Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství OLDAG v Ostravě roku 1995. Podle zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck. Z německého originálu Wir Kinder vom Bahnhof ZOO přeložila Zuzana Soukupová. Počet stran: 261. ISBN: 80-85954-07-9.

OBSAH:

Tahle knížka sepsaná Kaiem Hermannem a Horstem Rieckem je velice zajímavá už svým názvem. Pro nás, co nebydlíme v Německu, není ten název tak úplně jasný, a už vůbec ne pro ty, kteří o tomto svazku a příběhu ještě nikdy neslyšeli. Například já jsem si pod tímto názvem představovala velkou partu malých dětí, kteří prostě jen často chodí do zoologické zahrady. Vlastně co jiného bych si pod názvem "ZOO" mohla taky představit, že?
V této knize se jedná o prostou stanici jménem Berlin Zoologischer Garten obohacenou o spoustu malých "heraček" a "heráků".

Celá kniha vypráví o jedné mladé holce, která spadla do drog už ve svých 12 letech. Hlavní "hrdinka" Christiane Vera Felscherinow na začátku popisuje, jak to měla v dětství těžké. Žila s otcem, matkou a mladší sestrou na venkově, později se ale přestěhovali do Berlína. S matkou Christiane neměla špatný vztah, na rozdíl od otce si s ní rozuměla, tedy alespoň do té dobry, než se dostala k drogám. Otec se ke své rodině choval dost zvláštně. Christiane popisuje, jak se za ně styděl, jak museli hrát, že k němu nepatří, jak často je obě mlátil a jak na ně řval. Naopak děti k němu chovaly obrovský respekt a určitou úctu. Velký respekt a také strach se projevoval i z matčiny strany, která byla oproti němu naprosto bezmocná, do hádek a výprasků ani nezasahovala, jen stála mezi dveřmi a brečela. Trvalo to dlouho, než se rodiče rozvedli. Matka s dětmi se odstěhovala do Gropiusstadtu, mladší dcera se ale vrátila zpět k otci v domnění, že jí s ním bude líp a že tím uleví matce. Ta si našla nového přítele, Klause. Bydleli v malém bytě, ale i přesto se matka snažila zařídit pro Christianu to nejlepší bydlení a vlastně i celý život.

Christiane se v novém městě vůbec necítila dobře, a tak hledala zábavu všude možně. Nakonec ji objevila v Domě středu, kde se také poprvé setkala s lehkou drogou, respektive s hašišem. Dům středu byl pro ni osudovým místem, kdyby to bývala věděla, určitě by si návštěvy velice rychle odpustila. Po nějaké době ji to přestalo bavit a začala natajno navštěvovat nejlepší místní diskotéku Sound. Tam poznala spoustu nových lidí a především prášky. Začala brát různé tablety, které jí zajišťovaly zábavu. Když byla "sjetá", cítila se šťastná a život ji bavil. Zkoušela nové věci, nové prášky. V Soundu se také Christiane poprvé setkala se svou osudovou láskou Detlefem, který byl na drogách stejně závislý jako ona. Postupem času byla Christiane bez prášků naprosto ztracená. Nebyla na nich závislá pouze fyzicky, ale i psychicky. Skoro úplně přestala chodit do školy, ale když už tam byla, nedávala pozor a klidně z vyučování odešla. Když začala být závislá na "háčku", stal se z ní neuvěřitelný spratek, ke své matce se chovala příšerně, byla drzá, troufalá, lhala jí a byla sprostá. Její přátelé nebyli o nic lepší než ona. A také byli stejní jako ona. Především na tom byli stejně špatně, ale Christiane se dost často uklidňovala myšlenkou, že je na tom lépe než oni. Snažila se i odvykat. Několikrát se jí to povedlo. Její první odvykání bylo s Detlefem; v knížce popisuje, jak to bylo hrozné. Pro další odvykání našla pouze tři slova, která naprosto shrnula celý ten čtyř denní proces: Pocení, smrad, zvracení.

Kromě toho prvního odvykání Christiane prošla ještě dalšími, asi deseti podobnými procedurami. Ovšem všechny naprosto k ničemu. Její matka byla zoufalá, s Detlefem to "šlo do kytek", bylo málo klientů. Když už jsme u toho, Christiane si vydělávala na drogy prostitucí. Nejprve kradla a prostituci se věnoval pouze Detlef, ale když peníze nestačily, musela do práce i Christiane. S některými klienty měla Chris dobrý vztah. Naopak někteří se jí z hloubi duše příčili. Doma už taky moc nebyla. Bydlela s Detlefem u klientů nebo u dalších, jiných heráckých přátel. Její matka byla zoufalá - její dcera navštívila už tolik zařízení, kde se léčila, a nic nepomohlo. Z jedné za druhou utíkala. Nezbylo jí tedy nic jiného než ji poslat za babičkou a tetou do západního Německa. To bylo pro ni jediné východisko. Pomalu si Christiane zvykala na jiné prostředí, ale postupem času se zabydlela a byla ráda, že tam je. Neměla to jednoduché v nové škole, hlavně kvůli své budoucnosti. I když moc chtěla a pokroky na ní byly vidět, z nové školy ji vyhodili. Závislosti na drogách se Christiane nemohla zbavit ani hodně dlouho potom. Dalo by se říct, že ji zachránil až její syn, jenž se jí narodil, a ten se také stál jejím důvodem pro dlouhý, krásný a smysluplný život.