Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1992 (2. vydání). Z francouzského originálu Voyage au centre de la Terre přeložil Václav Netušil. Doslov napsal Robert Vorel. Počet stran: 266. ISBN: 80-00-00178-0.

HLAVNÍ POSTAVY:

profesor Otto Liddenbrock - přísný, učený
Axel - jeho zvědavý synovec
Hans Bjelke - věrný, klidný, inteligentní

OBSAH:

Axelův strýc přijde jednou domů dříve a přinese jakousi knihu v islandštině. Z té vypadne zašpiněný pergamen s runovým zápisem, ze kterého po přeložení vyjde pouze nesrozumitelný sled písmen. Profesor si umínil, že jej rozluští a že při tom nebude ani jíst ani spát a všichni v domě s ním. Ale jemu se to nedaří a odchází z pracovny. Když odejde, Axel spis rozluští a chce ho zničit, v čemuž mu zabrání příchod strýce. Ten začne napínat všechny síly, pracuje celou noc, ale nemůže na to přijít. Axel nakonec podléhá hladu a vyzrazuje klíč k rozluštění. Jak se obával, strýc chce cestu podniknout. Vyrážejí již pozítří ráno, aby stihli dojet na Island, dojít k vyhaslé sopce Sneffels a stihli termín, kdy stín štítu Scartaris ukazuje na správný vchod. Tak začíná jejich cesta.

Nejdříve vlakem do Kielu, parníkem do Korsoru a znovu vlakem do Kodaně. Strýc nutí Axela překonávat závrať z výšek na vysoké věži, dokud nevyplují lodí do Reykjavíku. V hlavním městě Islandu se Axel může dorozumívat pouze s jedním člověkem, panem Fridrikssonem, u něhož jsou ubytováni. Dozvídají se, že nejrychlejší cestou (po moři) se tam dostat nemůžou, ale hostitel jim zajistí vůdce. S tím se setkají druhý den ráno a ujednají plat (tři rixdaly týdně). Druhý den se vydají na cestu.

Po několika dnech docházejí k Sneffelsu a po úmorném výstupu se dostávají do kráteru. Bylo 25. června. Potřebné slunce vykouklo ale až 28.6. a začala opravdová cesta do středu Země.
30. června začíná docházet voda a docházejí na konec chodby, kam šli tři dny. Musejí se tedy vrátit, ale voda nebude již zítra. Když blahodárná tekutina dojde, pokračuje se bez ní, ale Axel kolabuje. Liddenbrock však má schovaný poslední doušek vody - přivádí synovce k životu, ten se ho znovu pokouší přesvědčit k návratu, ale neúspěšně. Profesor svého synovce prosí o poslední den k nalezení vody, Axel tuto nabídku přijímá. Nakonec už nemůže ani strýc a řekne, že se zde vyspí. Hans je v noci opouští a nachází vodu, ale ta je za žulovou stěnou. Statečný průvodce vytesá do žuly otvor, jenže voda je horká. Jak voda vytékala z otvoru, vytvořila potok, který nazvali Hansův.
10. července došli k propasti, kde se skalní výstupky seřadily do točitého schodiště.
19. 7. přišli do jeskyně a padlo rozhodnutí, že zítřek bude dnem odpočinkovým. Tedy až 21.7. opět vyrazili na cestu.
Až do 7. srpna se nic moc nedělo, pouze stále sestupovali. Ale tento osudný den Axel nedával pozor na cestu a ztratil se. Ztratil i potok, takže i tato naděje na záchranu pohasla.

Jde, klopýtá, rozbíjí lampu a padá na něj tma. V tu chvíli ztratí hlavu a rozbíhá se slepě vpřed. Nakonec omdlévá vyčerpáním. Když se probere, slyší hlasy, ale s ním nikdo není. Objeví, že žulová stěna vede zvuk a nastává spojení mezi jím a jeho strýcem. Společně zjistí, že Axel a Liddenbrock jsou od sebe půldruhé míle. Chlapec dostává novou naději a pouští se chodbou směrem dolů. Ta se svažuje, až dosáhne prudkosti, po které se kluk spíše klouže, než jde, nakonec ztrácí půdu pod nohama úplně, padá a ztrácí vědomí. Když se probere, zjistí, že je v jeskyni se svým strýcem.

Druhý den, 10. 8., slyší Axel vítr i moře a vidí světlo. Moře nazvali Liddenbrockovo a usoudili, že je nutné ho přeplout.
Již 13. srpna mají hotový prám a spouštějí jej na vodu z přírodního přístavu, který nazvali Gretin.
14. 8. - první rybářský úlovek (ryba vůbec nemá oči).
18. 8. se setkávají s nestvůrami Ichtýosaurem a Plesiosaurem, které se po sobě vzájemně vrhají a ohrožují tím i cestovatele.
O dva dny později přistáli na malém ostrůvku, jenž pokřtili Axelův.
21. 8. začíná bouře, ale plachty nechávají napnuty. Bouře trvá do 24. srpna, 25. ztroskotali.

Tam, kde nedobrovolně přistáli, však našli cenný objev, který jim pomohl najít cestu ven - dýku španělského původu, kterou pravděpodobně nosil Saknussemm. Pomocí vyrytého jména islandského cestovatele našli zatarasenou chodbu. Profesor rozhodne, že druhý den kámen, jenž jim blokuje cestu, vyhodí do povětří zbytkem prachu. Jakmile je nálož odpálena, vzniká propast, do níž jsou obří vlnou hozeni. Pád však skončil na podzemním proudu vody. Ale voda, když se dostala dolů, musela i nahoru, a prám šel s ní. Nacházejí tedy další cestu ven: sopečný výbuch.

Cesta vzhůru se občas zastaví, ale nakonec se ven dostanou a objevují se na povrchu na italském ostrůvku Stromboli.
Když 9. září přijedou domů, zjišťují, že zpráva o cestě do středu Země je již díky upovídané služce Martě roznesená, takže o to se starat sami nemusejí.