Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

VRSTVA JAZYKOVÁ:

• výrazová forma: próza; vyprávěcí způsoby: střídání er-formy a ich-formy; druhy řeči: dialogy a vnitřní monology; formy řeči: přímá řeč a hojně užívaná smíšená řeč a nevlastní přímá řeč
• výběr slov: spisovná čeština; zastaralé výrazy (gazdovat, baran, vědérce, správčík, žandár); anglické výrazy (waiter, factory, employment); anglismy: majner (od miner = horník), advans (od advance = předem), džob (od job = zaměstnání); latinské výrazy (circa, neto, corpus delicti); slovenské výrazy (počuj, gombík)
• metafory: naplivat na cizotu; huba mu zdřevění; obloha je jakási zaprášená; Jen mne nesežer těma očima; špinavý případ
• personifikace: koně počínají tančit; Dobrý večer, gazdo, z chléva se táhlým bzučením ozývá kravička; taková tma, co dýchá
• dysfemismy: To tak, ještě to usne a svalí se to na mne; ...stírá si špinavou prackou zvlhlé čelo.; ...hladí mokrého Čuvaje, který mu smrdí po boku.
• hyperbola: až by ztratila dech; je zlostí celý žlutý; ...ani za sto párů volů, prý.
• básnické přívlastky: mrzký den; ...ptá se Hafie stříbrně.; bezdeché ticho
• citoslovce (objevovaly se ve velkém množství): ach, haha, bim bam, ahah!
• přirovnání: vyhřátá jako chlebová pec; jako z rosolu; "Člověče," divil se Biegl, "vy toho víte jako stará dáma."
• zdrobněliny: zvonky telátek, dušinko, mravenečku, chlapeček
• staženiny: Chtěl by se's jí zeptat?; Viděla's je...
• lidové moudrosti: Když nepuknou ledy, sejdou pomalu.; To máte prašť jako uhoď.
• apostrofy: Všivý kraj prý, tak co sem čerte lezeš?; Hej, hospodo!; A co mrazíš, ty jeden? (Hordubal oslovoval Měsíc); Tak je to, lidi, a neříkejte, že je tu všecko v pořádku.
• používání malých písmen po "?" nebo "!": ...bývaly to dřív koně ve dvoře! ale teď traktor!; Juraj přitlouká, což, zeptá se? nezeptá, jen upřeně hledí.
• nadávky: darmojede, somáre, blbče

VRSTVA TEMATICKÁ:

Námětem příběhu je hřích a nezvratnost osudu. Ať se Hordubal snažil tahat za jakékoli nitky, nebylo mu to nic platné.
Motivem jsou lidské pocity, vnímání, láska a zrada.

HLAVNÍ POSTAVY:

Juraj Hordubal: "...člověk prostinký, dobrák, snad poněkud mdlého rozumu," jak Hordubala popsal sám Čapek. Hordubal je pobožný, trochu naivní optimista, který upřímně věří v dobro. Záleží mu však na řečech, které o něm vedou lidé a podle toho taky mnohdy jedná. Ale zůstává, že je to veskrze hodný člověk, který miluje svou ženu a dítě, snaží se ubránit negativnímu myšlení, je pracovitý, poctivý horal a má smysl pro humor.
Štěpán Manya: Je pouhým čeledínem na Hordubalově statku a chce to změnit, za každou cenu. A na cestě za svým cílem se neštítí ani těch nejhorších činů. Je zlomyslný, rád se vytahuje, dokáže úporně lhát, nemá ohledy ani vychování. Je vzpurný, prostomyslný a má rád rovinu.
Polana Hordubalová: Jurajova manželka. Lidé ji popisují jako ošklivou, vychrtlou ženštinu, která se nestydí za své hříchy. Hordubal v ní vždy viděl usměvavou a krásnou, věrnou ženu. Ve skutečnosti je ale pouze zmatená ze svých vlastních pocitů a činů...miluje Manyu, ale ne zcela zapomíná na dřívější náklonnost k Hordubalovi. Je však zlá na svou dceru.

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Míša: pastýř, k němuž se Hordubal chodí vypovídat ze svých starostí
Hafie: Hordubalova dcerka
Gelnaj a Biegl: vesničtí komisaři, kteří vyšetřují spáchanou vraždu

DĚJ:

Hordubal ve vlaku při cestě domů vypráví o svém pobytu v Americe, kde právě strávil osm let prací v uhelných dolech. Jako horník si vydělával pěkné peníze, které poctivě posílal domů své rodině. Jako dárek potom vezl ještě navíc 700 dolarů.
Když se ale šťasten vrátí do svého domu, zjistí, že se vše od základů změnilo...nejen že statek dobře prosperoval díky jeho penězům a chovu koní, ale zároveň ho jeho žena přivítala se zachmuřenou tváří a malá dcerka před ním utekla. Navíc se po dvoře pohyboval podivný, mladý čeledín Štěpán.
Hordubal si myslel, že to jejich reakce souvisí s náhlým návratem a rozhodl se čekat, než si na něj všichni zvyknou. Ale nikdo si na něj nezvykl. Dcerka před ním dál vystrašeně utíkala ke Štěpánovi a Hordubal se v hospodě dozvěděl, že Polana se svým čeledínem už roky smilní. Nechtěl tomu však věřit.
Hordubal cítil napětí, a proto raději spal ve stáji, než v domě, chodil na dlouhé výpravy po horách a lesích v okolí a snažil se zahnat pochybnosti o milované ženě. Podnikl několik pokusů jak nadobro vyhodit Štěpána z práce nebo ho zasnoubit se svou jedenáctiletou dcerou, ale nebylo to nic platné...jeho problémy to nevyřešilo.
Až po jedné ostré hádce se mu konečně podařilo Manyu vystrnadit, ale brzy sám přišel na to, že Polana se sním tajně schází. Vypravil se v dešti za svým přítelem Míšou, ale po cestě ho skolila horečka a jen tak tak se dobelhal domů, kde se o něj Polana snažila postarat.
Den ode dne Hordubal chřadl a desátého dne ho našli v loži mrtvého, avšak ne vlivem nemoci, ale zavražděného. Dlouho pak policisté Biegl a Gelnaj pátrali po jeho vrahovi, až se dobrali k vypočítavému Manyovi, který Hordubaje probodl košíkovou jehlicí a ukradl mu oněch 700 dolarů. Spolu s Manyou putovala do vězení i těhotná Polana, která se na mordu podílela a svého činu nelitovala.
Hordubalovo srdce bylo při soudní pitvě naloženo do sklenice a zasláno odbornému znalci, který měl posoudit, jestli otvor v něm skutečně pochází od košíkové jehlice. Jenže pak se kdesi ztratilo a nikdy nebylo s Hordubalem pohřbeno.

VRSTVA KOMPOZIČNÍ:

Dílo má chronologickou kompozici. Odehrává se v Podkarpatské Rusi, převážně v malé vesnici Krivé.
Děj je členěn na tři knihy (v jednom svazku, celkem o 196 stranách). První kniha pojednává o Hordubalově návratu, druhá o vyšetřování jeho vraždy a třetí o soudním procesu a usvědčení Hordubalových vrahů.