Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je matka, které válka vzala všechny děti. V pokoji s nimi rozmlouvá, a tak se postupně dozvídáme jejich osudy...

OBSAH:

Příběh začíná, když bratři - Petr, Toni a Kornel - vzpomínají v tatínkově pokoji na svého zemřelého otce. Přijde tam matka, syny vyprovodí a sama začne uklízet. Do pokoje vejde duch jejího manžela Richarda. Je vidět, že matka vůbec není překvapená. Začnou spolu rozprávět. Z hovoru se dozvídáme, že Richard byl voják a zahynul před sedmnácti lety ve válce. Do místnosti vchází Ondra, jejich nejstarší syn. Byl lékařem a badatelem, který léčil žlutou zimnici. Sám se přitom nakazil a zemřel. Jakmile vejde Jiří, matka si není vědoma neštěstí. Najednou si však všimne, že Jirka vidí otce a Ondru. Je tedy také mrtev. Spadl s letadlem, když zkoušel výškový rekord se zatížením.

Venku mezitím zuří občanská válka a Petr je zatčen. Posléze se objeví před matkou ve dveřích a když žena zjistí, že ho zastřelili, omdlí. Probere se a u lůžka zůstává nejmladší Toni, jenž jí řekne, že Kornel odešel do války. Matka je nešťastná, protože ví, že Kornel živý nevyvázne. Zapřisáhne se, že Tonimu se nic nesmí stát. Proto když ji Toni zoufale prosí, aby jej pustila bojovat za vlast, rezolutně odmítá. Přimlouvají se za něj ostatní bratři, otec a dokonce i dědeček, který se tam zjevuje. Matka však nechce přijít o posledního a nejmladšího syna.

Matka s Tonim jsou v pokoji a poslouchají hlášení z bojů. V ampliónu se ozvou hlasy, které vyzývají všechny muže, aby se chopili zbraní. Ve válce jsou totiž likvidovány také děti. Jakmile matka uslyší, že jsou zabíjené malé nevinné děti, strhne ze stěny pušku a podá ji synovi.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

Matka - statečná žena, která ztratila manžela i děti; svou rodinu však brání až do posledního výdechu

VLASTNÍ NÁZOR:

Matka zde působí jako velice silná osobnost. Válka ji před lety připravila o manžela a nyní jí bere i děti. Přesto se snaží být silná a nejmladšího Toniho brání všemi svými silami. Zaujalo mne však, s jakou lhostejností přistupoval otec v otázkách života nebo smrti jeho synů. A nejen otec. Tato pasáž mluví za vše: "Nesmíš se maminko zlobit, ale já jsem byl zabit." Přišlo mi to trochu zvláštní.

Když jsem toto Čapkovo drama dočítala, při poslední scéně jsem uronila nejednu slzičku. Bylo to velice dojemné a smutné. Až skutečnost, že vraždí i děti, donutila matku poslat posledního syna do války. V průběhu děje se dozvídáme o tom, že otec se syny se považují za hrdiny, protože zemřeli za něco velkého. Dle mého názoru je ale jedinou skutečnou hrdinkou právě matka.