Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čapek psal toto dílo dlouhých osm let. Sám se za tu dobu v mnohém změnil, zestárl, prošel otřesnou zkušeností první světové války a už dávno to nebyl ten veselý a bezstarostný mladík, který se v roce 1911 nadšeně proháněl Paříží a začínal "Loupežníka" psát. Snad kvůli těmto vnějším okolnostem je ústředním motivem dramatu mládí, touha po něm a jeho pomíjivost.

DĚJ:

Příběh je vcelku jednoduchý, místy až lehce absurdní. Loupežník (rozumějme spíše bouřlivák, nezkrotný mladík) učaruje mladičké Mimi, dceři úzkoprsého profesora, který už kvůli milostnému poblouznění ztratil svoji starší dceru, Lolu, jež utekla se svým milencem z domu. Profesor proto Mimi střeží jako oko v hlavě. Nicméně Mimi se do Loupežníka bláznivě zamiluje, právě když rodiče odjedou pryč a ona zůstane v domě pouze se služebnou Fankou. Po návratu rodičů dojde k ostrému střetu mezi Loupežníkem a profesorem a mladík se s Mimi opevní v jeho domě. Profesor přivolá na pomoc postupně starostu, kováře, četníky a nakonec i vojsko. Loupežník je z domu vypuzen, unikne ale bez jediného škrábnutí, protože ho chrání odvaha a nespoutanost mládí.
V jednu chvíli se na scénu dostává i Lola, která se vrátí zpět do rodičovského domu. Je ubohá, zlomená a nemilovaná a na rukou nese svoje dítě.

Svou nebojácnou upřímností si Loupežník získává obdiv a sympatie ostatních postav dramatu - kováři se líbí jeho kurážná povaha, starosta by se s ním zase rád napil a popovídal si, protože divoký mladík se mu jeví jako velmi zajímavý člověk. Zvláštní je, že každému připomíná Loupežník někoho jiného, vždy se však jedná o osoby, které nějak zvlášť ovlivnily život dotyčné postavy - Mimina matka v Loupežníkovi vidí mladého indiánského náčelníka z filmu, profesorovi připomíná básníka-anarchistu, Šeflovi pytláka, který uměl zázračně střílet, kaprálovi cirkusáckého komedianta, Frantovi cizího knížete pána a Fance její dávnou lásku, odsouzeného milence.
Loupežník je tudíž jakýmsi univerzálním převtělením mládí a našich tajných přání a tužeb.

LOUPEŽNÍK: Co jste mi chtěl říct?
PROFESOR: Že vás nenávidím! Za to, že jste bujný, a kořistný, a bezohledný! Za to, že jste krutý! Za to, že jste smělý!
LOUPEŽNÍK: Já vím.
PROFESOR: Za to, že jste mladý. Za to, že jste blázen. Za to, že máte tolik štěstí!

Celá hra je příznačná lehkou a svěží lyričností. Například už samotná jména hrdinek - Lola a Mimi - navozují zvláštní atmosféru lásky a něhy. Dialog Loupežníka a Mimi ve druhém dějství přechází místy do veršů, a připomíná tak rozmluvy mezi Shakespearovým Romeem a Julií. A pak sám titulní hrdina - je v něm prudký a nakažlivý dech života, který musí okouzlit každého.

KAPRÁL: Tak proč ste toho loupežníka chtěla zastřelit?
FANKA: Já nevim, třeba zrouna proto, že už nejsem mladá a že mně přišlo líto-
KAPRÁL: Čeho?
FANKA: Mýho ztracenýho mládí.

V "Loupežníkovi" ale nakonec nevyhrává zcela jasně ani jedna strana. Čapek přiznává jistou životní pravdu i úzkoprsému profesorovi, stejně jako živému a drzému mládí.

Jazyk hry je zajímavý a živý. Čapek používá naprosto spisovnou češtinu profesorovu a na druhou stranu i ryze nářeční mluvu služebné Fanky. Drama je zajímavé a čtivé, nicméně mě trochu zklamal konec.

HLAS LOUPEŽNÍKA: Mimi, já se vrátím!
LOLA VE DVEŘÍCH BALKONU: Vrať se! Vrať se! Vrať!
PROFESOR: Vraťte se! Mládí se nevrací, nikdo se nevrací, jaký byl. Vrátíte-li se, budete už jako já!