Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Překlad: z anglického originálu Just So Stories přeložil Jaroslav Vančura
Ilustroval: Jiří Mocek
Vydal: Vyšehrad v Praze, 1978

OBSAH:

Tato kniha se skládá ze 102 stran, na nichž nalezneme 13 legračně ilustrovaných povídek, které jsou velmi vydařené. Některé z nich vysvětlují různé neobyčejné události, co se údajně staly. Najdeme tu však i odpovědi na pár dětských otázek. Například: "Proč má velryba úzký jícen"; "Proč má velbloud hrb"; "Jak přišel slon k dlouhému nosu" apod.

Proč má velbloud hrb
Byl jednou jeden velbloud, který nechtěl pracovat. Jedl jen plevel, trní a bodláčí, protože byl líný. Vždy když na něj někdo promluvil, řekl jen "Hrrr-ph!" a nic víc. Přišel za ním kůň a ptal se ho, proč nejde běhat jako oni. Velbloud jen odfrkl "Hrrr-ph!". Pak přišel pes a ptal se ho, proč nejde aportovat jako oni, velbloud odvětil jen "Hrrr-ph!". Po chvíli přišel vůl a povídá mu: "Pojď alespoň orat jako my!" Velbloud zopakoval jen své "Hrrr-ph!". Všechna zvířata to šla oznámit člověku. Člověk jim řekl, že je mu to líto a že ten hrrr-ph tvor asi neumí pracovat. Po odchodu od člověka se domluvili, že udělají na kraji pouště poradu. Jak se sešli, přilétl džin, zvířata se ho ptala, jestli je správné, aby někdo nic nedělal a jen se válel. Džin odvětil že ne. Chvíli poté mu zvířata sdělila, na co se velblouda ptala a co on jim odvětil. Džina to rozzlobilo a šel se na velblouda sám podívat. Promluvil na něj pár slov, ale velbloud jen znova odfrkl své "Hrrr-ph!". Džin mu řekl, že když to řekne ještě jednou, tak se mu to vymstí. Velbloud mu to však zopakoval... Najednou se mu začal nafukovat hřbet a z toho "Hrrr-ph!" vznikl jen hrb.

"Můj dlouhý lehkomyslný příteli," oslovil ho džin. "Co to slyším? Nechceš prý pracovat, i když je svět zbrusu nový?"
"Hrrr-ph!" odfrkl velbloud.
"Být tebou, tak to neopakuji," pravil džin. "Mohl bys to říci o jednou víc. Chtěl bych totiž, ty lehkomyslníku, abys pracoval."
Velbloud řekl zase jen hrrr-ph, ale sotva to dořekl, shledal, že jeho hřbet, na nějž byl tak pyšný, se pomalounku nadouvá a nadouvá v ohromný hrb.
"Vidíš," poznamenal džin, "tady máš to své hrrr-ph. Zavinil sis to sám, protože jsi nechtěl pracovat. Dnes máme čtvrtek, a tys od pondělka, kdy se začalo s prací, neudělal dočista nic. Tak, a teď jdi dělat!"
"Copak mohu?" řekl velbloud. "S takovým hrbem na hřbetě?"
"Ten máš za to," pravil džin, "že jsi ztratil tři dny. Teď můžeš dělat tři dny bez jídla, protože máš živobytí v hrbu. A ne abys říkal, že jsem pro tebe nic neudělal! A teď ven z pouště, vyhledej ty tři a chovej se slušně. Hrrr, hrrr!"
Velbloud rozhýbal svůj hrb a vydal se za těmi třemi. A od těch dob nosí velbloud svůj hrrr-ph (my říkáme raději hrb, abychom se ho nedotkli), ale dodneška nedohonil ty zameškané tři dny a dodneška se nenaučil slušnému chování.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi libí kvůli nápaditosti.