Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dívka s pomeranči je zajímavá a poutavě napsaná kniha. Autor ji pojal tak, jako by ji napsal patnáctiletý Georg.

Když měl Georg necelé 4 roky, zemřel mu tatínek. Byl vážně nemocný. Ale ještě než umřel, napsal synovi dlouhý dopis a schoval jej do starého kočárku. Před svou smrtí všechny nabádal, aby ten starý kočárek nikdy nevyhazovali. Teprve po 11 letech napadlo Georgovu babičku kočárek prozkoumat. Našla onen dopis a spolu s rodinou ho předala vnukovi. Georg se zamkl do svého pokoje a všichni napjatě čekají, až dopis přečte...

Tatínek mu prostřednictvím dopisu vypráví o dívce s pomeranči. Je to dívka, kterou ve svých 19 letech potkal v tramvaji a které vysypal celý pytel pomerančů. Popisuje, jak ji hledal, jak probíhala jejich setkání, jak se ji bál oslovit, vymýšlel si různé scénáře, kdo by mohla být, co by mohla dělat a proč ji stále potkává s pomeranči. Předává synovi všechny svoje myšlenky a úvahy. Když padne její jméno, Georg si teprve uvědomí, že mu otec vypráví o setkání s maminkou. Dopis se stává o to zajímavější, je přece o někom, koho dobře zná.

Píše mu také o vesmíru, především o Hubbleovu teleskopu. Georga tento vynález velmi zajímá, ale nikdy si nedovedl vysvětlit proč. Teprve díky dopisu dostává vysvětlení - tatínek mu o něm vyprávěl poslední noc před svým odjezdem do nemocnice. Georg si tu noc vybaví a je za tuto vzpomínku na tatínka vděčný.

Otec mu průběžně klade spoustu otázek, avšak na konci dopisu mu dává jednu, která je pro něho důležitá: Kdyby dostal možnost vybrat si, zda strávit na Zemi byť jen krátký život, nebo ho odmítnout, co by si vybral?

Tatínek po sobě zanechal starý počítač. Za celé roky se nikomu nepodařilo uhádnout heslo. Georg ho nyní zná. Sedne k počítači a napíše POMERANČ. Najde v něm tatínkův dopis, vkládá do něj své myšlenky, odpoví na tatínkovu otázku a spolu s ním tak napíše svou knihu. Teď už si maminka může přečíst, co mu otec napsal...

VLASTNÍ NÁZOR:

Co se týče stylistické stránky, je kniha přehledně členěná, písmo je dostatečně velké. Dopis od tatínka je zvýrazněn kurzívou, Georgovy úvahy jsou psány obyčejným písmem. Je zde užit spisovný jazyk, což považuji za důležité, pokud mají knihu číst děti nebo mladiství.

Knížka mě uchvátila již po přečtení několika stran. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Autorův nápad pozorovat, jak se chlapec setká a vyrovná s tatínkovým odkazem, je vynikající a originální. S napětím jsem sledovala, co se chlapec dozví, jak bude na kterou zprávu reagovat, a držela jsem mu pěsti, aby dokázal všechny informace dobře přijmout. Některé pasáže jsou tak dojímavé, že nenechají suché oko ani jednoho čtenáře.

Kniha je určena pro čtenáře od 12 let. Nechtěla bych je podceňovat, ale myslím si, že nepochopí všechny skutečnosti. Zcela určitě se jim bude líbit, ale budou ji vnímat jinak než dospělí. Dle mého názoru je určena mnohem starším čtenářům.

Spousta lidí si myslí, že knihy určené dětem již nejsou pro dospělé, ale vůbec netuší, jaké perly se skrývají v literatuře pro děti a mládež a jaké bohatství v nich může dospělý čtenář objevit.