Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Karel Čapek patří k nejvýznamnějším a nejvydávanějším českým autorům doma i v cizině. Jeho drama R.U.R. bylo poprvé uvedeno v Národním divadle roku 1920. Právě s tímto dílem Čapek poprvé pronikl na světová jeviště. R.U.R. bylo přeloženo do více než třiceti jazyků a tyto i všechny ostatní jazyky světa obohatila o nové slovo - robot.

Děj se odehrává na ostrově v prostorách továrny na naprosto unikátní výrobky - roboty, na pohled naprosto nerozeznatelné od člověka. Továrnu vlastní akciová společnost R.U.R. (Rossumovi unikátní roboti).
Na "recept na přípravu" člověka robota se celý život snažil přijít starý Rossum a skutečně dosáhl jistého úspěchu, i když jeho výtvory se člověku tak docela nepodobaly. V jeho poznámkách stálo: "Příroda našla jen jeden způsob, jak organizovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil." Starý Rossum se tak snažil překonat Boha, snažil se dokázat, že není žádného Boha zapotřebí.
Vytvořit robota v lidské podobě se podařilo až Rossumovi mladšímu (synovci). Mladý Rossum znamenal příchod nového věku ve vývinu věcí - věk výroby po věku poznání. Šlo mu tedy především o zisk. Proto vyráběl s co možná nejnižšími náklady, zjednodušoval a vyráběl co do počtu co nejvíce.
Po letech společnost R.U.R. stále vyrábí roboty ve velkém, hnána poptávkou, a prodává roboty do všech koutů světa.
Roboti jsou myslící stroje, cítí bolest, anatomicky jsou to přesné kopie člověka, jen v jednom se liší - nemají duši. Mají perfektní paměť, ale znalosti nedokáží použít. Mohli by tak být například učiteli. Hlavním přínosem pro lidstvo je ale jejich schopnost pracovat. Průměrně jeden robot je schopen nahradit dva a půl dělníka. Jsou tedy využíváni k práci. Jejich ceny klesají a je z nich velmi levná pracovní síla, ale stejně tak se můžou stát levnými a dobrými žoldáky...
Činnost firmy R.U.R. neunikla pozornosti různým aktivistům, spasitelům, misionářů, ochráncům práv, ... Jednou takovou nadšenou aktivistkou, která se rozhodla, že roboty osvobodí, je Helena Gloryová, která přijede na ostrov s cílem vyvolat revoltu robotů. Lituje roboty a je přesvědčena, že nejsou jenom stroje, ale že to jsou lidské bytosti, to kvůli podobnosti s lidmi. Ve svém snažení neuspěla.
Z ostrova však už nikdy neodjela. Zamiloval se do ní řiditel společnosti a okamžitě si ji i přes její nesouhlas vzal za ženu. Helena si ale rychle zvykla a byla na ostrově v rámci možností šťastná. Nebyla ale ochotná mít nějaké roboty jako sluhy, proto si sem nechala dovést svoji chůvu Nánu. Dalšími lidmi na ostrově jsou už jenom vedoucí a ředitelé firmy: Ing. Fabry, Dr. Gall, Dr. Hallemeier, konzul Bushman a stavitel Alguist. Tito mají perfektní vizi budoucnosti: člověk nebude muset nic dělat, všechno udělají roboti. Člověk si bude jen užívat. Vybudovat ráj, jak si to představovali, ale není tak snadné...
Miliony robotů postupně nahrazují lidskou práci a společnost R.U.R. získává s rostoucím odbytem miliardy. Lidé se pomalu stávají zbytečnými. "Člověk je vlastně přežitek," říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu robotů. Lidstvo pomalu upadá a pomalu začíná vymírat, protože se už ani nerodí nové děti. Nakonec dojde ke vzpouře robotů proti svým pánům-lidem. Roboti se ujmou vlády nad světem. Nakonec jediné místo roboty neovládnuté, jediné místo na světě, kde jsou ještě lidé, je sídelní ostrov formy R.U.R.
Domin a Helena mají výročí svatby. Helena dostane od manžela netradiční dárek - válečnou loď. Loď si sice přála, chtěla odtud odjet alespoň na dlouhou dovolenou, ale proč je ta loď válečná? Dojde jí, že něco není v pořádku. Má špatný pocit, stejně jako její služebná Nána. Ta se horečně modlí a prohlašuje, že přichází trest boží, že přichází konec světa, konec lidstva. A má pravdu. Tou dobou do přístavu na ostrově dorazila ještě jedna loď. Lidé si mysleli, že přivezla poštu pro ně, místo toho byla loď plná dokumentů propagujících vzpouru robotů. Vypukla vzpoura i na ostrově a poslední lidé na zemi jsou v ohrožení života. Roboti obsadili válečnou loď, na které zamýšlel Domin utéct v případě této vzpoury. Několik posledních živých lidí se tedy zabarikádovalo v budově a přemýšlelo jak z toho ven. Žádné řešení se jim nenaskytlo, a tak byli všichni až na jednoho zabiti roboty. Tím jedním byl stavitel Alguist. Toho roboti ušetřili, protože jako jediný z lidí nepřestal pracovat. Věděl totiž, že práce není jen pouhým prostředkem obživy, ale základní bytostnou potřebou člověka (šest dní budeš pracovat a konat všechnu svou práci).
Roboti vládnou světu, ale jejich euforická radost volnosti rychle opadá. Uvědomují si totiž, že se nedovedou bez lidí rozmnožovat. Recept na živou robotí hmotu byl zapsán, ale paní Helena ho spálila a na světě nebylo člověka, který by byl schopen na to znovu přijít, protože jediný žijící člověk byl Alguist, naprosto nezkušený v otázkách vědy. Zdálo se tedy, že za dvacet let (tak dlouho robot vydržel fungovat) už na zemi nebude nic, co by připomínalo lidskou rasu.
Ale láska je mocná a dokáže se dostat i do mechanického srdce robota. Znovu se zrodila mezi roboty Primem a Helenou, kteří byli ochotni se pro druhého obětovat. Zázrak života vítězí nad zkázou a rozvratem.

Odpovědnost za zkázu lidstva padá nejen na ty, kteří roboty vyráběli, ale i na všechny, kteří přispěli k jejich rozšíření po světě a kteří je v honbě za vyšším ziskem využívali jako laciné pracovní síly.

Kladnou postavou ve hře je stavitel Alguist, který nikdy nepodlehl pohodlnosti a vždycky pracoval rukama. S ním sympatizuje i sám autor, mluví jeho ústy.
Dominus není zcela zápornou postavou. On sice vyráběl roboty, kteří zničili lidstvo, ale jeho účel a cíl byl dobrý. Chtěl lidstvu ulevit od práce.