Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• spoluautorství Josef Čapek
• pro děti od šesti let

Dnes již klasické pohádky a nevšední příběhy lidí, zvířátek a pohádkových bytostí.
Poetické příběhy plné laskavého humoru, v nichž se prolíná nadpřirozený svět kouzel se světem skutečným. Vždyť kde jinde se dočtete o princezně s rozbitým kolenem, o Hejkalovi, jenž se dal na politiku a stal se poslancem, nebo o poštovních skřítcích, kteří si pochutnávají na telegrafních páscích maštěných poštovním lepidlem?
Veselé pohádky doprovází známé ilustrace Josefa Čapka.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Triáda v Praze roku 2013 (1. vydání tamtéž). Ilustroval Josef Čapek. Počet stran: 213. ISBN: 978-80-7474-070-1.

OBSAH:

Pohádka tulácká
Tulák František Král byl zatčený, protože měl u sebe kufřík se spoustou peněz. Pohádka vypráví, jak se ke kufříku dostal.
Dal mu ho vznešený pán, jenž běžel za kloboukem, který mu odfoukl vítr. Běžel přes mnoho zemí, kde poznal typické věci pro danou zem. Jeho honba za kloboukem trvala rok a den. A proč ho hledal? Měl v něm zpáteční jízdenku, kterou nechtěl platit dvakrát. Jízdenka ovšem měla omezenou platnost, a tak když ji našel, již nešla použít. Protože se o kufřík s penězi nikdo dlouho nehlásil, měl být tulák za vraždu majitele kufříku odsouzen. Ovšem vše se včas vysvětlilo a tulák, jenž v životě nikdy nic neukradl, dostal dokonce odměnu, kterou však z děravých kapes ztratil.

Velká policejní pohádka
Tato pohádka vypráví o policistech, kteří měli co do činění se saněmi (draky). Strážníci zabili například sedmihlavou saň z Granadských hor a tím zachránili princeznu.
Další příběh vypráví o policistovi, který našel vejce, z něhož se vyklubala saň. Tu nikde nechtěli, až se jí ujal pan Trutina. Kvůli tomu, že se o ni staral, přišel o všechny své peníze, byt i zaměstnání. To vše z lásky k sani, ze které se nakonec stala princezna.

Pohádka pošťácká
Listonoš Kolbaba viděl v noci na poště poštovní skřítky. Hráli s dopisy mariáš. Podle obsahu dopisů rozlišovali jejich karetní hodnotu. A jak poznali, co je uvnitř? Dopis neotvírali, to by porušili poštovní tajemství, hmatem ale cítili, zda je dopis psán s láskou (je teplejší) či například pouze ze zdvořilosti či donucení (je studenější). Čím teplejší, tím větší karetní hodnota.
Listonoš Kolbaba chtěl doručit jeden z dopisů, který byl psán z lásky a byl bez adresy. Skřítci přiložením dopisu na čelo mohli obsah dopisu přečíst, a tak Kolbaba zjistil, že Frantík psal Mařence, že si ji chce vzít. Rok a den je oba hledal, až je našel.

Velká pohádka doktorská
Když se snažili lékaři zachránit kouzelníka Magiáše, každý z nich vyprávěl určitý příběh.
Hronovský doktor vyprávěl o solimánském sultánství, kde princezna byla velmi nemocná, a tak sultán vypravil své posly do Evropy, aby našli nějakého doktora. Ti zpět přivedli drvoštěpa, jenž pokácel stromy, čímž se dostalo k princezně více světla a ta se vyléčila.
Kostelecký doktor vyprávěl o Hejkalovi, který strašil hejkáním v lese, když tu přišel o hlas. Doktor jej vyléčil za příslib, že už nebude strašit, a tak se také stalo.
Úpický doktor vyléčil vodníkovi revma.
Doktor z Hořiček zachránil zase rusalku.
Při tom všem vyprávění však nezapomněli vyléčit i kouzelníka, a to herdou do zad, protože mu tam uvízla pecka ze švestky.

Pohádka vodnická
Vodníci si vyprávějí různé příběhy, například o tom, jak díky Arionovi již není voda němá, nebo co udělal Kvakvakvokoax pro lásku k princezně Kuakuakunce. Ta chtěla snést modré z nebe. Kvakvakvokoax byl zoufalý, protože nevěděl, jak na to, a tak si chtěl vzít život. Proto vyskočil z vody. Jenže vyskočil tak vysoko, že zjistil, že nebe se odráží ve vodě. Princezna i Kvakvakvokoax tak dostali to, po čem toužili.

Pohádka ptačí
Tato pohádka vypráví o ptáčcích. Například o vrabci Pepíkovi z Dejvic, který se tam nudil, a tak se vypravil na Riviéru. Tam ovšem nedoletěl. Zůstal v Kardašově Řečici, kde se mu také nelíbilo.
Vlaštovka z Kolína zas letěla do Ameriky. Té se ovšem do cíle podařilo doletět.
Další příběh se týká andělího vejce, lidé mu říkají meteor. Vypráví se o něm, že čáp sáhl na žhavý meteor, a proto se brodí ve vodě. Ostatní ptáčci se snažili meteor vysedět, a tak umí létat, slepice to odmítly, a tak létat neumí.

Pohádka psí
Dědeček mlynář našel v noci psa Voříška, dal mu najíst, napít, poskytl mu nocleh a jeho kočí ho naučil štěkat. Když se Voříšek jednou v noci vracel z hospody sám domů, uviděl psí víly, u kterých si vyslechl příběhy o tom, jak byl stvořen člověk, co způsobilo to, že se psi dostali do nebe a proč psi hrabou v zemi.

První loupežnická pohádka
Pradědeček se schoval před deštěm v hospodě, kde se zrovna konal bál loupežníků v maskách. Nečekaně se tam objevil i lord Havelock z Londýna s velkou družinou. Loupežnický vůdce Lotrando se před ním vydával za majitele kočovného divadla a loupežníky za své loutky, které chtěl lordu prodat. Pradědeček, jenž se chtěl zachránit, předstíral loutku, jež zpívala loupežnickou hymnu a vyndávala loupežníkům z kapes vražedné a podobné náčiní. Tím loupežníky odhalil a sebe i lordovi pobočníky zachránil.

Druhá loupežnická pohádka
Loupežnický vůdce Lotrando poslal svého syna Lotranda na studie do kláštera. Na smrtelné posteli však žádal jeho přítomnost, a tak ho Vincek ze studií přivezl. Chlapec, netušíc, čím se jeho otec živí, slíbil mu, že převezme jeho řemeslo a bude ho plnit čestně. Protože byl malý Lotrando slušný, loupežnictví se mu nedařilo a jeho banda se rozpadla. Až převor z kláštera mu poradil, jak "obírat" lidi o peníze - stát se mejtným. A tak se také stalo.

Velká kočičí pohádka
Princezna ze země Taškářů plakala. Aby její pláč ustal, král slíbil babičce, že jí dá tolik tolarů, co se vejde nejlepšího stříbra pod čepec královy maminky, když jí přinese to zvíře, které tak barvitě princezně popsala. Tak se také stalo. Babička jí přinesla kočku Jůru, jež se nakonec i skamarádila se psem Buffinem a společně chytili zloděje. Když se kočka Jůra ztratila, hledali ji všichni královi nejlepší detektivové. Mysleli si, že ji unesl kouzelník, na kterého spadla. Americký detektiv Sidney Hall ho po dlouhém pronásledování našel. Kočku Jůru však princezně přinesl Vašek, vnouček stařenky, od níž princezna kočku získala. Kočka se ale neustále vracela tam, kde se narodila, a tak se babiččina chaloupka přesunula do královské zahrady.