Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Román začíná rozhovorem dvou starších mužů na svých zahrádkách. Rozmlouvají o smrti starého železničáře, také vášnivého zahradníka. Jeden z mužů si posteskne druhému z nich, lékaři, že železničářův život měl být sepsán - vždyť to byl tak obyčejný a hodný člověk. Lékař odvětí, že železničář tak učinil, protože byl vždy velký puntičkář a vše chtěl mít v naprostém pořádku, tedy i svůj život sepsal dohromady a jakýmsi způsobem ho tak uzavřel. Lékař dává toto dílo druhému muži k přečtení.

V první části díla železničář vzpomíná na celý svůj život. Popisuje dětství a svůj vztah k rodičům. Svou maminku vykresluje jako velice přecitlivělou, starostlivou ženu, která až příliš lpí na svém synovi. Otec byl truhlářem a železničář vypráví o svých hrách mezi prkny a kusy dřeva - měl svůj svět, do něhož nikdo nevstupoval. Až na malou dívenku, cizinku, která bydlela s rodiči nedaleko v maringotce a do níž se bláznivě a dětsky zamiloval. Dívka s rodiči a ostatními ovšem po nějaké době opět odjíždí. Železničář také líčí svá studia, kdy se zcela oddal poezii, psal svá díla. Ovšem díky jeho nepříliš ukázkovému způsobu života je ze studií vyloučen. Dostává se tedy na železnici, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu je zanedlouho přeložen na malé nádražíčko v horách. Zde se zamiluje do železničářovy dcery, kterou si nakonec vezme. Také získává nádraží, o nějž se stará s obrovskou láskou, chce, aby ho všichni chválili, včetně bohatých a mocných lidí, kteří tudy občas projíždí. Kvůli práci dokonce zapomíná na svou manželku, vůbec se jí nevěnuje. Ta se i přesto o železničáře velice dobře stará, pečuje o něj. Po nějaké době se železničář dostává na celkem vysoké kancelářské místo, kde pracuje až do svého důchodu.

Ve druhé části románu železničář uvažuje nad vším, co se v jeho životě odehrálo, nad sebou samým. Na první pohled jeho život vypadá opravdu naprosto obyčejně, ale po zamyšlení zjišťuje, že tomu tak ani zdaleka není. Za celou dobu vlastně nežil jeden život, ale hned několik, nespočet. V každé situaci se dostává do popředí jiné JÁ a žije svůj osud, chová se dle svého charakteru a povahy. Železničář si uvědomuje několik nejvýraznějších JÁ, ale dodává, že to ani zdaleka nejsou všechna, která se v jeho životě objevila. Zjišťuje, že na první pohled působil jako hodný a úplně obyčejný člověk, avšak uvnitř něho tomu tak nebylo. Často dělal věci jen proto, že byl rád středem pozornosti. Rozeznává několik svých základních JÁ - ten s lokty, který o vše bojoval a pro to, co chtěl by udělal první poslední, dále hypochondr, jenž byl nejšťastnější, když pro něj žena (a samozřejmě v dětství maminka) obětovala skoro vše, byla ochotná, pomáhala mu a vše v jejich společném životě se točilo pouze kolem něho. Objevují se i další JÁ, jež v sobě zpozoroval a jež nyní charakterizuje. Ve všech poznává obrovskou sobeckost. Vše dělal jen pro svou potřebu a pro svůj dobrý pocit.

V závěru zjišťuje, že nikdy nepoznáme všechna svá JÁ. Nikdy dokonale nepoznáme sami sebe, natož ostatní kolem nás.

VLASTNÍ NÁZOR:

Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem. Nad velkým počtem výroků jsem se musela pozastavit a zamyslet. Zastávám názor autora - nikdo nepozná za celý svůj život ani sám sebe, nemůžeme tedy nikdy poznat ani ostatní kolem nás, nikdy je nebudeme znát, vždy na nás mohou jen určitým způsobem působit, můžeme z nich mít určitý pocit, ale nikdy je doopravdy nepoznáme. Je to nekonečný proces - zamyslíme se a nalezneme v sobě několik životů. A při každém novém zamyšlení objevíme další a další JÁ, dříve třeba skrytá. Tato kniha mě opravdu oslovila, nedokázala jsem ji odložit pouze jako "další přečtenou", ale neustále jsem se myšlenkami k dílu vracela a musela o něm přemýšlet. Troufám si tvrdit, že tato kniha je tou nejlepší, kterou jsem kdy četla.