkladněji prohledat a objevil tajný východ ven, kde byl lapen vesničany, kteří ho považovali za vlkodlaka. A tak byl odvezen do inkvizičního vězení. Odtamtud byl za nějaký čas vysvobozen.
Mezitím poustevník hledající v lese potravu zpozoroval, že milenec Marie ještě není mrtev, a proto ho odnesl do svého obydlí, aby ho vyléčil. Zanedlouho se probrala i Marie, jež byl vzkříšena hluchoněmým chlapcem Vailardem, který hledal poustevníka. Klára ho proto k němu dovedla a pravděpodobně se tam setkala se svým milencem.
Jak už víme, její otec Kalina byl tedy potomek šlechticů a dozvěděl se, že jeho strýc zemřel a že nyní vlastní zámek, kde ale údajně straší. Vydal se tedy toto stavení prozkoumat.
V druhé dějové linii nevlastní syn knížete Pedra de Rudibanera Kurt, který svého otce nenáviděl, protože nechtěl uznat jeho práva na dědictví, napadl jeho milenku Elvíru, jež kdysi miloval a uřezal jí prsty. Kníže, který ve tmě špatně zhodnotil situaci, obvinil Elvíru z pokusu o vraždu a nechal ji zaživa zazdít.
Elvíru ale potkalo štěstí v neštěstí, protože ve zdi nalezla tajnou chodbu, kterou se dostala do kláštera, kde nějaký čas pobývala. Byla ale otrávena a měla být naložena do lihu, aby mohlo být prohlášeno za zázrak, že její tělo je zachované i po smrti. Elvíra se ale z účinku jedu včas probrala a utekla na půdu, kde našla zednáře, jenž uprchl z blázince, kam se dostal, když vyřizoval vzkaz jednomu z lékařů.
Spojili se spolu, aby se jim útěk zdařil. Shodili ze střechy Kubu, jenž měl provést balzamování Elvíry a jenž udil mrtvoly z pitevny, která byla o patro níž. Vyuzené mrtvoly potom prodával jezuitovi Brůnovi jako jídlo pro chudé. Oba uprchlíci si udělali z močových měchýřů mrtvol jakousi vzducholoď, která byla obyvateli Barcelony považována za ďábla.
Mezitím kníže Pedro de Rudibanera zemřel a na smrtelné posteli prozradil svému zpovědníkovi Brůnovi tajemství o pokladu ukrytém na ostrově Honolulu. Brůno se tam okamžitě vydal, ale jeho loď byla napadena piráty a on byl zajat. Podařilo se mu ale utéct a na Honolulu se dostat i s Kubovou ženou, která ze Španělska utekla před zákonem.
Poklad sice našli, ale jejich úmysly s ním překazil kapitán Rodriguez, který byl pověřen knížetem, aby poklad hlídal. Zakopané jmění nakonec získal hrabě Portmon, jenž byl jednou z objetí bezohledného sporu mezi jezuity a zednáři.

Kniha je špatně čitelná a příběhy postav jsou mnohdy ukončené v půlce nebo ještě dříve (autor například neukončil osud Marie, jež byla - jak můžeme jenom tušit - pravděpodobně dcerou knížete Pedra). V několika kapitolách se objevuje i samotný autor jako spisovatel Paseka a patrně se v nich snaží objasnit náhlý konec své satiry (finanční důvody).