Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čapkova současnost, různá místa, nejvíc české prostředí, ale také Anglie a Itálie

DĚJ:

Ukradený kaktus
Vrchní zahradník Holbenovy zahrady pan Holan vypráví o tom, jak se z veřejně přístupného skleníku pana Holbena začaly ztrácet kaktusy. Nejprve v malém množství, později ve větším a stále vzácnější exempláře. Když se ztratil kaktus "Pilocereus", pan Holan se rozhodl zloděje najít.
Dal do novin článek, že Holbenovy sbírky kaktusů jsou ohroženy nebezpečnou chorobou. Za pár dní uveřejnil článek, že choroba se dá léčit pomocí speciální tinktury, která je dostupná i u pana Holbena. Vzápětí se přihlásil pan Ráček, který všechny kaktusy ukradl, a sháněl se po tinktuře. Ukázalo se, že rostliny bral už celá léta v přestrojení za starší ženu.
Pan Holben ho chtěl potrestat, ale když zjistil, že pan Ráček je odborník a blázen do kaktusů, začal s ním spolupracovat. Poslal ho do Mexika, aby odtud přivezl nové druhy kaktusů, ale pan Ráček zde zemřel mučednickou smrtí, protože chtěl tamějším Indiánům ukrást jejich posvátnou rostlinu.

Povídka starého kriminálníka
Pan Bobek vypráví příběh, který se udál v Palermu. Policie tam chytila muže se zakrvavenou dýkou v ruce. On tvrdil, že někoho zabil, ale nechtěl přiznat koho. Byl tedy zatčen a uvězněn, ale policisté stále nemohli najít žádnou mrtvolu.
Vrah se jmenoval Marko a toužil po trestu, ale dokud se nenašlo tělo oběti, nemohl být odsouzen. Policisté mu umožnili útěk z vězení, ale on se stále vracel. Když mu řekli, že ho druhý den propustí, Marco takovou "nespravedlnost" neunesl a ve své cele se oběsil!
Od té doby v ní strašilo a každý člověk, který tam strávil noc, se druhý den obrátil na správnou cestu. Jednou tam na zkoušku zavřeli Čecha pana Bobka a od té doby přestala "nápravná cela" fungovat.

Zmizení pana Hirsche
Pan Hirsch obchodoval v Praze s kůží a perskými koberci. Jednoho dne se beze stopy ztratil.
O dva dny později si úřednice z úschovny zavazadel stěžovala na zápach vycházející z jednoho kufru. Když zavazadlo otevřeli, našli v něm uškrcenou mrtvolu pana Hirsche. Na jeho těle byly stopy po anilinových barvách a pan Mejzlík podle toho poznal, že pana Hirsche zabil jakýsi Arab, který s ním obchodoval, a jeho mrtvolu pak odnesl z krámu zabalenou v nekvalitně obarveném koberci.
Koberce, které pan Hirsch koupil, byly pašované a nekvalitní, takže kdyby žil a přišlo se na to, šel by do vězení.
Z této povídky vyplývá poučení, že obchodníci by měli prodávat kvalitní zboží, jinak se jim to vymstí.

Čintamani a ptáci
Pan doktor Vitásek sbíral kvalitní staré perské koberce. Často navštěvoval paní Severýnovou. Ta s koberci obchodovala a občas se u ní objevil nějaký vzácnější kousek. Kromě toho měla tlustou fenku jménem Amina, která lehávala v kuchyni na starém hadru.
Pan Vitásek ovšem zjistil, že je to převzácný koberec ze sedmnáctého století o unikátních rozměrech s božským vzorem "čintamani a ptáci". Dozvěděl se, že patří paní Zanelliové. Chtěl koberec za každou cenu získat - smlouval, prosil, nabízel, ale paní Zanelliová mu ho neprodala, protože šlo o rodinnou památku.
Rozhodl se proto, že koberec ukradne. V noci se vloupal do bytu paní Severýnové, ale na koberci opět ležela Amina a nechtěla se za žádnou cenu hnout. Pan Vitásek neměl to srdce, aby ji zabil, a proto se vrátil domů.
Když paní Severýnová zjistila, že se jí do bytu vloupal někdo cizí, dala si na okna mříže.
Pan Vitásek se rozhodl, že loupež zopakuje, až Amina pojde, ale do té doby se musí naučit pilovat mříže!

Příběh o kasaři a žháři
Kasař pan Balabán byl velice zručný a šikovný. Kdysi při skoku z okna přišel o zuby a nosil umělé. Byl pověstný tím, že nevěřil na pověry.
Rozhodl se, že završí svou zlodějskou kariéru vyloupením kasy u firmy Scholle a spol. Podařilo se mu vše provést na jedničku, ale nakonec ho prozradilo, že si na místě činu vyndal z úst falešné zuby, které mu překážely, a ty se otiskly do prachu. Navíc na místě činu nezanechal svůj exkrement, což ostatní kasaři z pověrčivosti dělali.
Druhý příběh se odehrál ve Štýrsku. Sedlář a řemenář pan Anton slavil s rodinou svůj svátek a najednou začala hořet střecha chalupy a celá stavba lehla popelem. Od ní chytlo ještě čtrnáct dalších budov.
Při vyšetřování se zjistilo, že požár zapálil sluneční paprsek, který procházel skrz lupu umístěnou v trámu. Anton si vzpomněl, že v lednu vyhodil jednoho učedníka, který stále prováděl nějaké pokusy.
Policisté si dali chlapce zavolat a zjistili, že i bez astronomických přístrojů dokázal spočítat, v jaké poloze bude slunce v den Antonova svátku. Pak pomstychtivě umístil lupu tak, aby v ten den zapálila chalupu.

Ukradená vražda
Pan Houdek bydlel na Vinohradech v poklidné Krucemburské ulici. Jednoho dne zaslechl několik výstřelů. Na ulici ležel zastřelený Rus Kopytenko. Hned se seběhli dva četníci. Náhodou byl poblíž i taxík, a tak řidič odvezl mrtvého do nemocnice.
Všichni obyvatelé se těšili, že se o vraždě bude psát v novinách a o jejich ulici se bude mluvit. Protože však žádný článek nevyšel a ani policie nepřišla nic vyšetřovat, šel si pan Houdek stěžovat na komisařství. Tam o vraždě nikdo nic nevěděl, a když pan Houdek řekl, v kolik hodin se událost stala, komisař Bartoška mu odpověděl, že v tu dobu četníci dělají obchůzku v jiné části města, a tak by nemohli tak rychle přispěchat na pomoc.
Byla to plánovaná vražda! Dva muži se převlékli za četníky, Rusa zastřelili a pak předstírali, že přišli pomoci. Jejich komplicem byl i taxikář.

Případ s dítětem
Mladé paní se ztratila tříměsíční holčička jménem Růženka v kočárku. Komisař Bartošek nevěděl, jak by měl dítě najít, zkoušel různé metody, ale žádná z nich nebyla ta pravá. Až pomohla náhoda.
Jeho fence se narodila štěňátka a ona na ně byla náležitě hrdá - jako každá máma. Komisař proto vyslal do ulic policisty, aby maminkám chválili miminka v kočárcích, a ta, která nebude chtít dítě ukázat, je zlodějka.
Nakonec ženu našli. Růženku ukradla, protože vlastní děťátko nešťastnou náhodou zalehla.

Grófinka
Do Curuchu chodily jistému muži špionážní listy a vzápětí to někdo udal anonymním dopisem. Písmo však bylo totožné.
Zjistilo se, že autorkou špionážních i anonymních dopisů je grófinka Mihályová. Za svůj čin byla odsouzena k ročnímu trestu vězení. Do cely za ní přišel pan Poglár. Zjistil, že se grófinka zamilovala do hrdinného majora Westermanna, a tak se mu chtěla vyrovnat nějakým statečným činem.
Pan Poglár jí řekl, že major je ženatý muž se třemi dětmi, původním povoláním pekař, ale hrdá grófinka se rozhodla, že si svůj trest odsedí a dopisy nezapře!

Historie dirigenta Kaliny
Dirigent Kalina řídil jednou orchestr v Liverpoolu. Bohužel neuměl ani slovo anglicky. Šel se projít k moři a tam slyšel hádku muže a ženy. Usoudil, že muž se chystá provést nějaký zločin.
Chtěl to oznámit policii, ale protože neznal cizí řeč, byl bezmocný.
Druhý den byl v novinách článek o vraždě staré paní.

Smrt barona Gandary
Významného barona Gandara nalezli zastřeleného v jeho zahradě. Vyšetřováním byl pověřen pan rada Pitr, který neměl rád záhadné zločiny a přílišné "komplikace". Zastával názor, že loupeže konají profesionální zloději a vraždy jsou obvykle páchány pro peníze někým z rodiny.
Do vyšetřování se zapojil i mladý komisař Mejzlík, který měl několik zajímavých hypotéz, co se mohlo přihodit. Ale pan Pitr tvrdil, že vraždu spáchal někdo z rodiny...
A měl pravdu. Barona zabil jeho synovec a ukradl mu 50 000 korun.

Příběh sňatkového podvodníka
Na policii dostali několik trestních oznámení na sňatkového podvodníka. Detektiv Holub odhalil, že oním zločincem je pan Plichta, několikrát trestaný kriminálník. Chytili ho a muž dostal 5 měsíců. Pak byl propuštěn, ale nedal si pokoj a opět tahal z cizích žen peníze.
Pan Holub na něj náhodou narazil ve vlaku a chtěl ho předat pardubické policii. Ale Plichta chtěl jít jedině s ním.
Detektiv ho tedy nejdříve vzal na svůj letní byt, kam právě mířil. Rodině ho představil jako svého kamaráda.
Když měli odjíždět do Prahy, potřeboval ještě něco vyšetřit, a tak Plichtu nechal v restauraci. Ten si tam mezitím nabalil další ženu, ale pan Holub mu řekl, že je to sňatková podvodnice Lojzička.
Pan Plichta se rozzlobil nad tím, že už se nikomu nedá věřit a nechal se v klidu odvést do vězení.

Balada o Juraji Čupovi
Příběh se odehrává na Podkarpatsku a vypráví ho četnický kapitán Havelka.
Jednou za ním ve sněhové bouři přišel muž a řekl mu, že zabil Marynu Matejovu. Ušel třicet kilometrů ze své vesnice v šílené zimě jen kvůli tomu, aby se přiznal. Tvrdil, že mu zabití Maryny přikázal Bůh.
Pan Havelka celkem věřil, že mluví pravdu, ale druhý den našel v jeho pokoji dolarové bankovky, které Maryna dostávala od svého muže z Ameriky.
Juraj Čup byl proto odsouzen k trestu smrti.

Povídka o ztracené noze
Synovec pana Krále Lojzík byl za války odveden na vojnu. Vojna ho bavila, ale nechtělo se mu jít bojovat na frontu. Proto simuloval a dostal se do nemocnice. Při vizitě náhodou skrčil nohu v koleni, takže to vypadalo, jako že ji má amputovanou.
Doktor na něj koukl, označil ho za "mrzáka" a poslal ho domů.
Lojzík začal pobírat invalidní rentu a byl celkem spokojený. Ale pak se mu začalo zdát, že noha, kterou úředně neměl, mu chřadne a dokonce se zkracuje. Byl z toho celý špatný a nakonec už to nevydržel a vyběhal si na úřadech, aby mu uznali, že má obě nohy zdravé.

Závrať
Ovdovělý fabrikant Gierke se znovu oženil a se svou mladou ženou jel na svatební cestu do Itálie. Vyšli si tam na rozhlednu a od té doby začal továrník trpět strašnou závratí, která ho nejen neopouštěla, ale dokonce se stupňovala až málem zešílel.
Pomohl mu teprve neurolog doktor Spitz pomocí metody potlačených představ. Dokázal zjistit, že Gierke svrhl svou první ženu ze skály a zdědil po ní velké peníze. Když se znovu oženil, bál se, že by totéž mohl udělat i své druhé ženě, a proto trpěl závratí.
Po doktorově verdiktu se Gierkemu úžasně ulevilo, ale když lékař odešel, vrhl se ze schodů a zabil se.

Ušní zpověď
Tento příběh je o vrahovi, který se v kostele vyzpovídal faráři, protože ten nemohl nikomu vyzradit jeho děsivé tajemství.
Totéž zopakoval u dalších farářů, aby ulehčil svému svědomí. Protože se ale nechtěl kát, žádný duchovní už ho nechtěl vyslechnout.
Když už nebyli k dispozici kněží, platil si vrah konzultace u právníků a zpovídal se jim.
Nakonec svěřil své tajemství doktoru Vitáskovi, a protože už byl skoro šílený, píchl mu lékař smrtelnou dávku morfia.

O lyrickém zloději
Zloděj vyloupil obchod a na místě zanechal vlastnoručně napsanou báseň. Šéfredaktor Zach ji otiskl, protože byla originální a zloděj, povzbuzen úspěchem, psal další básně a nechával je na místech, kde kradl.
Protože ale jeho další verše byly příliš "vykalkulované" a psané s touhou po zveřejnění, v novinách už je neotiskli.
Zloděj si na pana Zacha počkal v jeho bytě a ten mu dal přečíst báseň od slavného autora pro inspiraci.
Za dva dny pak zloděje chytli, protože si na místě činu lámal hlavu s novou básní.
Uvěznili ho, ale on psal básně o vězení. Jenže si v nich musel vymýšlet, protože v kriminále nebylo nic zajímavého, o čem by mohl psát.

Soud pana Havleny
Pan Havlena byl nedostudovaný právník a v okurkové sezóně vymýšlel pro novináře fiktivní případy ze soudní síně. Vždy byly velice originální a trest odpovídal platným zákonům. Jednou ale vymyslel případ o tom, že jakýsi muž naučil svého papouška nadávat sousedce a za to dostal 14 dní vězení.
Proti článku ale vzneslo kritiku ministerstvo a označilo trest za nesmyslný.
Havlena nechtěl uznat, že se v rozsudku zmýlil, a toužil dokázat, že ho soud potrestá tak, jak to napsal.
Koupil si papouška, dlouho ho učil nadávat, ale i když na něj sousedka podala trestní oznámení, byl shledán nevinným.
Následkem toho zatrpkl a zmizel z veřejného života.

Jehla
Domovnice paní Mašková si koupila žemličku a našla v ní jehlu. Šla si stěžovat na policii a policie předala případ Chemickému ústavu. Tam pomocí pokusů zkoumali, zda se jehla dostala do housky před, v průběhu, nebo až po upečení. Nakonec zjistili, že jehlu do žemle někdo strčil, až když byla upečená.
Dal ji tam učedník, který měl vztek na svého mistra.
V Chemickém ústavu se chemikům pečení housek zalíbilo a nakonec pekli nejlepší žemle v celé Praze.

Telegram
Rodina Kalousových dostala z Francie telegram od dcery Věry. Protože byl napsán chybně, nerozuměli mu a domnívali se, že se jí stalo něco hrozného.
Matka, otec i syn chtěli vzít Věřinu záchranu do svých rukou a všichni byli odhodláni jet na vlastní pěst do Paříže, ať to stojí, co to stojí.
Nakonec jim pomohl soused Horvát, který se zabýval dešifrováním. Řekl jim, že Věra potřebuje poslat peníze, protože jí ukradli kabelku.

Muž, který nemohl spát
Doktor Mandel chtěl mluvit s panem Musilem, ale ten byl zrovna pryč, a tak se rozhodl, že mu napíše vzkaz. V polovině si to ale rozmyslel a odešel.
Pan Kavka zkoušel napodobit doktorovo velice nečitelné písmo a jen tak si čmáral po papíře, aniž by chtěl napsat nějaké slovo.
Pan Musil si pak myslel, že počmáraný papír je vzkaz pro něj, a protože odjížděl na hory, vzal se lístek s sebou. Rád se ve věcech "šťoural", a tak celou dovolenou nespal a snažil se vyluštit text z nesmyslně počmáraného papírku. A kupodivu tam opravdu našel smysluplnou větu...

Sbírka známek
Pan Kraus měl v dětství nelepšího přítele, chudého chlapce jménem Lojzík.
V dětství vášnivě sbíral známky, ale otec to neviděl rád. Jednou byl delší čas nemocný a pak zjistil, že sbírka není v jeho tajné skrýši. Myslel si, že mu ji ukradl Lojzík, a proto s ním přestal kamarádit. Zatrpkl a stal se z něj protivný a nepřátelský člověk.
Po padesáti letech našel sbírku na půdě v krabici, kam ji dal jeho otec.

Obyčejná vražda
Stará paní Turková byla zabita ve svém obchůdku. Pan Hanák ji litoval a došel k názoru, že zavražděný člověk je jako "pohaněný a zpustošený chrám" a křičí do světa svou křivdu.
Nakonec chytili vraha a pan Hanák si uvědomil, že je to jen obyčejný člověk a bylo mu ho líto.

Porotce
Pan Firbas seděl v porotě v případu nešťastně vdané Lujzy Kadaníkové, která zabila svého o dvacet let staršího muže.
Došel k názoru, že vina byla na obou stranách. Uvědomil si, že jeho manželka by ho také mohla zabít a byla by souzena stejně, jako ubohá Lujza.
Nevěděl, jak má hlasovat, ale nakonec porota Lujza odsoudila k trestu smrti všemi dvanácti hlasy.

Poslední věci člověka
Pan Kukla vypráví o svém snu. Zdálo se mu, že má být popraven, a tak přemýšlel o tom, že bude zabit neprávem a až se na to přijde, budou mít jeho kati ostudu. Pak si uvědomil, že kdyby zemřel, zanechal by na světě svou ženu a dítě! Zjistil, jak moc je má rád. A pak se probudil...
Pan Skřivánek měl zánět trojklanného nervu a trpěl strašnou bolestí, dokonce uvažoval o sebevraždě.
Ale přemýšlel a uvědomil si, že bolest život posvětí. Že stojí za to žít, i když musíme občas snést bolest a trápení.

HLAVNÍ POSTAVY:

V "Povídkách z první a druhé kapsy" se objevuje mnoho různých postav, které mají rozličné lidské vlastnosti. Například četníci jsou většinou dobrosrdeční a spravedliví, zloději mají smysl pro humor. U některých lidí se objevuje pokrytectví, u druhých faleš a přetvářka, další jsou naopak hodní a vlídní.
Čapek zachytil mnoho různých společenských vrstev a zobrazil reálně mnoho lidských povah!

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Karel Čapek se zabývá lidskou povahou a uvažuje nad některými motivy lidského chování.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Oba soubory povídek se mi velmi líbily, považuji je za jedny z nejhezčích knih doporučené četby. Soubor "Povídky z druhé kapsy" je podle mého názoru mnohem filozofičtější než "První kapsa". Příběhy nejsou sice tak dějové, ale jsou v nich mnohem zajímavější myšlenky, o kterých Čapek píše. Dost citátů mě zaujalo, jsou často velmi pravdivé.