Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek je komplexem deseti pohádek: Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká a Velká pohádka doktorská. Všechny tyto pohádky se mi moc líbily, snad proto, že byly originální a odlišné od známých pohádek jako například Popelka, Sněhurka, Šípková Růženka a mnoho dalších. Nejvíce se mi líbila Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka i Druhá loupežnická pohádka.

Pohádka ptačí se odehrává brzy zrána, kdy spolu ptáci ještě mluví lidskou řečí. Takové menší sousedství ptáků si vypráví o svých známých - o vrabčákovi Pepíkovi, který se v Dejvicích nudil a toužil po tom se dostat do Egypta nebo na Riviéru jako ostatní stěhovaví ptáci, ale protože měl málo brků (peněz), dostal se jenom do Kardašové Řečice, kde bydlel v té nejhorší části a i přesto neustále mluvil o tom, jak by chtěl do zahraničí. Potom ho to ale přešlo, a tak začal vypravovat o tom, že nejlepší je to stejně v Dejvicích - tenhle příběh vyprávěl kos. To sýkorka zase vyprávěla o vlaštovce z Kolína, které se zachtělo Ameriky. Když se po roce vrátila, všem ostatním tvrdila, jak je Amerika v pokroku oproti jim. Vyprávěla spoustu dalších věcí, kromě toho i to, že se tam hnízda stavějí z betonu. A tak to všem chtěla ukázat, ale spálila si u toho zobák, čímž dala najevo, že to tak skvělé není a ostatní vlaštovky ji nebraly vážně, a tak odletěly. Jako poslední se do vyprávění pustil špaček. Ten ostatním řekl, že ptáky naučil létat Boží anděl jako odměnu za to, že ho ostatní ptáci vyseděli z vejce, ve kterém spadl z oblohy. Jediná slepice a několik dalších ptáků ne, a proto dodnes neumějí létat.

První loupežnická pohádka vypráví o velice tlustém pradědečkovi. A opravdu - v tloušťce se mu nikdo nevyrovnal. Jednou šel dědeček i se svým pejskem do hospody, tam se ale zrovna konal loupežnický bál. Ale dědeček si myslel, že je to bál obyčejný, a tak tam šel a objednal si. Že to jsou loupežníci, poznal až si z něj začali dělat srandu a zazpívali mu loupežnickou hymnu. I dědeček si myslil že na ně vyzraje, když si vymyslí, že je také vrah a zloděj, ovšem loupežníci jej brzo prokoukli. Pak si z něj začali tropit legraci - zamanuli si, že dědečka naučí chovat se jako pravý loupežník. A tak ho chudáka trápili, než někdo zaklepal na dveře, což ale ti ničemové nečekali. A tak Lotrando - jejich vůdce - jim nakázal, ať stojí jako sochy. Poté do hospody vešel anglický vévoda se svými sluhy a detektivy. Lotrando ho obskakoval jako nejvěrnější služebníček a dokonce mu navrhl, že by zde mohl přespat - ve skutečnosti měl však plán jej ve spánku zabít a okrást. Poté navrhl, že by mu ukázal své sochy. Tak chodil od loupežníka k loupežníkovi a ti, když je Lotrando jakoby zapnul, začali hrát to, do čeho byli v té době zrovna oblečení. A tak to dělal se všemi loupežníky, ale na dědečka úplně zapomněl. Když se ho vévoda zeptal na toho tlouštíka vzadu, tak se Lotrando všemožně vymlouval na jeho závady - to se dědeček chopil šance a svou lstí vyzradil ty vrahy a vyvrhele. Všichni byli pochytaní a vše dobře skončilo.

Druhá loupežnická pohádka jakoby navazuje na První loupežnickou pohádku, ale hlavní postavou je Lotrandův syn Lotrando mladší. Když byl ještě malý, tak ho chtěl jeho otec loupežník dát na studia, ať je z něj chytrý chlapec. A tak taky udělal. A když už byl Lotrando velký, chytrý a galantní, přijel za ním posel a oznámil mu, že jeho otec umírá a chce, aby syn převzal jeho řemeslo. Lotrando za ním jel a krátce před otcovou smrtí mu přísahal, že bude s jeho řemeslem pokračovat se slušností a čestně. Ale to že bude muset zabíjet a krást se dozvěděl až po otcově smrti. První dny z toho byl nešťastný, avšak nakonec se odhodlal jít loupežničit. Ovšem vůbec mu nešlo, protože byl slušně vychován a tohle se slušností nemělo nic společného. Lidé si z něj tropili legraci a dokonce i stará paní ho dokázala překonat svými četnými nadávkami. A tak se šel poradit se svým učitelem a ten mu poradil, ať vybírá mýtné - že bude lidi ožebračovat a může při tom být slušný. Postupem času se tak i Lotrando stal mrzutým starcem, který vybírá na silnicích mýto...

VLASTNÍ NÁZOR:

Když jsem zjistila, že budu muset přečíst knihu pohádek, myslela jsem, že to bude nuda a že pohádky budou určené pro malé děti... Ale opak je pravdou - kniha mě velice bavila a zaujala, myslím, že tyhle příběhy si mohou přečíst lidé všech věkových kategorií.