Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Věštkyně
Tento příběh se odehrál v Anglii, kde je známo, že soudcové soudí podle zdravého lidského rozumu a ne podle zákona.
Pan Mac Leary byl policejní úředník, který každý případ rozebíral se svou ženou. Již delší dobu mu nešla z hlavy paní Myersová. Jeho žena se tedy za ní vypravila. Paní Myersová jí vyložila karty, kde se dozvěděla, že se vdá za mladého a bohatého muže, se kterým odjede za moře. Druhý den byla p.Myersová předvolána před soud; tam ji soudce obvinil, že špatně vykládá karty a vykázal ji ze země.
Za rok potkal soudce pana Mac Learyho a zeptal se na jeho ženu. Komisař se zatvářil kysele a řekl, že jeho žena se provdala za milionáře a že spolu odjeli do Austrálie.

Ukradený kaktus
Jednou se pan Holan chlubil svým přátelům, jak chytil zloděje. Starý pan Holben měl velkou sbírku kaktusů. Sbírku zpřístupnil veřejnosti a po čase se stalo, že se mu začaly kaktusy ztrácet.
A tak zahradník Holan vymyslel na zloděje lest. Opatřil si několik hnijících kaktusů a přidal je do sbírky. Další den dal do novin zprávu, že Holbenovy kaktusy jsou ohroženy neznámou chorobou. Za několik dní se již v tisku objevila zpráva, že byl nalezen postřik proti této chorobě a je možno jej zakoupit. Když tedy za zahradníkem přišel muž a ptal se na postřik, bylo jasné, že je to zloděj kaktusů. Holan mu vysvětlil, že choroba ani postřik neexistuje.
Když se pan Holben blíže seznámil se zlodějem Ráčkem, stali se z nich přátelé. Za měsíc jej pan Holben vypravil do Mexika pro nové kaktusy do sbírky. Po roce došla zpráva, že pan Ráček zemřel krásnou a mučednickou smrtí. Ukradl prý indiánům posvátný kaktus.

Pád rodu Votických
Jednoho dne přišel do kanceláře policejního úředníka dr. Majzlíka archivář Divíšek s prosbou, že chystá historické dílo o Jiřím z Poděbrad a neví si rady s rodem Votickým.
Archivář Divíšek věděl, že v roce 1465 zemřel Petr Berkovec. Téhož roku zemřel i jeho bratr Jindřich. V roce 1466 zemřel pan Ješek Skalický, zeť Petra Berkovce. Petrova žena Kateřina zmizela po smrti svého manžela bez náhrobku. Na hrobě Petra Berkovce byla písmena OCC, což znamená zavražděn.
Dr. Mejzlík se domníval, že Petra Berkovce zavraždila Kateřina nebo bratr Jindřich. Nakonec došel dr. Mejzlík k závěru, že Kateřina zavraždila Petra Berkovce z lásky k Jindřichovi. Nato Ješek Skalický zabil svoji dceru Kateřinu, protože ji nechtěl odevzdat katovi. Pak vyzval k boji Jindřicha, který padl. Do roka starý Ješek umřel samotou a žalem.
Archivář poděkoval dr. Mejzlíkovi. Po nějakém čase se dostaly dr. Mejzlíkovi do rukou Dějiny od archiváře Divíška.

Příběh o kasaři a žháři
Jednou vypravoval pan Jílek příběh o kasaři Balabánovi. Byl to starý, ale chytrý zloděj. Kradl jen u dobrých firem. Při jednom ze svých počinků nechal na stole svůj chrup. Druhý den ráno u něj zazvonila policie, že by chtěla vidět zuby. Zuby se nenašly a Balabán byl zatčen. "I zkušený zloděj udělá někdy chybu," dodal na konci vypravování pan Jílek.
Další příběh vypravoval pan Malý. Ve Štýrsku byl mistr sedlář a řemenář jménem Anton. Jednou odpoledne seděl mistr Anton doma, když najednou začala hořet jeho chalupa. Z chalupy zbyl jen popel. Po spáleništi se procházel četník a hledal příčinu požáru. Náhle uviděl sklíčko připevněné na trámu. Anton si vzpomněl na Seppa, který byl u něj v učení a měl hodně podobných sklíček. Když Seppa našli, přiznal se. "Co dál se stalo se Seppem, to se neví, ale mohl to být dobrý vědec," dodal ještě pan Malý.

Jehla
Pan Kostelecký vyprávěl příběh, jež se stal jeho příteli, který byl soudce. Jednoho dne si za ním přišla stěžovat paní Mašková, která si koupila housku, ve které byla jehla. Pekař ani prodavač nic nevěděli. Soudce tedy poslal jehlu do chemického ústavu, aby zjistili, jestli byla jehla v housce před pečením nebo po něm. Tak v ústavu začali péct housky. Nakonec se zjistilo, že se jehla dostala do housky cestou od pekaře k prodavači nebo u prodavače. Pekař si vzpomněl, že téhož dne propustil kluka z učení. Když kluka našli, přiznal, že se chtěl mistrovi pomstít. Pekař dostal pokutu, poněvadž ručí za personál a chlapec dostal jen napomenutí.
Nakonec se chemikové v ústavu chlubili, že tak dobře housky nepečou v celém okolí.