Příběh hraběnky Báthoryové, který tak pravdivě a věrně popsal Jožo Nižnánsky v románu Čachtická paní, se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá ze skutečných událostí. Děj je nabitý nejen zajímavými historickými a dobovými fakty, ale je především napínavým až detektivním čtením. Vyvrcholením děje je nekonečná až chorobná touha čachtické paní být za každou cenu krásnou. Tato touha byla příčinou zmaření životů mnoha nevinných a mladých dívek. Bylo jen otázkou času, kdy se tento příběh stane námětem pro filmové zpracování. Této látky se chopil zkušený režisér Juraj Jakubisko ve filmu Báthory (2008). Čtenář na 512 stranách prožije vedle napínavého dobrodružství i nezištnou lásku, nenávist, zradu, zklamání a závist.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Petrklíč v Praze roku 2002 (4. upravené vydání). Počet stran: 512. ISBN: 978-80-7229-178-6.
OBSAH:
Hlavní postavou knihy je hraběnka Alžběta Báthoryová, vdova po Ferenci Nádasdym, přezdívaná čachtická paní. Alžběta byla za svých mladých let nedobrovolně zasnoubena s Ferencem, aby se upevnili mocenské svazky s její a snoubencovou rodinou. Její srdce však patřilo neznámému muži, jenž ji svedl letního dne na palouku. S ním také počala a posléze tajně porodila dceru Eržiku. Eržika však celé dětství netuší, že je dcerou hraběnky - vyrůstá v rodině zemana.
Alžběta je v okolí pověstná svou krutostí vůči svým poddaným. Zvláště své služebné kruté týrá a není výjimkou, že se mladá děvčata záhadně ztrácejí. Takovou povahu v Alžbětě vytvořila její tchyně, která ji již jako mladou držela stranou od lidí a radovánek, takže se z ní stala nerudná a nenávistná žena, jež mladé ženy trestala za jejich mládí, krásu a radostný život. Sama hraběnka byla posedlá touhou po kráse a mládí a čím více stárla, tím více se dožadovala receptů, jak si krásu udržet. Její mastičkářka jí poradila, aby se koupala v krvi mladých panen. Hraběnka tedy za pomoci svých služebných - Dory, Anny, Ilony a znetvořeného Fricka - lákala do zámku mladé panny a s pomocí železné panny z nich vysávala život a v jejich krvi se koupala.
Uherské království v sedmnáctém století čelí častým výpadům Turků. Lidem často nezbývá nic jiného než se modlit, zdaleka na tom však nejsou tak špatně jako Čachtičané, kteří se nebojí ani tak Turků, jako své vlastní paní. Jsou prakticky bezmocní proti její krutosti a hlavně nemají žádné faktické důkazy, které by proti ní mohli použít. Čachtická paní se vždy může vymluvit na to, že služky pouze moc ztrestala za jejich neposlušnost. Udělat zlu přítrž se rozhodne parta zbojníků v čele s Andrejem Drozdem a Janem Kalinou, který se vrátil ze studií, aby pátral po osudu své sestry, jež se ztratila.
Zbojníci se dostanou na stopu pověsti, podle níž kdysi jednoho večera ze zámku zmizelo devět mladých dívek, jejichž těla byla poté pohřbena kdesi v místním kostele, aby se co nejnenápadněji ukryla. Odvážlivci se vplíží do kostela a otevřou panskou hrobku, ve které je doopravdy devět rakví navíc. Vytáhnou je před oltář a otevřou, aby lidé věděli, co hraběnka provedla. V jedné z rakví najde Jan Kalina dopis adresovaný následovníkovi zemřelého kněze. Dopis obsahuje zpověď, v níž se kněz vyznává Bohu, aby mu odpustil, že ukryl hraběnčiny oběti a nenahlásil hraběnku spravedlnosti.
Čachtická paní se přizná Eržice, že je její matka. Těsně poté Eržika najde několik služek, jak jsou vyhladovělé a vysílené na smrt v pokojích hraběnky. Nařídí je ošetřit a přísahá si, že nikdy nebude považovat hraběnku za svou pravou matku, protože je šokována zvěrstvy, která provádí. Své matky se však tak snadno nezbaví - její otec ji k ní přiveze a nechá ji u ní poté, co Eržika utekla, aby pomohla zbojníkovi Andreji Drozdovi, do něhož se zamilovala.
Ke zbojníkům se přidává Pavel Lederer, který se nechá najmout na zámek jako zámečník. Jeho plánem je získat si důvěru hraběnky a hlavně jejího služebníka Ficka, aby mohl tajně bránit jejím krutostem. Později se ke zbojníkům přidává i bývalý vůdce pandurů Imrich Kenderessy, kterého se Ficko snažil odstranit, kněz Jan Poniceus a Alžbětin dávný nepřítel hrabě Nyáry, kterého chce zasnoubit s Eržikou proti vůli jeho i své dcery.
Zbojníci sice statečně s hraběnkou bojují, několikrát se dokonce dostanou do zajetí a do ohrožení svých životů, ale ani to nestačí na to, aby udělali zlu, které páchá, přítrž. Snaží se proto přednést žalobu proti hraběnce
palatinu Thurzovi, ten však nechce pošpinit jméno rodu svého přítele Ference, který padl ve válce s Turky.
Zbojníci se snaží
palatinovi otevřít oči, proto je Jan Kalina propašován na slavnost, kam má přijet i hraběnka, a vydává se za samotářského hraběte, jenž po dlouhé době přišel mezi lidi. Šokuje slavící tím, že svede řeč na mýty o hraběnce, což Alžbětu vyvede z rovnováhy a pokusí se otrávit
palatina i hraběte Nyáryho. Zároveň hraběnka na slavnosti zjistí, že mezi přítomnými je i otec její dcery Eržiky - jde o zástupce
palatina.
Naštěstí hrabě Nyáry včas
palatina varuje, takže nikdo vinou jedu nezemře.
Palatin je sice hraběnkou zhnusen, ale stále ji nehodlá postavit před soud. Jeho názor na hraběnku se změní, když vykoná návštěvu na jejím zámku. Na vlastní oči se přesvědčí, že hraběnka k smrti týrá služebné a koupe se v jejich krvi. Hraběnčini služebníci jsou postaveni před soud a po podání výpovědi jsou potrestáni smrtí. Celkem má mít hraběnka na svědomí na šest set mladých životů.
Soud dá hraběnku uvrhnout do jejího vlastního vězení, kde po jisté době umírá. Zbojníkům je nakonec dána milost a svoboda.
JAZYK A STYL:
Kniha je psána v dobovém stylu, v textu je často užíváno inverzního slovosledu. Setkala jsem se i s názory, že některým čtenářům připadá kniha právě kvůli stylu, kterým je napsána, poněkud kýčovitá. Většina díla je vyprávěna
ve třetí osobě, kromě zápisků z farské kroniky, které jsou vyprávěny v
ich-formě (vypravěčem je farář Jan Poniceus).
I když román
Čachtická paní nepatří mezi nejútlejší knihy (moje verze měla přes pět set stran), zhltla jsem ji během tří nebo čtyř dnů. Příběh byl velmi čtivý a některé části byly tak nepředvídatelné, že jsem byla ze srdce překvapena, když jsem se dočetla k jejich rozuzlení. Zvláštní styl, kterým je kniha napsána, mi vůbec nevadil - ba naopak.
Na knize se mi líbilo, že v sobě spojovala mnoho prvků - byl tu prvek romantický (vztah Andreje a Eržiky, Pavla a Barbory atd.), prvek hororový (popis nálezu znetvořených těl, hraběnčina mučení), prvek detektivní (pátrání po pravdě o tom, co hraběnka provádí) a mimo jiné i prvek historický (pravdivé líčení některých událostí a popis historicky skutečných postav). Jak čtenáři milující romantiku, tak čtenáři hltající historické romány si zde tedy přijdou na své.
