Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: epika
• literární žánr: povídka, pohádka
• literární forma: próza
• časoprostor: počátek 20. století, Vinohrady

V knížce Dášeňka čili život štěněte se dozvídáme o vývoji malého štěněte foxteriéra Dášeňky od narození až po její odchod k novým majitelům. Poprvé kniha vyšla roku 1933 a Karel Čapek ji nejen napsal, ale také ilustroval a opatřil fotografiemi. Kniha obsahuje rovněž pohádky, které mají Dášeňku zklidnit.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství BigAge v Praze roku 2014 (1. vydání). Pro děti napsal, nakreslil, fotografoval a zakusil Karel Čapek. Počet stran: 69. ISBN: 978-80-260-6630-9.

O KNIZE:

Tato kniha je určena především dětem, ale také dospělým. Prvně byla vydána roku 1933. Knížka především vypráví o narození, růstu a životě malého štěňátka-foxteriéra, Dášeňky.

V první části knížky se dozvídáme něco z tajů nezbedného štěněte, zkrátka něco málo o Dášenčině životě.
Ve druhé části knihy se pak nachází několik pohádek určených pro Dášeňku, aby tiše seděla.

Kniha je doplněna o zajímavé, pěkné obrázky a fotografie Dášeňky, pořízené samotným Karlem Čapkem.

Karel Čapek zde popisuje průběh života jeho foxteriéra-Dášeňky. Ta jest zpočátku celá bílá, slepá, nemůže chodit, ale hlavně je tak maličká, že by se do dlaně vešla. Zanedlouho se ale štěňátku poštěstilo vidět, a to už to hnedle zkusilo i s chozením. Dášeňka zkoušela sedět, a když už byla o maličko větší, učila se i umění pití z misky. Dášeňka však rozhodně nebyla žádným andílkem, okolní svět totiž objevovala hlavně svými zoubky, takže nahryzala či rozžvýkala téměř všechno, co jí jen do cesty vlezlo. V této zábavě byla velmi vytrvalá. Často si hrávala se svou psí maminkou Iris. Obě se spolu kutálely jakoby v ringu, že nebylo vidět víc než množství předních a zadních nohou, zmítajících se v jakémsi chumlu chlupů. Jenže časem spolu s Dášeňkou rostly i její zuby, a tak chudák maminka Iris kvůli tomu začínala být celá oškubaná a umolousaná. K tomu Dášeňka udělala mnoho škod, a to především na jejich zahrádce.

Karel Čapek zde také popisoval, jak složité je takové aktivní štěně vyfotografovat. Jde to velmi špatně z toho důvodu, neboť to vyžaduje krajní trpělivost jak od štěněte, tak od samotného fotografa. Práce fotografa takového zvířátka, jakým byla Dášeňka, musí jistě být rychlá a přesná. Fotografování Dášeňky se zkrátka zdálo být nadlidským úkolem, a to i s použitím podplácení či fyzického donucení.

A kvůli tomu všemu si jednoho dne pro toto roztomilé štěňátko přišli naprosto cizí lidé a odnesli si jej v aktovce neznámo kam. Přitom si její noví páníčci mysleli, že si domů odnášejí to nejhodnější štěně.
A tak Dášenka opět objevovala svět...

STRUČNÝ OBSAH TŘÍ POHÁDEK PRO DÁŠEŇKU:

O Alíkovi
Byl jednou jeden Foxteriér, bílý, s krásně hnědýma ušima a nádherně černou skvrnou na zádech. Tento Alík žil v překrásné zahradě plné různých květin, motýlů, myšiček. Byla tu i nádržka s bílými, růžovými lekníny, do které Alík nikdy nespadl, jak by tomu jistě bylo právě v Dášeňčině případě.
Jednoho horkého dne, kdy se schylovalo k dešti, sežral Alík, tak jako každý jiný pes, trochu trávy. Jenže jedno z těch snědených stébel trávy bylo čarovné. A tak se Alík změnil na překrásného bílého prince s hnědými lokýnkami a černou skvrnou na zádech. Alík zprvu vůbec netušil, že již není pejskem a až poté shledal zlaté střevíce na jeho nohou.
Zde se ale Dášenka rozeběhla za vrabcem a přestala poslouchat, proto tato pohádka nemá svůj konec.

Proč teriéři hrabou
Pejskové v zemi nehledají myšičky, ale všechno tohle jejich chování začalo, když bohatýr Foxlík, praotec všech pravých foxteriérů, přišel v boji s Tatarem o ocásek, a ten nakonec zahrabal do země. Od té doby na jeho počest všichni foxteriéři nosili ocásky uťaté. Ale jezevčíci s dlouhými ocásky na ně začali zlomyslně štěkat a smát se jim, že to není žádná pravda, že je to pouhá pověst nemající historický podklad, a také tvrdili, že této pověsti neuvěří, dokud foxteriéři nenajdou onen utnutý kus ocásku, a tak dokáží jejich slavný původ.
A od té doby foxteriéři hledají ocásek jejich praotce, zahrabaný kdesi hluboko v zemi a vždycky, když si vzpomenou, začnou horlivě hrabati a rýti čumáčky do země, nenachází-li se tam právě tento ocásek. Dosud ho sice ještě nenalezli, ale jednou jej určitě najdou, pak pro něj postaví veliké mauzoleum a jezevčíci se jim už nikdy nebudou smát.

O Foxovi
Fox byl prvním teriérem, kterého Stvořitel stvořil, a ten byl čistě bílý, bez poskvrnky. Žil v ráji, kde si hověl na klínech andělů a pochutnával si na smetaně a syrečcích. Byl hravý a neposedný. Několikrát za den se chodíval vyvenčiti před ráj, kde si však, ze samé neposednosti, hrál s čerty. S nimi se honil po louce, kutáleli se spolu a tak podobně. Jednou, když se zase vracel zpět do ráje, měl na sobě hnědé skvrny od země a černé skvrny od čertů. Od té doby na sobě foxteriéři mají černé a hnědé skvrny.
Jenže do ráje se chtěl dostati i jeden čertík, a tak Fox nakonec neodolal a skryl ho do své tlamičky. Jenže sám Stvořitel na to přišel a poslal jej na zem, aby provázel člověka.
Od toho dne mají foxteriéři raráška v těle a na patře v tlamičce, černý flíček od čerta.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Dášeňka - zvídavé štěně, které do všeho strká svůj čumáček; hravá a inteligentní, a také tak trochu nezbedná jako správná foxteriérka; moc ráda hryzala a kousala cokoliv, na co jen přišla
Iris - psí maminka Dášeňky, která trpělivě snášela všechny její psí rozmary a láskyplně si s Dášeňkou také hrála
Karel Čapek - vypravěč, majitel a páníček Dášeňky, jenž si s ní hrál, vychovával, pozoroval ji, fotografoval, kreslil a vyprávěl jí krásné psí pohádky; ale hlavně pak o tom všem napsal opravdu krásnou knihu...

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Tato kniha je napsána převážně spisovným jazykem. Některá slova jsou hovorová. Tento jazyk je lehce srozumitelný i pro dětské čtenáře a je hravý. Styl je hodně epický, vyprávění má spád a stává se akčním, což je podpořeno především krátkými větami a dynamickými slovesy.
Ve vyprávění se nachází spousta různých zvolání, řečnických otázek a přímé řeči.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha Dášeňka čili život štěněte se mi celkově celkem líbila. Karel Čapek jí chtěl vyjádřit, že každý tvor si zaslouží naši pozornost a že se k němu máme chovat hezky, nemáme ho nikterak trápit, což mi připadalo velmi nápadité. Jelikož je knížka spolu s poutavými povídkami a obrázky určena především dětem, četla se mi moc hezky a rychle. Myslím si, že i dospělý člověk, který není zvyklý číst, má Dášeňku s radostí přečtenou do hodiny.
Na této knize se mi také moc zamlouvaly Dášeňčiny příběhy i doplněné obrázky.

POZNÁMKA:

Text celé knížky Dášeňka čili život štěněte si můžete přečíst v naší čítance.