Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Obálka a úprava Fr.Muziky. Vydala a vytiskla r.1946 Svoboda v Praze jako 2. svazek "Knihovny Svobody". Druhé vydání. Publikace č.58a.

DOBA DĚJE:

V letech 1942-43

DĚJ:

Fučíkovi přinesli kamarádi májové číslo Rudého práva, když v tom tam vrazilo gestapo a všechny zatkli. Fučík se vydával za profesora Horáka, ale brzy byla odhalena jeho pravá totožnost komunistického novináře. Fučík nechtěl vypovídat a chránil své přátele, a tak byl bit a mučen. Déle než měsíc pak nebyl schopen vstát. Jen ležel v cele 267. Dokonce už mu napsali úmrtní oznámení, ale on se tak lehce nevzdal. Nejprve byli v cele tři. Fučík, Karlík a "otec". Karlík pak po měsíci odešel a mezi dvěma zbylými opravdu vyvstal vztah otce a syna. Protože nebyl schopen sám jít, na výslech do Petschkova paláce byl odnesen na nosítkách. Ovšem již cestou omdlel. Díky "otci" se však vzchopil a byl mezi vězni velmi vážen. Měl opravdu silnou náturu, vydržel hodně, nikdy nic neprozradil a chránil své přátele. Stejně tak silná byla i jeho žena Gustina, kterou po čase odvezli do pracovního tábora.
Fučík stále hledal příčinu zatčení, hledal člověka, který mohl zradit. Manželé Jelínkovi, v jejichž bytě byl chycen, to určitě nebyli a ani Lída, která se do strany dostala pomalými, ale důležitými krůčky. Zamilovanost však tupí smysly. Byl to její nový přítel Mirek.
Když Fučík čekal na výslech v "biografu", uviděl tam spoustu známých. Posunky se domlouvali o mlčenlivosti, případně o slovech, co vypovídat. Jeho komisař si ho také velmi vážil, sice mu neustále něčím vyhrožoval, ale dokázali spolu také žertovat. Když bylo ale vyhlášeno stanné právo, všichni měli strach, ale Fučík přežil.
Ve vězení na Pankráci nebylo lehké najít člověka, kterému by se dalo věřit. Vyskytovalo se tam spoustu špehů, strážníků, kteří se pídili po sebemenší informaci, aby mohli udávat, a mnoho dalších uniformovaných příslušníků SS, kteří si libovali v mučení. V jejich řadách se ale také byli lidé donuceni být takovými, aby v režimu vůbec přežili. Vězni dali všem přezdívky. "Kolín" byl člověk, který si dokázal získat Fučíkovu důvěru. Přinesl mu papír a tužku, aby mohl něco vzkázat lidem venku. Fučík si to nejprve jen ukryl, protože by to mohla být lest. Když ovšem skončilo stanné právo, Adolf Kolínský se ho zeptal: "Bylo to všecko v pořádku?" Touto otázkou si ho získal a Kolín postupně vynášel jednotlivé papíry s Fučíkovými poznámkami, které byli později uspořádané a vydané jako tato kniha.
Na Pankráci se začali objevovat české uniformy, což dávalo vězňům novou naději, že sovětská vojska se blíží. Mezi novými vojáky našli také spojence jako například strážníka Jaroslava Horu. Nastal však 9. červen 1943. Před Fučíkovou celou visí pásek - znamení transportu. Devátý červen byl tedy poslední den, kdy mohl psát tyto řádky...