Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Idylická novela německého romantika z roku 1826, která po celé generace patřila k nejoblíbenější četbě německé mládeže.
S poetickým kouzlem vypráví o šťastném vandru a veselých příhodách zamilovaného mladíka.

OBSAH:

Syn mlynáře musel odejít do světa, protože otci nepomáhal, nic nedělal a otec jej už odmítl živit. Nazval ho darmošlapem. Tak vzal housle a odešel...

Po cestě hrál a potkal dvě v kočáře jedoucí dámy. Svezl se s nimi do Vídně a v jednom bohatém domě získal místo zahradníkova pomocníka. Zahradník s ním ale nebyl moc spokojen, zato darmošlap v zahradách velmi - sledoval krásné dámy, obdivoval zahradu a tajně toužil zařadit se mezi panstvo a nic nedělat.

Za krátkou dobu zemřel výběrčí daní a on nastoupil na jeho místo. Celý den nic nedělal a jen seděl před domem a pozoroval ostatní. Zamiloval se do jedné ze dvou dam, se kterými jel do Vídně; nechával jí květiny. Jednou přišla komorná, aby pro její paní natrhal květiny na ples. Když je měl ale předat, zjistil, že květiny jsou pro druhou dámu z kočáru. Byl velmi zklamán a nakonec spatřil svou vyvolenou s jiným mužem, nejspíš manželem. Zdrcen pocítil touhu opět cestovat a jen se svými houslemi opustil svůj dům.

Rozhodl se vydat do Itálie, ovšem nevěděl kudy, tak si vybral náhodnou cestu. Potkal dva malíře, kteří ho znali a vzali ho jako pomocníka. Také měli namířeno do Itálie. Po cestě se však v jednom hostinci něco semlelo a páni se ztratili, nechali mu jen peníze. Pokračoval dál.

Po nějaké době dojede do Itálie do domu bohatých lidí, kde se o něj služebnictvo stará jako o pána. Když ale dojde dopis od krásné paní, v němž vyznává svou lásku, darmošlap si namluví, že píše jemu a chce druhý den odjet. Ale služebnictvo jej večer zamkne v pokoji. Podaří se mu utéct a na okraji Říma zahlédne v jednom domě krásnou paní. K tomu také malíře, jenž ho pozve na snídani a namaluje. Také pochází z Německa. Navzájem se doberou ke zjištění, že oba znají dva malíře, se kterými darmošlap cestoval. Když pak darmošlap zhlédne obraz krásné paní v malířově domě, ihned se vydá za ní. Ale nic z toho nebylo, jen se pohádal s papouškem.

Pak ho našel malíř, u něhož snídal, spolu zašli na místo, kde se shromažďují jejich krajané. Tady mu služebná předala tajný vzkaz, má přijít k nim do domu. Potkal zde ale jinou dámu, kterou ještě k tomu vyděsil.

Rozhodl se, že se vrátí. Cestou potkal tři muzikanty a společně putovali do Vídně. Před cílem se dověděl, že se na zámku chystá svatba a čeká se na ženicha. Ihned si uvědomil, že ženichem je on sám. Když dorazili do Vídně, vyrazil na zámek. Tam opravdu našel krásnou paní. K tomu také jednoho z malířů, se kterými cestoval. Od něj se tak dozvěděl, že on sám se snažil ukrýt dívku, tou byl druhý zamaskovaný malíř, a museli utíkat před zvědem. Proto ho také v hostinci opustili a on musel cestovat dál sám. Právě malíř chtěl zároveň dát dohromady darmošlapa s krásnou paní, protože se milovali. Nyní se mu to povedlo a za několik dní bude svatba. Z malíře se vyklubal pán zdejšího panství, který jim jako svatební dar věnoval několik pozemků. Nakonec také zjistil, že krásná paní není urozená, ale že je nalezenec.

ANALÝZA:

Darmošlap je mladý muž, který má jeden problém: nechce se mu pracovat, nejraději by se jen někde válel a obdivoval okolí. Otec tedy udělal to nejlepší, co mohl - poslal ho do světa. Darmošlap se svým optimismem a naivním pohledem na svět očekával dobrodružství, která se dají najít v mnoha knihách. Určitým způsobem ani není zklamán. Darmošlap je bezstarostný, má ale neuvěřitelně velké štěstí. Aniž by se o něco zasloužil, získává práci u zahradníka, jako výběrčí daní a pak potká malíře, kterým se zrovna hodí. Darmošlap působí velmi naivně, zamiloval se do krásné paní, hrou osudu se jejich cesty několikrát zkříží, ať už osobně nebo dopisem. On si myslí, že to tak musí být. Na konci je proto překvapující, že ho ta dívka také opravdu miluje.

Autor píše jednoduše a s nadsázkou. Čtenář může v textu cítit určitou ironii, snad i parodii na líné lidi.
Text nezatěžují dlouhé popisy, proto děj postupuje rychle kupředu.

Ze života darmošlapa je jedna z nejčtenějších knih německé literatury, je to výtvor "lidové" německé romantiky heidelberské školy, která se inspirovala v lidové slovesnosti a osvěžila německý ustrnující jazyk. Kniha je přirovnávána k Babičce Boženy Němcové, kde jsou hrdinové vykreslováni v určité idyle, světě bez složitých vazeb. Tak vidíme svět v dětství a právě takové prostředí je zachyceno i v novele Ze života darmošlapa. Obě díla jsou velmi oblíbená snad proto, že člověk se rád vrátí do šťastnějšího období.