Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha vypráví příběh veverky Zrzečky, která bydlí na Starém dubu v křivoklátských lesích. Dílo Josefa Zemana je typickým příkladem přírodní prózy v literatuře pro děti. Autor zde popisuje přírodu, život v lese, spolupráci a vzájemnou pomoc zvířátek mezi sebou.

Veverka Zrzečka řeší v knize tři problémy:

1. Prvním z nich je její nehoda, ve které se dostane až k hajnému. Jednou takhle byla opravdu velká a krutá zima. Hajný se vydal na obchůzku svého lesa a U Starého dubu zjistil, že se mu do lesa dostala kuna. Tak na ní pod Starým dubem nalíčil past. Veverka hajného celou dobu pozorovala ze svého domečku na jedné z větví. Jenže jak už to tak u veverek bývá, byla natolik zvědavá, že šla tu past prozkoumat. Do rána ale celá zachumelila sněhem a dříve, než ji stihla veverka najít, past ji sevřela nožičku tak silně a pevně, až z toho Zrzečka bolestí usnula. Měla štěstí, že šel okolo hajný, pomohl jí z pasti ven a odnesl na hájenku, kde jí zavázali zraněnou nožku, uložili ji do pelíšku plného oříšků a nechali prospat. Veverka u hajného zůstala až do doby, než se jí nožka úplně uzdravila. I tak každé ráno chodila do hájenky na oříšky.
2. Druhý příběh se již odehrává v lese, a to přímo na Starém dubu. Veverka si jednoho dne hledala potravu a když se vracela zpět, zjistila, že u vchodu do jejího domečku sedí dvě vrány a snaží se dostat dovnitř, kde spí její dvě veverčí miminka. Dostala strach a hned šla s vránami bojovat, ale sil na ně měla málo. Všechna zvířátka z lesa se seběhla, jenže nikdo neměl na vrány odvahu. Vran se slétalo také stále více a více. Nakonec po radě dědy Havrana zavolali na pomoc ostříže, jenž si s vránami lehce poradil a pěkně s nimi zatočil.
3. Poslední, třetí příběh je o nemoci Starého dubu. Jedna větev mu stále klesala dolů a nakonec začaly opadávat i listy. Veverka hledala pomoc. Strakapoud celou větev prohlédl, ale se svými znalostmi byl v koncích. Myšky prohlédly všechny kořeny a kořínky, ale ani ony nic nenašly. Pomoci mohl pouze datel. Zrzečka se proto musela vydat na dlouhou cestu za profesorem Datlem, který po chvilce přemlouvání nakonec pomoc přislíbil. Větev zbavil ohromných larev, jež stromu tak škodily. Vše dopadlo dobře, větev se uzdravila a zvířátka mohla klidně žít dále v Tichém údolí U Starého dubu.