Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ani jedno není zmíněno přesně; hra se odehrává ve 20. století v období války.

DĚJ:

1. dějství
Matka Dolores má čtyři syny - Jirku, Toniho a dvojčata Petra a Kornela. Když jsou děti pryč, rozmlouvá o samotě se svým mrtvým manželem Richardem, vojenským důstojníkem, který zemřel již před sedmnácti lety, a také se svým synem Ondřejem, lékařem, který odjel na rovník léčit žlutou zimnici a tam zemřel. Oba muži s Dolores hovoří o smrti, ale také o jejích problémech. Najednou do místnosti vstoupí syn Jiří a také s otcem a bratrem mluví. Byl letcem a pokusil se svým letadlem překonat výškový rekord, ale zřítil se a zahynul.
Matce tedy zbyli už jen tři synové.

2. dějství
V zemi zuřila občanská válka a Petr s Kornelem v ní stáli proti sobě, neboť měli rozdílné politické názory. Petr představoval "černé", kteří chtěli změnu, pacifismus a rovnost. Protože se postavil proti "bílým", byl zatčen. Kornel sice matku utěšoval, že se bratrovi nic nestane, ale když odešel do boje, přišel za matkou duch zastřeleného Petra. Matka zoufalstvím omdlela. Ostatní mrtví si s Petrem povídali o jeho hrdinské smrti a také o tom, proč musí někdo zemřít tak zbytečně. Z rádia se dozvěděli, že se k moci dostala strana "bílých".

3. dějství
Země byla oslabena občanskou válkou a toho využil nepřítel a napadl ji. Hlas z rádia vybízel mladé muže, aby chránili vlast a Toni chtěl jít bojovat. Matka ho za žádnou cenu nechtěla pustit. Měla už jen jeho, Kornel padl v bitvě.
Když Toni odešel, v místnosti se opět shromáždili všichni mrtví, navíc i s dědečkem, a hovořili s Dolores o tom, zda má svého posledního syna poslat do války. V zásadě všichni souhlasili, aby šel bojovat, ale matka byla rozhodnutá ho nikam nepustit.
Když ale žena v rádiu, která podávala zprávy o válce, řekla, že jí v ní zahynul syn, matka k ní pocítila soucit. Po zprávě hlasatelky, že puma, která byla svržena na obecnou školu, zabila mnoho dětí, vzala matka pušku, podala ji Tonimu a řekla mu, aby šel bojovat!

HLAVNÍ POSTAVY:

matka Dolores - silná, citlivá a milující žena, která se musela poprat se smrtí manžela a postarat se sama o rodinu. Její děti jsou jí vším, nenávidí válku a boj.
Toni - citlivý, jemný a trochu bázlivý. Když vidí, že vlast je ohrožena, cítí svou povinnost jít bojovat.
otec Richard - elegantní muž, kterému je líto, že předčasně zemřel a nemůže žít. Přesto považuje za povinnost, aby jeho syn šel chránit vlast.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Válka ničí životy obyčejným lidem.
Nejsilnější a nejhlubší cit na světě je mateřská láska.
Má smysl zemřít ve jménu něčeho?

CITÁT Z KNIHY:

"Tak vidíš, v tom je cena života: že se za něj platí... třeba i životem. To je taky ... ženská záležitost, holčičko. A to máš tak se vším, rozumíš? Kdyby se za vlast neplatilo životem ... kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu, víš? Jen ho nech jít, toho svého synka. Je to tak ... v pořádku."
- tento citát mě zaujal. Musím souhlasit s tím, že v životě se za všechno platí. Každá pěkná věc, která se stane, je vyvážena něčím nepříjemným nebo smutným. A tak to má asi být...

"ŽENSKÝ HLAS V AMPLIONU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k amplionu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem ... roztrháno.
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
TONI hledá na mapě: Kde to je ... kde to je ...
MATKA stojí jako zkamenělá: Děti! Malé, usmrkané děti!

Ticho.

MATKA strhne se stěny pušku a podává ji oběma rukama TONIMU. S velkým gestem : Jdi!"
- toto jsou závěrečné věty hry a hodně mě zaujaly, protože v sobě mají velkou sílu. Matka "obětuje" své poslední dítě, protože vidí, že válce se musí zabránit!

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Tuto hru jsem přečetl poměrně rychle, není totiž moc dlouhá. Určitě je hodně zajímavá jak literárně, tak svou myšlenkou. Zaujalo mě třeba to, že si hlavní postava povídá s duchy mrtvých a oni jí odpovídají.
Naprosto chápu pocity matky, která nechce obětovat své poslední dítě. Kdybych byl na jejím místě, určitě bych svého posledního syna nenechal odejít do války, protože musí být strašné, když člověk přežije své děti a zůstane na světě úplně sám.
Myslím, že tato divadelní hra je napsána velmi dobře, jenom se mi nelíbily popisy válečných událostí, padá z nich na mě smutek a deprese.