Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Dobrovský v Praze roku 2021. Počet stran: 102. ISBN: 978-80-7390-560-6.

O AUTOROVI:

Karel Čapek, český prozaik, dramatik, novinář, básník, překladatel, kritik a filozof, se narodil v roce 1890 v Malých Svatoňovicích u Náchoda do rodiny venkovského lékaře Antonína Čapka. Byl nejmladším ze tří dětí, bratr Josef Čapek byl známým malířem a spisovatelem, sestra Helena je krom několika próz autorkou vzpomínkové knihy Moji milí bratři (1962).

Studoval gymnázium v Hradci Králové a Brně, maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze, studium na FF UK ukončil roku 1915 doktorátem. Mimo to mezi lety 1910-11 absolvoval studijní pobyt v Paříži a v Berlíně.

Po ukončení vysoké školy byl Čapek vychovatelem v hraběcí rodině Lažanských, knihovníkem v Národním muzeu a do roku 1938 pak i redaktorem v Národních listech (od roku 1917) a v Lidových novinách (od roku 1921). Ve Vinohradském divadle působil v letech 1921-23 jako dramaturg a režisér, mimo to byl v roce 1925 zvolen prvním předsedou československého PEN klubu.

Každý pátek se ve vile na Vinohradech (kterou obýval napůl s bratrem Josefem), zhruba od roku 1925, scházely osobnosti politického a kulturního života z okruhu bratrů. Tyto schůzky se staly zavedenou "institucí" a od roku 1927 se pro jejich účastníky všeobecně vžil název pátečníci - mezi ty patřili kromě bratří Čapků mimo jiné i prezident T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Jan Masaryk, historik Josef Šusta, novinář Ferdinand Peroutka či spisovatelé Eduard Bass a Karel Poláček.

Velmi těžce nesl Mnichovskou dohodu a následnou kapitulaci, které pro něj znamenaly zhroucení dosavadního světa, tragédii. Snažil se zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal, jako jediný viditelný symbol první republiky, "obětním beránkem", terčem nenávistné kampaně (anonymní dopisy a telefonáty, vytloukání oken...).

Když pomáhal likvidovat škody po povodních, nachladil se a na první svátek vánoční, 25. prosince 1938, podlehl ve věku 48 let zápalu plic.

Byl jednou ženat, a to s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou. Od 21 let trpěl na Bechtěrevovu nemoc (chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů), pro niž nebyl odveden do rakouské armády.

Dílo

Na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filozofické a estetické vzdělání, zejména pragmatismus a expresionismus, dále ho velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce - v dílech vyjadřoval obavu, že technika získá moc nad člověkem. Velkou část děl (přes nádech sci-fi) pojal jako varování před totalitními režimy (nacismus, fašismus).

Typickým znakem jeho děl je využívání obrovské slovní zásoby, používání neobvyklých slov, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí.

Spolu s bratrem napsali alegorickou hru Ze života hmyzu či Devatero pohádek.

Mimo to proslul jako novinář, literární kritik a fejetonista. V letech 1932-38 byl sedmkrát nominován na Nobelovu cenu. Pokud jde o autorství slova robot, je třeba podotknout, že Karel by na něj nikdy nepřišel nebýt jeho bratra Josefa Čapka. Původně chtěl použít výraz laboři, ale bratr zmínil, že lepší bude vycházet ze slova robotovat (= pracovat).

O DÍLE:

Protifašistické protiválečné drama (tragédie) o třech dějstvích, psané spisovným jazykem s bohatou slovní zásobou (pro Čapka typické), v přímé řeči se navíc objevují německé, francouzské výrazy.

Děj je vyprávěn v er-formě, časté jsou dialogy (resp. polylogy) a pasáže popisující pocity, jež značně retardují děj.

Místo a čas nejsou přesně určeny, nicméně je zřejmé, že jde o dvacáté století, stát, kde zuří občanská válka - na základě jmen osob, měst a jiných indicií bývá za konkrétní místo považováno Španělsko v době občanské války, sám Čapek se ale brání ztotožňování místa se Španělskem a na přímou otázku jistého časopisu, jedná-li se o tento stát, odpověděl: "To by nebylo správně řečeno, Španělsko je jedním bolavým bodem dnešního světa, drama Matka se dotýká všeobecně stavu, který dnes latentně panuje v celé Evropě." (Odmítá tedy to, že by hra měla přímo reflektovat Španělskou občanskou válku.)

Celý děj se odehrává v pokoji Richarda, kde jako vzpomínka zůstaly všechny jeho věci.

HLAVNÍ POSTAVY:

matka Dolores - starostlivá, silná i citlivá žena; matka pěti synů, které miluje nadevše; čtyři postupně zemřeli při naplňování svých ambicí, vyšších cílů..., posledního syna proto úzkostlivě brání; musí snášet bolestivé ztráty - synové, manžel
otec Richard - důstojník; zahynul v Africe ve válce s domorodci kvůli zbytečnému rozkazu; vzor synů, hrdina
Ondřej - lékař; zemřel při léčení malárie v Africe jako oběť svých pokusů ve jménu vědy, pokroku
Jiří - pilot, který se zabil při pokusu o rekord
Petr - zajímá se o politiku; umřel v občanské válce; levicově orientovaný, ochotný padnout za svou ideu
Kornel - jeho dvojče; také se zájmem o politiku, ale pravicový, konzervativní; i on zemřel v občanské válce
Toni - nejmladší syn; citlivý a bázlivý, ale ví, že bránit vlast je jeho povinnost; matka jej nechce ztratit a chrání ho, nakonec jej však do boje pustí

DĚJ:

1. dějství

Již na počátku hry jsou manžel a nejstarší syn (Ondřej - lékař) Dolores mrtvi - oba zemřeli jako hrdinové, zjevují se matce, která si s nimi povídá (v pokoji Richarda). Jejich rozhodnutí riskovat život za vyšší cíle, za hrdinství, nechápe/nechce chápat, oni jí naproti tomu vysvětlují, že jsou hrdí, že nezemřeli jen tak, ale pro dobrou věc, že by nemohli žít klidným životem s pocitem marnosti... Zároveň jim vyčítá vliv na další syny (to se opakuje s tím, jak postupně umírají), kteří v nich (zejména otci) vidí svůj vzor, láká je otcův pokoj...

Už na začátku knihy se situace opakuje, když v letadle zemře i Jiří, což okamžitě pozná tím, že se jí zjeví. Mrtvý otec a bratr jsou pyšní, že zemřel pro pokrok techniky, což matka nedokáže pochopit.

2. dějství

Ve druhém jednání jsou již chlapci o něco starší. V zemi zuří občanská válka a dvojčata Kornel a Petr stojí každý na jiné straně fronty. Petr je nyní v zajetí. Toni válku nechápe a dává za vinu Kornelovi Petrovo uvěznění, když do toho přijde matka (Toniho vyžene) s tím, že chce Petrovi donést nějaké jídlo a pití.

V dáli se zatím ozývají výstřely a Kornel ji přesvědčuje, aby nikam nechodila kvůli zákazu vycházení a že se Petr určitě vrátí (s tím odchází).

Po chvíli se Petr objeví ve dveřích, čímž matka s hrůzou zjistí, že je mrtev. Omdlí, přijdou i oba mrtví synové a otec. Ondra-lékař se stará o matku a ostatní se baví o válce. Když se probudí (všichni zmizí), zjistí, že Kornel šel mezitím bojovat a jí je jasné, že už se živý nevrátí.

3. dějství

Toni už je opět o něco starší (stále mu není 18 let), zemi oslabenou občanskou válkou napadl nepřítel, národ volá po nutnosti obrany a i Toni chce jít bojovat, nicméně Dolores svého posledního přeživšího syna nechce ztratit, sužována strachem o jeho život i z vlastní samoty.

Již od jeho narození si slibuje, že jej nikam nepustí, neboť je příliš slabý na to, aby bojoval, a nechce o posledního syna přijít.

Opět se objeví mrtví synové, manžel a její otec a všichni s Dolores diskutují o Toniho osudu. Snaží se změnit její rozhodnutí syna nikam nepustit. Když pak ale mrtví debatují bez Dolores, přiznají si, že žádný z nich hrdinskou smrtí nezemřel, všichni zemřeli zbytečně. K čemu jim bylo hrdinství, když jako mrtví už nic nedokážou? (Zaujalo mne to, že zprvu jej popisuje jako slabého, bojácného...a její postoj se začne měnit, když jí zemřelí přestanou vzdorovat a začnou o Tonim uvažovat jako o neschopném pro válku, tehdy jim ona začne odporovat.)

V rádiu vyzývá ženský hlas mladé muže, aby šli do války, za což ho (ji) Dolores nenávidí, když se ale dozví, že i ona je matkou, které umřelo dítě, že nepřítel zabíjí i děti, změní rozhodnutí, sama dává Tonimu do rukou zbraň a pošle ho bránit vlast.

HLAVNÍ MYŠLENKY, ZAJÍMAVOSTI:

Matka je drama, ve kterém Čapek otevřeně kritizuje nastupující fašismus (stejně jako v Bílé nemoci) a vybízí k boji proti němu. Ukazuje nesmyslnost válek, ve kterých přicházejí zbytečně o život nevinní i děti, válek, které berou děti matkám; je hloupost snažit se být hrdinou. Stupidita občanských válek, kdy bratr vraždí bratra (dvojčata Kornel a Petr - zastánci opačných politických stran). Válka má smysl pouze tehdy, když bráníme nevinné lidi. Matka, která ztratila skoro celou svoji životní radost, pochopí, že nestačí jen zachraňovat své děti, ale musí obětovat i posledního syna, aby hájil vlast a zachránil jiné děti a matky. Nejsilnější a nejhlubší cit na světě je mateřská láska.

Ve hře se setkávají dva rozdílné pohledy na svět:
Mužský - snaha hrát si na hrdiny, riskovat a něco v životě dosáhnout, získat slávu, uznání a klidně kvůli tomu obětovat i život.
Ženský, mateřský - láska k rodině a snaha chránit ji; matka nežije svým životem, ale životem svých dětí, které proto tak zoufale brání. Dalo by se říci, že ve své sobeckosti přehlížela, co její děti chtějí, ale sotva jde o něco, co lze matce vyčítat. Při snaze přimět Toniho, aby zůstal, zvolila tu nejhorší možnou metodu výčitek: "Co když se mi něco stane, ti mě tu přece nenecháš samotnou Toni, že ne?"

Jedná se o Čapkovu poslední hru, napsal ji v roce 1937, premiéru měla v únoru 1938 v Národním divadle, zemřel 10 měsíců po premiéře.