Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

(Klasická knihovna, Nakladatelství Lidové noviny, Z franc. originálu: Le roman de Tristan et Iseut, v Paříži 1946, úvod Gastona Parise, přeložila Eva Musilová)

• Je to báseň napsaná prostou a krásnou prózou.
• K převyprávění tohoto příběhu byly dvě možnosti: Buď se přidržet Thomase nebo Béroula (po nich se dochovalo také několik veršů) - obnovou staré verze, v níž byl starý barbarský živel již plně přizpůsoben duchu a dílům rytířské anglofranc. společnosti), nebo oživit současníkům vyprávění v jeho nejstarší podobě vůbec.
• Bédier tedy vzal dochovanou část Béroula a vytvořil tomuto trupu hlavu a údy.
• Jde o francouzskou báseň z poloviny 12. století, napsanou však koncem století 19. (starodobé prvky - Tristan oděný v rytířské zbroji a Isolda v rovném rouchu soch našich katedrál...)
• Myšlenka symbolizovat bezděčnou, neodolatelnou a věčnou lásku nápojem, jehož účinek - a tím se liší od všech obvyklých kouzelných nápojů - trvá po celý život a přetrvá i samu smrt, má bezpochyby původ v obřadech staré keltské magie.
• Psáno stylem klidného vyprávění v podání franc. vypravěčů.
• Půvab podrobností, tajemná a mýtická krása některých epizod, nepředvídanost situací a citů, keltská melancholie i francouzský půvab, mocný realismus i jemná psychologie.

1. Tristanovo dětství – "Líp věru by, když jsi byl mlád, Radostným, Krásným tě zvát"
V Cornwallu vládl král Marc, nepřátelé mu vypověděli boj a na pomoc mu přijel Rivalen – král loonnoiský. Za odměnu si po boji vzal jeho sestru Blanchefleuru. Později Rivalen zemřel v boji a Blachefleura nechtěla bez něho žít. Jejich syna Tristana (=smutek) svěřila Rohaltu Věrnému, který ji opečovával a zemřela. Hrad Kanoel vešel pod nadvládu knížete Morgana. V sedmi letech byl Tristan svěřen moudrému učiteli a zbrojnoši Gorvenalovi. Jednou ho norvéžští kupci unesli na lodi. Bouře je ale přesvědčila, že to neměli dělat a tak Tristana propustili na malé loďce. Doplul na pobřeží Cornwallu, hradu Tintagelu a setkal se s lovci, kteří ho zavedli ke králi Marcovi. Ten ho přijal a Tristan u něho sloužil. Později se dozvěděl, že je to jeho synovec. Tristan osvobodil svoji zemi od knížete morgana a vládu svěřil Rohaltovi.

2. Morholt Irský – "A Trisan děl: Za čistý štít půjdu se jako rytíř bít."
Král Irska vydíral Marcovu zemi a teď žádal 300 paniců a panen do svých služeb. Tristan s ním bojoval, zabil ho a zemi osvobodil. Byl ale otráveným šípem smrtelně zraněn a tak se nechal na loďce vyslat po moři. Chtěl zemřít osamocen pouze se svojí harfou. Na ostrově Weisefortu - Morholtovy země se ho ujala Isolda zlatovlasá - jeho žena... Ona jediná ho mohla svými léky vyléčit... Aby v něm nepoznala vraha svého muže, tajně Tristan utekl.

3. Hledání krasavice se zlatým vlasem – "Nezaplatil jsem ve zlatě: o vlasu jen jsem vyprávěl a mnohou žalost proto měl."
Na dvoře krále Marca žili 4 baroni, nejvěrolomnější z lidí, a ti nenáviděli Tristana zlou nenávistí pro jeho udatnost a pro něžnou lásku, kterou k němu král choval (během děje je Tristan všechny zabije). Báli se, že jednou připadne trůn jemu a tak nutili krále ať si najde královnu... On se jich chtěl zbavit, a tak prohlásil, že chce pouze tu se zlatými vlasy - vlaštovky přinesly do jeho komnaty zlatý vlas. Tristan se tedy vydal pro Isoldu Zlatovlasou... Nejdříve ale musel v její zemi zabít saň, vyléčit se od jedu z jejího jazyka a dokázat, že saň nezabil senešal, který lhal, neboť se také ucházel o Isoldu...

4. Čarovný nápoj – "Ach nebylo to víno, ač chuti podobné to pili toho dne, strast bez konce a lásky žal, ten oběma jim život vzal."
Služka Brangiena měla dát nápoj lásky Isoldě a králi, ale Isolda ho nevědomky vypila s Tristanem... Oni si vyznali lásku a ona se jim také doznala...

5. Brangiena vydána nevolníkům – "Košili svou drahocennou Isolda když darovala, nikdy nikým nenošenou, svoji vlastní jsem jí dala."
Král Marc si po 18 dnech vzal Isoldu za ženu. Ona se ale dále tajně scházela s Tristanem. Bála se prozrazení a tak chtěla dát zabít Brangienu. Nakonec toho ale nebyla schopna, tak Brangieně věřila.

6. Veliká sosna - "Ach Isoldo má jediná, živote můj i smrt má!"
Dvorští věrolomníci si všimli jejich lásky a stále přesvědčovali krále... Brangiena je ale vždy včas varovala. Král Tristana vyhnal z hradu, ten ale nemohl bez Isoldy žít. Začali se scházet v sadu za hradem. I na to se přišlo (viděl je trpaslík Frocin), ale král se opět nechal jimi obelstít a tak přijal Tristana zpět.

7. Trpaslík Frocin – "Běda podlému hrbáči, že zradil šlechetného muže!"
Králova dobrota ještě více popudila barony a ti opět nachystali léčku na Tristana (mouka u postele Isoldy). Král jim uvěřil a oba milence zajal.

8. Skok z kaple – "Kdo zří tu tvář, ten sličný vzhled, a nelituje jejích běd, ten věrolomné srdce má!"
Na hranici z trní mají být oba upáleni. Tristan ale uteče a skokem z kaple se chce zabít. Dopadne ale bez újmy a když se to král dozví,chce Isoldu ztrestat něčím jiným - předá ji znetvořeným malomocným. Od těch ji Tristan osvobodí a schovají se spolu v lese. I započal pro uprchlíky drsný, a přesně milovaný život v hloubi divokých lesů.

9. Hvozd moroiský
Zrádce krále má být dvěma koňmi roztrhán a upálen na hranici... Královi se zželelo Tristanova psa - Husdenta - propustil ho a on si našel svého pána a tak už měli další společnost. I Gorvenal se s nimi držel stále.

10. Poustevník Ogrin
Již nepřecházeli každou noc na jiná místa, zůstali v jeskyni a také zde byli odhaleni... Král se za nimi vydal, ale neviděl je v obětí a tak pochopil, že opravdu mezi sebou nechovají hříšnou lásku. Tristanův meč, který měli milenci mezi sebou vyměnil za svůj a Isoldě vyměnil svůj prsten. Když na to ráno přišli, rozhodl se Tristan že požádá o odpuštění a vrátí Isoldu králi. A sám odjede pryč ze země.

11. Divoký brod
Král to přijal a tak se Tristan opět musel rozloučit. Isolda mu věnovala svůj prsten a slíbila kdykoli si ji vyžádá, půjde za ním. On ji věnoval Husdenta.

12. Soud žhavým železem – "Bůh projevil svou moc..."
Isolda musela ještě se žhavým železem před svědky přísahat, že nikdy nepatřila do jiné náruče než královy a toho "žebráka" co ji přenesl přes řeku.

13. Slavičí hlas
Ještě naposledy se jde Tristan v noci rozloučit do sadu. Tak činí po několik dní, neboť král je na cestách. Znovu je ale odhalí baroni a tak musí Tristan opravdu odjet.

14. Divotvorná rolnička
Tristan odjel do země waleské, ujal se ho kníže Gilain a snažil se ho rozptylovat... Daroval mu psíka s kouzelnou rolničkou, kterou poslal Isoldě aby ji rozveselovala. Ta ji ale hodila do moře - chtěla trpět tak jako Tristan.

15. Isolda Běloruká – "Hněv ženy je věc strašlivá, nechť se ho každý vystříhá. Hned žhavá láska roste v ní, hned nenávist ji naplní..."
Tristan jezdil po zemi a pomáhal svými hrdinskými činy. Pomyslel si, že ho Isolda již přestala milovat a tak souhlasil se svatbou se sestrou Kaherdina (jeho přítel) - Isoldou Bělorukou. O svatební noci ji ale řekl, že slíbil za pomoc od Matky Boží, že se rok nebude dotýkat ženy.

16. Kaherdin
Tristan Kaherdinovi vysvětlil, proč nemůže Isoldu milovat, jak by měl. On jeho lásku a zármutek pochopil a nabídl, že s ním pojede za Zlatovlasou aby zjistili, zda i ona jeho stále miluje.

17. Dinas z Lidanu
Isolda se dozvěděla, že si vzal ženu v Bretani a nechtěla se s Tristanem ani vidět. A tak on odjel bez potěchy zpět k Isoldě Běloruké. Isolda ale litovala a oděla se do žíněné košile.

18. Tristanovo šílenství - "V tom nápoji jsme pili smrt..."
Tristan bez Isoldy chřadl a rozhodl se naposledy ji vidět. Oblékl se do starého oděvu a potřel si obličej, že ho nikdo nepoznal a vydával se za blázna. Isolda ho po chvíli poznává a tak spolu opět tráví nějaký čas. Nakonec ale raději Tristan uteče a slíbí Isoldě, že si ji pak odvede s sebou.

19. Smrt
Tristan vypomáhal Kaherdinovi v boji a byl zraněn otráveným šípem. Umíral... Poslal Kaherdina pro Isoldu aby ji mohl ještě spatřit. Vše ale zaslechla Is. Běloruká a chystala pomstu. Kaherdin unesl na lodi Isoldu a přivážel ji k Tristanovi. Is. Běloruká mu ale nalhala, že Kaherdin přijíždí s černou plachtou = bez Isoldy a tak Tristan přestal přemáhat smrt a Isolda ho našla již mrtvého. Ulehla k němu na postel a žalem nad ním, milovaným. Král Marc když se dozvěděl o smrti milenců, nechal je pohřbít vedle kaple do dvou hrobů. Z toho Tristanova vypučel do rána zelený ostružiník hustého listí obsypaný vonnými květy a přerůstaje kapli vnořil se do hrobu Isoldy...

• Příběh byl vyprávěn pro ty, kdož milují, ne pro ostatní. Zdraví vás zamyšlené i vás šťastné, zdraví nespokojené i roztoužené, ty, kdož se radují, i ty, kdož jsou zarmouceni, zdraví všechny zamilované...
• Kéž by zde nalezli útěchu proti vrtkavosti, proti křivdě, proti hněvu i hoři, proti všem strastem milování!

Čtenářský deník

-

Román o Tristanovi a Isoldě, Román o Tristanovi a Isoldě (2), Román o Tristanovi a Isoldě (3), Román o Tristanovi a Isoldě (4), Román o Tristanovi a Isoldě (5)

Čítanka

-

Román o Tristanovi a Isoldě