Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

KONCEPT:

Kniha je sborníkem esejí význačných českých autorů, které vycházely v týdeníku Přítomnost roku 1924 a později byly šířeny samizdatem během komunistického režimu v České republice. Jednotícím prvkem je na první pohled jednoduchá otázka: "Proč nejsem komunistou?" Nad ní se zamýšlí Karel i Josef Čapek, František Langer, Fráňa Šrámek a mnoho dalších.

Na tuto anketu se objevilo mnoho reakcí i z řad komunistů a v Přítomnosti byly dokonce tři otištěny: Omyly Karla Čapka, Proč nejsou komunisty? a Dopis z Prahy píší Josef Hora, Ivan Olbracht a Stanislav K. Neumann.

Drtivá většina autorů jako důvod, proč nejsou komunisty, uvádí důraz na jednotlivce, který komunismus stírá a nahrazuje ho rovností, která však vede ke stvoření šedivé masy soudruženstva. Dále je jim společné odkazování se na historii, kde z análů vybírají příklady, aby podpořili svoje tvrzení. A konečně podle nich komunismus neřeší lidskou bídu, na kterou tak rád upoutává, nýbrž vzývá velkou revoluci, které jest však neurčitá, mlžná.

Autoři nahlížejí na zodpovězení otázky: "Proč nejsem komunistou?" v zásadě dvojmo. Zaprvé vidí teorii komunismu a snaží se její dysfunkčnost dokázat na základě akademických antitezí. Druhak odpovídají vnitřně. Pátrají po subjektivních, emocionálních důvodech, které je zrazují od komunismu. Krásně se nám odhaluje páně František Langer, kterému slouží jen ke cti, že přiznává svou přirozenou touhu vlastnit.

Čtenáře hned též upoutá důslednost, s jakou autoři k úkolu přistupují. Cítí potřebu jaksi se obhájit před ostatními, že nadšeně neskandují: "Proletáři všech zemí, spojte se."

KLÍČOVÉ POJMY:

Komunismus

Lze ho vykládat v zásadě dvěma způsoby. Jednak komunismus jako ideologii, druhak jako státní zřízení. Na Wikipedii se dočteme:

Komunismus je ideologie beztřídní společnosti založená na společném vlastnictví výrobních prostředků. Je zaměřen antidemokraticky a antiliberálně, přestože sami komunisté tvrdí opak; v komunismu jsou totiž zájmy a práva většiny vždy důsledně nadřazeny právům a zájmům jednotlivce, jak tvrdí někteří jeho odpůrci.
Komunismus je založen na principu každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb. V komunistickém systému již nemají existovat společenské třídy nebo státní aparát, funkce státu má vykonávat komunisticky uvědomělý lid.
Ostatní světové názory (např. náboženství, nacionalismus) jsou považovány za nepřátelské a potlačují se všemi dostupnými prostředky, většinou i násilím.
Demokratické principy rozhodování jsou nahrazeny samosprávou v dělnických radách na různých úrovních, které jsou propojeny systémem delegátů.
Celosvětově mají komunistické režimy na svědomí až 100 milionů lidských životů (hlavně v SSSR a ČLR). Režim vládnoucí na území Československa mezi lety 1948-1989 měl za následek tisíce mrtvých a statisíce zničených osudů. Zákonem byl proto prohlášen za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.

Komunismus můžeme také definovat jako diktaturu většiny. Myšlenka rovnosti všech lidí má dle komunistické ideologie odstranit bídu a všechny konflikty, které plynou právě z rozdílů mezi lidmi. Především majetkovými. Všechny třídy společnosti by měly splynout v jednu, ti nejchudší by si polepšili a naopak elita by byla asimilována.

Komunismus u nás ani v Rusku se však této myšlence příliš nepřiblížil. Příznačné pro komunistické režimy je používání zastrašování lidí, represe a udržování společnosti ve strachu. Tmelícím prvkem se stává nenávist vůči buržoazii, která se však proměňuje jen v neurčitý symbol. Společným nepřítelem se stává kapitalismus a obecně všechny cizí režimy. Tento nepřítel je pro komunismus velmi důležitý a je to jeden ze základních prvků, které ho drží pohromadě.
Společně s kolektivizací majetku narůstá byrokracie v neustálém přerozdělování společného majetku.

Karl Marx

V původní německé verzi jména Karl Heinrich Marx (5. květen 1818 Trevír, Německo - 14. březen 1883 Londýn, Velká Británie) byl židovský myslitel, ideový tvůrce myšlenky komunismu (http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx).

Karl Marx svou filozofii komunismu opíral především o tu Hegelovu. Jeho idee však nahradil materialismem, který v jeho pojetí vyústil až v determinismus. Jako řešení konfliktu tezí a antitezí, v jeho pojetí střetů tříd, nabízel beztřídní společnost - viz. komunismus. Velký vliv na Marxe měl také jeho spolupracovník Bedřich Engels.

Lenin

Vladimír Iljič Uljanov (rusky: Владимир Ильич Ульянов), který přijal přezdívku Lenin (Ленин), (10. / 22. dubna 1870 v Simbirsku /dnes Uljanovsk/ - 21. ledna 1924 Gorki u Moskvy), byl ruský komunistický politik a revolucionář, vůdce bolševické strany, první předseda vlády SSSR a teoretik leninismu, který definoval jako adaptaci marxismu v období imperialismu.

Všeobecně je označován za zakladatele komunistického Sovětského svazu. Stál v čele bolševické revoluce (1917) v Rusku (http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Ilji%C4%8D_Lenin).

Stalin

Josif Vissarionovič Džugašvili (gruzínsky: იოსებ ჯუღაშვილი, rusky: Иосиф Виссарионович Джугашвили (18. prosince 1878 - 5. března 1953), známý též jako Stalin (Сталин, česky Muž z ocele, tuto přezdívku mu vybral Lenin) nebo Koba (česky Vyznamenaný, přijal ji v mládí) byl sovětským diktátorem v letech 1927-1953.

Je považován za jednoho z nejkrutějších diktátorů v historii lidstva; oběti jeho vlády se nejspíše nikdy nepodaří zcela spočítat (jen počet mrtvých při uměle vyvolaném hladomoru na Ukrajině se odhaduje na 6 miliónů), někteří historici zastávají názor, že za dobu svého neomezeného vládnutí přímo či nepřímo má na svědomí více občanů SSSR, než jich zabila druhá světová válka. Tento názor však není, zejména jeho stoupenci, obecně přijímán (http://cs.wikipedia.org/wiki/Stalin).

I přesto je však mnohými považován v Rusku za národního hrdinu. Stejně jako Lenin byl i on vyhnán za své extremistické názory a buřičství na Sibiř.

NÁZOR:

Já osobně mám dva zásadní důvody, proč bych nikdy nevolil KSČM. První je, že komunisté poslali otce mého bývalého spolužáka do uranových dolů. Zemřel na rakovinu. Nikdo, nikdo nemá právo vzít dítěti jeho otce. Druhý důvod je, že se KSČM nedistancovala od KSČ. Jenom už nevládne. Je velmi důležité znát svou historii.

Nezkušen v svém temnu zůstaň,
slepě žij si ke dni ze dne,
plných tři tisíce roků
v oko-li ti nepohlédne.
(J.W.Goethe)

Myslím, že nejlepší formou jak přiblížit pohled dnešní generace na otázku komunismu je rozhovor s mladým jinochem, studentem gymnázia jako jsem já. Říkejme mu třeba Vojta.

Žák: Ahoj Vojto, rád bych si s tebou popovídal o komunismu, v souvislosti s knihou Proč nejsem komunistou? Jaké jsou tvoje důvody, proč nejsi komunista, proč nejsi v členské základně?

Vojta: Tak, proč nejsem komunistou? Protože v dnešní době se už můžu podívat dozadu a zjistit, jak ten komunismus dopadl. A mohl jsem vidět, jak vypadá komunismus v praxi. Vyšlo najevo, že v praxi komunismus není použitelný a nevidím důvod, proč bych se měl snažit ho uvést v realitu.

Žák: Nemyslíš, že je to tím, že zatím bylo jen málo pokusů ho zrealizovat a nebyla správná konstelace pro komunismus? Například království se občas zvrhly v diktatury, na druhou stranu Evropa zažila osvícené panovníky. Necítíš potřebu dát komunismu jako státnímu zřízení novou šanci?

Vojta: Já si myslím, že ta doba od roku 1948 do roku 1989 (krátké zaváhání)...

Žák: V roce 90 jsem se narodil jako porevoluční dítě...

Vojta: ...jednak byla dost dlouhá a druhak to nebyl první pokus o komunismus. Je spousta příkladů jako husitství nebo třeba i Ježíš a...

Žák: Husitství byla revoluce.

Vojta: Ale třeba jak to fungovalo v Táboře. Husité přišli a co naloupili, tak si rovně rozdělili mezi sebe. Všichni měli všechno. A tam to mohlo fungovat jedině proto, že to bylo dostatečně malé společenství. Bylo založeno na tom, že se ty lidi mezi sebou znali a věřili si a měli se rádi.

Žák: Takže myslíš, že komunismus je aplikovatelný jenom na malé skupiny lidí, jako třeba komunistické vesnice?

Vojta: Jo, malé vesnice nebo třeba v rámci rodiny by to mohlo fungovat.

Žák: Jestliže vidíš možnost komunismu v malých komunitách, nebylo by lepší udělat komunismus formou federace oněch komunistických vesnic?

Vojta: To je nesmysl. Hrozně by se to rozkouskovalo a nedovedu si představit, jak by se tohle všechno řídilo. Vezmi si, že máš 10 milionů lidí a rozdělil bys je po padesáti.

Žák: Máme kraje, máme obecní zastupitelstva. Nedal bys těmto celkům větší pravomoce, aby tam komunismus mohl fungovat?

Vojta: To bych neudělal. Na době, ve které teď žijeme, není nic hrozného, ta doba nemá vyloženě velké chyby. Je lepší, když budeme právě pracovat na odstranění malých chyb v dnešní době, než abychom udělali obrovský převrat. A my víme, že ten komunismus není v praxi použitelný a rozdělit lidi na skupinky po padesáti je nereálné.

Žák: Změníme téma. V současnosti máme tady u nás komunistickou stranu v rámci demokracie. Věříš, že kdyby se stala vládnoucí stranou, že by to tady fungovalo?

Vojta: Ne, ne, ne. Myslím, že by to dopadlo stejně jako předtím, ne-li stejně.

Žák: Čili diktatura jedné strany?

Vojta: Jo.

Žák: A co ti na komunistech nejvíc vadí?

Vojta: Že lžou.

Žák: V čem lžou?

Vojta: V tom že to tady bude lepší.

Žák: Nemyslíš, že tohle v nějaké míře dělají všechny politické strany? Říkají, že pokud nás zvolíte, bude to tady lepší a pak to tak většinou není.

Vojta: No, není, ale komunisti říkají, že by to tady bylo lepší, jenže oni to zhorší. Ostatní strany dávají možnost rozvoji společnosti.

Žák: Čili komunismus nemůže vést k rozvoji země a to je to, co ti na nich nejvíc vadí.

Vojta: Taky, ale hlavně oni omezují lidská práva. Už jenom ve svobodě projevu. Viz třeba Čína, která se dohodla s Googlem a ten cenzuruje různé odkazy.

Žák: To je pravda, ale Google přece jenom není komunistická strana. Jednal by jsi razantněji vůči takovýmto dohodám? Google je nadnárodní korporace, která ale spadá pod demokratický režim. Je to možné tolerovat? Na jedné straně svoboda podnikání, na druhé miliony lidí, kterým je upřena možnost dostat se volně k informacím.

Vojta: Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlel.

Žák: Vraťme se ještě ke knize. Myslíš, že má v dnešní době smysl ji číst?

Vojta: Určitě, protože tam vidíš lidi, kteří neměli tolik zkušeností s komunismem jako máme my teď. I přesto ale dokázali odhadnout, k čemu až to může dospět. Myslím, že ty myšlenky nezestárly. Taky se tam můžeš blíže seznámit s jednotlivými autory.

Žák: Má šanci to oslovit širokou veřejnost?

Vojta: No, já jsem se ptal mého táty a tehdy ta kniha skutečně obíhala studentské koleje a lidi si to kopírovali. Teď už o to není takový zájem, protože tu komunismus není, ale má cenu si ji přečíst a nezapomenout na to, jaké to tu bylo.

Žák: Tehdy to byla taková vzrušující atmosféra okolo samizdatu, ale jestli dnes, v době multimédií, se ještě najde někdo, koho by to zajímalo?

Vojta: Myslím, že by to mělo zajímat člověka, který chce svůj vlastní názor a chce vědět, co se dělo v historii, proč tomu tak bylo a prostě se o věci zajímá.

Žák: Proč mají podle tebe komunisti v současnosti tolik voličů; když my v Česku máme zkušenosti s komunismem a zbavili jsme se ho sametovou revolucí. Jak je možné, že tu máme stranu, která je pokračovatelkou KSČ?

Vojta: Já myslím, že ji volí hlavně staří lidé, kterým se žilo za komunismu dobře. A těch je tady ještě docela dost.

Žák: A co třeba KSM - Komunistický svaz mládeže.

Vojta: Těch je podle mě málo. Je tady vidět, kam míří komunisti. KSČM si je vědomá toho, že je volí hlavně staří lidé a snaží se infiltrovat do mladé společnosti.

Žák: Takže myslíš, že za třicet let, kdy tady ta komunistická generace vymře, tak jejich preference značně poklesnou.

Vojta: Jo, tak to nejspíš bude.

Žák: Když jsi říkal, že se jejich voličům žilo za komunismu dobře, tak to znamená, že docela dost lidí se za komunismu mělo líp než dneska.

Vojta: Volí je hlavně lidi, co pracovali jako proletariát. A ti se asi skutečně měli líp. Nepotřebují projevit svůj názor, nepotřebují číst zajímavé knihy nebo přemýšlet. Jim stačí jenom základní potřeby pro život.

Žák: Nepřipadá ti, že když se ty vzdáš těchto možností, tak umožníš více chudým, prostým lidem žít dobře?

Vojta: V každé společnosti máš proletariát, prostě plebs, který pracuje proto, aby mohla žít vyšší vrstva.

Žák: Takže myslíš, že u nás dělníci pracují proto, aby jsi ty mohl studovat na gymnáziu, dál se vzdělávat a tvořit tady elitu?

Vojta: V podstatě ano.

Žák: To je tedy jejich jediný smysl života?

Vojta: No, mají právo tady žít a nějak se profilovat.

Žák: Mají právo pracovat na tebe.

Vojta: Já nejsem žádnej...

Žák: Dobře, ale nejsi žádný dělník a patříš k vyšší střední vrstvě a máš možnost se dostat do elity.

Vojta: Vždycky to tak funguje a vždycky to tak fungovalo.

Žák: Aristokracie.

Vojta: Jinak to nejde. Když jsme se teď učili o Římu, tak tam plebejové odešli a patricijové je museli donutit, aby se vrátili, protože bez nich žít nemůžou. Proto jediné východisko z komunismu, myšlenky rovnoprávnosti, byla současnost.

Žák: Díky za rozhovor.