Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Akcent v Třebíči roku 1999 (1. vydání tamtéž). K vydání připravil a ediční poznámku napsal Jiří Opelík. Počet stran: 335. ISBN: 80-7268-032-3.

DĚJ:

Děj tohoto románu se odehrává ve dvou nebo třech dnech v prostředí uhelného dolu Kristýna, kde se stalo neštěstí.

Autor na začátku příběhu představuje mladého Standu Půlpána, jenž musel po smrti své tety ukončit studia na reálce, protože neměl na studia peníze. A protože musí jíst a z něčeho být živ, nastupuje do práce na šachtě Kristýna, a to jako vozač a nakladač uhlí. Našel si podnájem u lanače Adama, který má nový domek a pěknou ženu Marii, s níž však nežijí v manželství tak, jak se má. Je na něm vidět, že má Marii rád, ale ta je tichá, zamyšlená - to proto, že kdysi byla zamilovaná do jednoho studenta, a to jí zůstalo. Vztah mezi nimi je jakoby stydlivý a studený. Protože je Standa mladý, nechápe, jak to tak Adam může nechat a platonicky se do Marie zamiluje. Nikdy však z jeho citu nic nevznikne, je to jeho tajná první nezralá láska.

Jednoho dne se stalo neštěstí: něco na dole vybouchlo. Zůstala tam jedna šichta, ale jen pár chlapíků. Tři vytáhli, jednoho uhlí pohřbilo a další tři zůstali naživu, avšak zasypané chodby a sesouvající se stropy bránily v tom, aby je dostali ven. Byli to samí ženatí živitelé rodin a dětí: Jan Ramas (důlní tesař), Antonín Kulda (narážeč a otec sedmi dětí) a Josef Mádr (revizní dozorce). Inženýr Hansen je na průzkumu slyšel dávat znamení hornickým kladívkem...

Do záchranné čety se měli hlásit dobrovolně hlavně svobodní muži. Mezi úplně první se přihlásil vyděšený Standa.
"Tak, kluci," řekl poddůlní, "kdo se dobrovolně hlásí? Šichta tři hodiny. Budete muset podepsat revers, že tam jdete dobrovolně. Je to na té chodbě dost šeredné, to vám říkám. Visí to tam člověku nad hlavou, hergot sakra..."

Dále se přihlásili děda Suchánek (havíř) a ramenatý obr s hezkou kulatou tváří Jan Martínek (důlní tesař). Ten zapřel ženu a dvě milované děti.
Ze zástupu vyšel i Pepek Falta - veselý, rád si do člověka rýpne, ale dřít uměl.
Přihlásili se také Josef Adam (lamač s těma svýma hnědýma, hlubokýma očima) a maličký Jan Andres (polní dozorce), vedoucí party. Na dole mu říkali "Prachař pes", taky ženatý a s třemi dětmi.
Z dolu se vyřítil rovněž mohutný břichatý František Matula (zedník), který k smrti nenáviděl Andrese, snad kvůli tomu se přihlásil. Nakonec mu však zachránil život.
A nechyběl ani sám inženýr Hansen, Švéd, kterého mají všichni rádi (kontrolor vzduchu a štol).

Na této první záchranné partě líčí autor mezilidské vztahy těchto horníků, kteří nedávají na sobě znát strach ani úzkost, ale vysvobodit kamarády berou jako samozřejmou povinnost vůči nim. Jako parta se bojí jeden o druhého, nedovolí, aby jeden oddřel všechno, navzájem si pomáhají.

Před závěrem je Standa poražen zasypaným stropem, kamarádi jej vysvobodí, ale Standa ztrácí prsty na levé ruce. Leží v nemocnici, ale předtucha jej vyžene na dvůr Kristýny. Tam se dozví, že "jim to spadlo". Museli tedy zastavit práci, dál už se tam nesmělo dělat. A prý tam jeden ze záchranné party zůstal...
Od Pepka se v hospodě dozvídá, že to byl hrdinný Adam. Dělali, co mohli, ale to se přece taky stává...

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Karel Čapek, jak sám konstatuje v dovětku, chtěl napsat knihu o mužské statečnosti i různých typech a motivech toho, čemu se říká hrdinství. O mužské solidaritě, zkrátka o jistých fyzických i mravních hodnotách, které uznává za jedny z nejvyšších. A takové hodnoty je lidem a národu třeba připomínat...

ÚRYVEK Z KNIHY:

Pepek vylovil z kapsy ušmudlaný kus novin. "Třeba ti to ve špitále ušlo. Je tam článek o tobě."
Standa se zarděl a nejraději by se propadl. "Já vím," mumlal spěšně. "Mě to mrzí Pepku - vždyť je to hanba, já jsem vám byl tak málo platný."
Pepek krčí ramena: "No jo, ale to se tak nebere. Teď se například bude říkat, že Adam byl hrdina, že jo; ale kdyby se vrátil, tak by se řeklo, inu, dělal svou povinnost, stejně jako Andres nebo Suchánek, ale ty tři nezachránil. Tak jaképak. Žádné hrdinství se nedá dělat, člověče; to se může jednomu jednou přihodit, aspoň u nás v dolech. My tam taky nelezeme ze statečnosti, ale proto, že to musí být. Myslíš, že se někdo na ten melouch hlásil z hrdinství? Ani ho nenapadlo. Například já - já znal toho zasypaného Kuldu, co měl sedm fakanů. Tak to se rozumí samo sebou, že jo. Kulda by taky pro mě šel, tak jaképak - jen si to schovej, Stando. Na takového kluka je to dost, a myslels to dobře..."

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi líbila. Je spíše určená mladým mužům, ale i tak se dozvíte, jak je pro tyto muže důležité držet při sobě. Můj dědeček se jmenoval Stanislav a pracoval rovněž na šachtě, takže tento román mi byl i tak mnohem bližší. V roli Standy jsem si tedy představovala svého dědečka.

Příběh líčí hrdinství mužů, které nezná mezí - šli tam a přijali rizika dalšího závalu, a to je opravdu obdivuhodné!