Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Leda v Praze roku 2009. Počet stran: 299. ISBN: 978-80-7335-177-9.

OBSAH VYBRANÝCH POVÍDEK:

POVÍDKY Z JEDNÉ KAPSY

Modrá chryzantéma
Jednou v neděli potkal pan Fulinus Kláru. Klára, to byla hluchoněmý tamější blázen. Zrovna se jí vyhýbal, když spatřil, že nese nějakou kytici. V té kytici byla jedna modrá chryzantéma. Pan Fulinus se jí optal, kde tu kytku vzala, ale Klára mu neřekla absolutně nic. Fulinus běžel ke knížeti a ukázal mu modrou chryzantému. I kníže chtěl vědět, kde rostou. Vzali tedy Kláru s sebou a chtěli po ní, aby je tam zavedla, ale bohužel se to nepovedlo. Pustili Kláru a ta jim během tří hodin přinesla plnou náruč dalších modrých chryzantém. Povolali proto dokonce i četníky, aby ty květiny našli, ale nepodařilo se to ani jim, zato Klára přinesla zase plnou náruč. Raději ji zavřeli, aby neotrhala všechno. Když už se pan Fulinus smířil s tím, že modrou chryzantému nenajdou, objevil jim sám při jízdě vlakem a pojmenoval ji Klára, po své objevitelce.

Jasnovidec
Jednou pan Janowitz panu státnímu Klapkovi povídal o nadlidských schopnostech prince Karadagha, jenž dokáže hmatem z pouhého dopisu určit, jaké povahy je pisatel. Ten však nevěřil a rozhodl se, že vezme dopis Hugo Müllera, to byl vrah, který zabil svou milenku a bratra, a půjde se na vlastní oči přesvědčit, co ten princ Kadaragh dokáže.
Když Kadaragh držel dopis v ruce, řekl, že tenhle člověk má v sobě velikou sílu a má velké sebevědomí. Pan Klapka z toho povídání poznal Müllera, ale potom zjistil, že si vzal omylem své písmo a vše, co Kadaragh řekl, bylo o něm, ale nakonec Müllera dostal za mříže a poznal v tom vyprávění sebe.

Básník
Policejní koncipient dr. Mejzlík musel vyšetřit dopravní nehodu, při níž auto srazilo paní Boženu Macháčkovou. Viděl to jen strážník číslo 14, který si auta moc nevšiml, takže panu Mejzlíkovi nebyl moc platný. Dalším svědekem byl Jan Králík. Ten auto neviděl, ale s ním byl na místě činu ještě básník Jaroslav Nerad. Dr. Mejzlík se za ním vydal. Básník mu ukázal báseň, kterou po havárii napsal. Zpočátku jí Mejzlík vůbec nerozuměl, začal ji odborně rozpitvávat a doufal, že mu to něco prozradí. Zjistil s pomocí pana Nerada, že když se v básni píše "labutí šíje, ňadra, buben a činely", znamená to, že auto mělo číslo 235 a Singapore v básni označuje hnědou barvu auta. Opravdu to tak bylo. Od té doby, co dr. Mejzlík vyřešil tenhle případ, rozuměl už vždycky té básnické vnitřní skutečnosti.

POVÍDKY Z DRUHÉ KAPSY

Ukradený kaktus
Jednou začal pan Kubát povídat panu Holanovi, jak má problémy s paní poštmistrovou, že ona mu čte dopisy. A ten mu na oplátku začal povídat případ s ukradenými kaktusy pana Holbena. V té době pan Holan začal pátrat po zloději, ale nemohl nikoho najít, tak dal do novin zprávu o tom, že jsou Holbenovy kaktusy zachváceny novou chorobou. Po deseti dnech tam dali další zprávu, že lék proti této chorobě se bude podávat v tom a tom závodě. Nakonec se tam dostavil i zloděj. Pak se vyptávali zloděje, jak to udělal. Že prý se přestrojil za ženu, protože ženskou by z toho nikdo nepodezříval, neboť ženy nikdy nic nesbírají. Když ho dovedli k panu Holbenovi, ti dva se spřátelili a pan Holben poslal toho pana Ráčka do Mexika, kde on zemřel krásnou smrtí. Indiáni ho posadili na obrovský kaktus a ten ho probodl. Tak zahynul zloděj kaktusů.

Případ s dítětem
Pan Kratochvíl vzpomínal na pana Bartošku a na případ, kdy se paní Landové ztratilo dítě. Někdo jí ho nejspíš ukradl. Jenomže vyšetřující pan Bartošek neměl žádné děti, a tak nevěděl, podle čeho má to nemluvně poznat, když jsou všechna stejná. Tak se pokoušel přijít na způsob, podle čeho by mohl to ztracené dítě najít. Pak našli jednu slečnu, která byla taková nešťastná s miminkem. Nakonec se ukázalo, že ta její skutečná holčička umřela, a tak ukradla Růženku paní Landové.
Když se paní Landová viděla s miminkem, byla hrozně šťastná a 10000 korun, které chtěla dát tomu, kdo její dítě najde, dala na konto nemanželských matek. A tak skončil případ s dítětem.