Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group v Praze roku 2005 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 253. ISBN: 80-86938-32-8.

OBSAH:

Hlavní postavou je chemik Prokop. Je expert na třaskaviny, jemuž se podaří vyrobit extrémně silnou výbušninu, kterou pojmenuje Krakatit. Zdánlivě bez příčiny mu část prášku Krakatitu, který má na stole, vybouchne. Prokop se nalézá ve strašném stavu, blouzní a potácí se městem domů. Po cestě potká starého známého Tomeše, jenž mu pomůže a pak zmizí. Prokop vydává za Tomešovým otcem do Týnice a doufá, že zde svého přítele najde. Ten tam není, ale Prokop zůstává, protože je velmi nemocen a Tomešův otec s dcerou o něj pečují. Když se Prokopův stav zlepší, pomáhá v ordinaci a zamiluje se do Anči, Tomešovy sestry. Náhle ale najde v novinách inzerát, kde jakýsi pan Carson žádá, aby se mu ohlásil kvůli Krakatitu. Prokop se vyděsí, že o něm někdo ví, a okamžitě odjíždí. Setkává se s tím panem Carsonem a od něj zjišťuje, že Tomešovi v blouznění vyzradil vzorec Krakatitu a jeho vlastnosti, ten následně ukradl jeho vzorek Krakatitu a snažil se ho prodat. Naštěstí postup výroby nezná, ale stále se snaží na něj přijít. Krakatit někdo ukradne a Tomeš uteče z Balltinu ke konkurenční firmě, kde pokračuje v pokusech. Pan Carson zve Prokopa, aby jel s ním do vojenské továrny Balltin, kde mu dá k dispozici plně vybavenou laboratoř. Po dlouhém přemlouvání souhlasí. Co ovšem nevěděl, je, že dokud se bude pohybovat po areálu, může si dělat, co chce, ale nesmí ho opustit - je tedy násilím držen v zajetí. Ostatní obyvatelé areálu se snaží donutit Prokopa všemi možnými prostředky, aby jim Krakatit vydal. Tatarská princezna Wille, která sídlí v areálu na zámečku a má být jedním z prostředků, se ale do Prokopa zamiluje. Ona mu nakonec pomůže uprchnout.

Prokop si to ale rozmyslí, a vrací se zpět, protože princeznu velmi miluje a je už ochotný udělat všechno pro to, aby mohli být spolu, dokonce i vydat Krakatit. Po cestě však potká diplomata pana d'Hemona z Balltinu, jenž mu řekne, že princezna odjela do Itálie, a nabídne mu, že se tam může svézt s ním. Tam ho seznámí se skupinou anarchistů, kterou vede. Ti ukradli Krakatit a chtějí s jeho pomocí ovládnout svět. Obdivují Prokopa pro jeho vynález a je mu nabídnuto, aby je vedl, s pomocí Krakatitu ovládl svět a změnil ho podle svého k lepšímu. Kvůli krabičce Krakatitu nastane zmatek a Prokop s diplomatem prchají na stanici vysílající antivlny, vždy v úterý a ve čtvrtek, které jsou důvodem výbuchu Krakatitu. Prokop se dozvídá, že Tomeš pracuje v továrně v Gottupech. Hned se tam za ním vydá, aby ho varoval před stanicí s antivlnami, ale Tomeš ho nepřijme. Prokop vytuší, že bude následovat výbuch, a prchá pryč. Výbuch zničí celou továrnu a její okolí. Nalézáme se na pokraji skutečnosti a snu či vidiny, kdy se Prokop potkává se stařečkem, který mu ukazuje svět, ve kterém postupně vidí různé osoby, až mu dochází, že hovoří s bohem. Bůh mu domlouvá, že by se měl vyvarovat strašlivých objevů, jako je Krakatit, který je ničivý a lidstvu akorát uškodí. Měl by se spíš věnovat drobným vynálezům, které lidem budou pomáhat.

CHARAKTERISTIKA POSTAVY:

Prokop je dobromyslný, roztržitý, tvrdohlavý, odhodlaný, starostlivý a zodpovědný. Je si vědom katastrofálních následků, jaké by mohl Krakatit v praktickém užití mít, a tak bojuje ze všech sil proti osobám, které se ho snaží přesvědčit, aby jim vydal postup výroby. Rozhodně je proti válce. Třaskaviny jsou jeho život, jakmile se naskytne příležitost, hned nějakou vyrábí. Kvůli třaskavinám a vážnému onemocnění, které prodělal, někdy zažívá zvláštní psychické či blouznivé stavy.

Prokop vyskočil a popadl pana Carsona za kabát. "Poslyšte," koktal hrozně rozčilen, "kdyby se tedy...Krakatit...roztrousil dejme tomu tady...nebo kdekoliv...prostě po zemi..."
"...tedy do nejbližšího úterku nebo pátku o půl jedenácté vyletí do povětří. Tja. Člověče, neuškrťte mne."
Prokop pustil pana Carsona a přebíhal po světnici hryže si hrůzou prsty. "To je jasné, " mručel, "to je jasné! Nikdo nesmí Krakatit vy-vyrá -"
"Krom pana Tomše," namítl Carson skepticky.
"Dejte mi pokoj," utrhl se Prokop. "Ten na to nepřijde!"
"Nu," mínil pan Carson s pochybami, "já nevím, kolik jste mu toho řekl."
Prokop se zastavil jako vražen do země. "Představte si," kázal horečně, "představte si dejme tomu... vvválku! Kdo má v rukou Krakatit, může... může ... kdykoli chce..."
"Zatím jen v úterý a v pátek."
"... vyhodit do povětří ... celá města ... celé armády ... a všecko! Stačí... stačí jen roz-trousit - Dovedete si to představit?"
"Dovedu. Báječně."
"A proto ... v zájmu světa ... nikdy... nedám nikdy!"

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Autor v knize zpracovává svou obavu, že lidské vynálezy, které by teoreticky měly lidem pomáhat, budou zneužívány a lidstvo naopak jednou zničí.

Hraje si s jazykem, umí s ním dobře pracovat a využívá jeho výhody a zajímavosti - bohatá slovní zásoba, neobvyklá a zvláštní slova, spisovný jazyk, ale i nespisovné, technické, vulgární a slangové výrazy... Dokonce místy najdeme i cizí jazyky. Jeho souvětí jsou velmi rozvinutá, často používá přechodníky a několikanásobné větné členy.

Zvláštností je, že někdy není úplně jasné, jestli se děj odehrává ve skutečnosti, nebo pouze ve snu či blouznivém stavu. Někdy tam nastávají tak zvláštní situace, že si čtenář už nemůže být ničím jist. Například na konci knihy, kde se po výbuchu setkává s postarším mužem, je situace čím dál zvláštnější a šílenější, až není pochyb o tom, že to skutečnost být nemůže. Je pak na čtenáři, co si domyslí. Jestli je to sen, či blouznění... Já osobně si myslím, že když se snažil utéct před výbuchem, nepodařilo se mu to a byl zasažen, následující část je tedy podle mého názoru už popis Prokopovy smrti nebo případně dalšího z jeho blouznivých stavů způsobených výbuchem.

Někdo ho zatahal za rukáv. "Nu, nu," povídá, "už bychom nemuseli spát, co?" Prokop otevřel oči a viděl starého pána, má růžovou pleš a bílou bradu, zlaté brejličky na čele a náramně čilý koukej. "Už nespěte velectěný," povídá, "už je toho dost; nebo se probudíte na onom světě."
Prokop si chmurně prohlížel starého pána; chtělo se mu totiž dřímat. "Co tu chcete?" ozval se vzdorovitě.

"Tak, tak," povídal doktor spokojeně. "A já jsem si myslel, že jste Šípková růženka. A teď, pane inženýre," řekl čile, "se na vás musíme podívat. No, neškareďte se." Vyeskamotoval mu z podpaží teploměr a libě zachrochtal. "Tčicet pět osm. Človíčku, vy jste jako moucha. Musíme vás nakrmit, co? Nehýbejte se."

"Třeba Marťané," nutil se Prokop zažertovat; ale opravdu, nebylo mu do žertu.
Pan Carson po něm vražedně vykoukl, ale pak se rozřehtal přímo koňsky.

MÉ HODNOCENÍ:

Námět příběhu mi připadal velice zajímavý, i hlavní postava byla velmi zvláštní. Líbila se mi hlavní myšlenka a postoj Prokopa ke svému vynálezu. Bylo to napínavé i vtipné, obzvlášť se mi líbil způsob, jakým se postavy v knize vyjadřovaly (přímá řeč). Na některých místech mi to ale připadalo už moc zamotané - například na konci, a ze začátku trochu nudné - hlavně ty části, kde autor popisuje Prokopovy šílené psychické a blouznivé stavy.