Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2011 (3. vydání tamtéž). Počet stran: 98. ISBN: 978-80-87128-51-0.

CHARAKTERISTIKA DOBY:

Dílo bylo napsáno v roce 1920 v prvorepublikovém Československu. V té době byly již dva roky spojeny Česko, Slovensko a Zakarpatská Rus v jeden stát. V jejím čele stál T.G.Masaryk.
V Čechách se v té době rozvíjela poezie i próza. V poezii se do čela postupně dostává levicově orientovaná proletářská poezie. Autoři chtějí poukázat, jak je svět nespravedlivý vůči chudým a jak jsou vykořisťováni bohatými továrníky. Hlavním představitelem je Jiří Wolker. Spolu s proletářskou poezií vzniká směr poetismus. Ten je považován za jediný směr, který vznikl v Čechách. Na rozdíl od proletářské poezie je avantgardní a velmi optimistický. Tehdejší česká próza se vyznačuje velkým množstvím směrů, kterými se autoři vydávali. Jedním z nich je literatura, která souvisí s obrazem války. Do této skupiny autorů patří například Jaroslav Hašek se svým satirickým dílem Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Karel Čapek se narodil 9. ledna roku 1890 v Malých Svatoňovicích. Jeho otcem byl lékař Antonín Čapek, matka Božena sbírala slovesný folklor. Měl bratra Josefa a sestru Helenu.
Po absolvování gymnázia v Hradci Králové a poté i v Brně nastoupil na Filosofickou fakultu UK v Praze. Po pouhých dvou semestrech odjel na univerzitu v Berlíně, zde je však také poměrně krátkou dobu, protože se vydává studovat do Paříže. Pomyslný kruh uzavírá opět v Praze, kde získává titul doktora filosofie.
Díky nemoci nemusel narukovat do 1. světové války. Těsně po završení studií nastoupil jako vychovatel do šlechtické rodiny v Chýši. V brzké době však přešel k novinařině. Od roku 1917 působil jako redaktor Národních listů. Roku 1920 vydal ve spolupráci s bratrem divadelní hru R.U.R., která v krátké době nabyla celosvětového významu. Po 3 letech však z Národních listů odchází, čímž dává najevo, že nesouhlasí s vyloučením jeho bratra z redakce. Poté nastupuje do Lidových novin.
V roce 1925 se stal prvním předsedou českého PEN klubu (sdružení spisovatelů), v jehož čele byl celých 12 let. Po dlouholetém vztahu si v roce 1935 vzal Olgu Scheinpflugovou.
Poté co byla podepsána Mnichovská dohoda, nastal v Čapkově životě zvrat. Čapek se snažil angažovat ve společnosti, aby udržel jednotu národa. Stal se tak viditelnou osobností, na kterou se snášela kritika (mino jiné rozbíjení oken jeho domu apod.). Své názory se pak snažil vysvětlit v úvaze Jak to bylo, která byla otištěna v Lidových novinách. Krátce nato 25. prosince 1938 v Praze umírá.
Posledních několik let života strávil ve Staré Huti u Dobříše.

FORMA DÍLA:

Literární dílo R.U.R. se řadí k utopistickým dramatům. Skládá se z předmluvy, po které následují 3 dějství. Předmluva je poměrně dlouhá. Autor v ní čtenáře zasvěcuje do situace, v níž se svět nachází. Kompozice je chronologicky uspořádána. Děj je rozvíjen formou dialogů.
V textu je místy užita přímá řeč, která posouvá děj dopředu a pomáhá navodit atmosféru.

INTERPRETACE DÍLA:

Děj tohoto dramatu se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na ostrově uprostřed oceánu. Veleúspěšná firma R.U.R. (Rossum's Universal Robots) zde má továrnu na výrobu robotů, které exportuje do celého světa. Roboti zastupují lidskou rasu ve všech možných oborech, například jsou vyráběni roboti vojáci, dělníci či dokonce učitelé. Jejich vzhled je téměř k nerozeznání od lidského. Několik rozdílů, které dělají robota robotem, však najdeme. Nejdůležitější je, že roboti se montují, tedy nerodí. V tom můžeme spatřovat prvky čehosi nelidského, přestože se roboti skládají z biologických látek (například kůže).
Dílo začíná příjezdem prezidentovy dcery Heleny na ostrov. Ředitel Domin ji provede továrnou, Helana je však z prohlídky roztrpčena. Myslí si, že se roboti musí cítit špatně. Oni se ale tak necítí, protože necítí vůbec nic. Domin se jí snaží vysvětlit, že je to tak správně (roboti tak dokáží více pracovat), ale marně. Helena si myslí své a chce roboty změnit. Domin se posléze do Heleny zamiluje a během návštěvy ji požádá o ruku. Helena již z ostrova neodjíždí.
První dějství se odehrává 10 let po příjezdu Heleny na ostrov. Na obyvatele ostrova dopadá tíživá atmosféra. Roboti se změnili, začali cítit sami sebe, čímž se ještě víc přiblížili člověku. Onu změnu zařídila Helena. Přesvědčila doktora Galla, aby pozměnil roboty. Změna je to však fatální. Roboti se začínají hromadně bouřit a zlenivělé lidstvo se není schopno robotům ubránit. Po mnoho let nechávali všechnu práci na robotech, čímž zdegenerovali a nyní se již ani nemohou rozmnožovat, protože se nerodí děti. Helena se rozhodne pro rázné řešení. Tajně spálí originál receptu na výrobu robotů. Myslí si, že když nebudou roboti, lidstvo se vrátí zpět do zaběhnutých kolejí a bude lépe.
Zvrat přichází ve chvíli, kdy se k ostrovu přibližuje loď. Ta je však plně obsazená vzbouřenými roboty. Ti postupně dobývají celý ostrov.
Všech šest inženýrů včetně Heleny se zabarikáduje v jednom z domů. To je však bohužel pouze dočasné řešení. V této chvíli se ostatní od dr. Galla dozvídají o změně robotů. Po chvíli se daří robotům proniknout do domu a všechny lidi až na stavitele Alquista krvelačně zabijí.
Roboti si brzy začnou uvědomovat chybu, kterou udělali. Jelikož jsou to stroje, které se opotřebovávají, začínají se postupně rozpadat. Chtějí po Alquistovi, aby je znovu začal vyrábět. Stavitel si však nepamatuje výrobní postup a recept byl spálen Helenou. Řešení vidí v nalezení nějakých přeživších lidí, kteří by zachránili alespoň lidstvo. Roboti usilovně hledají, ale nikoho nenalézají. Poté ho napadne udělat pitvu jedné z robotek, aby zjistil, jak vlastně roboti fungují. Jeden z robotů však projeví lásku a chce, aby byl pitván on.
Alquist v tom vidí řešení. Láska podle něj všechno zachrání. Propustí oba roboty, aby se do sebe ještě více zamilovali.

Z díla vyplývá, že bychom neměli technice slepě důvěřovat a nechávat vše jen na ní. Čtenářům je ukázáno, že z vynálezu, jenž měl primárně ulehčovat lidem práci, se po zneužití může stát vraždící monstrum. Možná ještě strašlivějším příkladem zrádnosti vynálezů může být změna robotů provedená na nátlak Heleny. Ukazuje, že i věc, která je myšlena dobře, může vést k fatálním následkům. Navíc jsou následky v přímém rozporu s úmysly. Dále dílo varuje před degenerací lidstva, která nastane, pokud necháme roboty, aby za nás vše udělali. Stavitel Alquist je příkladem toho, jak bychom se měli chovat. Nebojí se práce, a to ani té manuální.
Dílo končí lehce patetickou nadějí. Pokud se budeme mít rádi a bude existovat láska, lidstvu - potažmo robotům - se podaří přežít.

UKÁZKA (str. 177):

Dr Gall: Hoši, je to zločin staré Evropy, že naučila Roboty válčit! Nemohli už dát, u čerta, pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, udělat z živé práce vojáky!
Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty!
Domin: Cože?
Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty!
Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.
Alquist: Ani dnes?
Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.

STYL A JAZYK:

Drama je napsáno vcelku svižným jazykem, který není ničím brzděn. Jazyk je téměř v celém díle spisovný, pouze v některých částech je použit hovorový (vošklivíte, šmarjájozef, vobraz). V místech, kde je popisováno, jak roboti fungují, je užito odborných výrazů (biogen, enzym Omega). Na jednom místě jsou dokonce použity morbidní výrazy, a to v případě pitvy jednoho z robotů.
Zajímavostí je i samotné slovo robot, které se v díle objevuje a symbolizuje pracující stroj. Slovo robot vymyslel prý Čapkův bratr Josef právě pro tuto hru a inspirací mu byl výraz robota (práce podřízených pro šlechtu). V knize používá slovo Robot s velkým počátečním písmenem, jako by to byl název národa.
Tento novotvar obohatil nejen český jazyk, ale byl přejat i do ostatních jazyků a dodnes se užívá.

VLASTNÍ NÁZOR:

Jelikož mám vcelku rád sci-fi literaturu, byl jsem zvědav, jaká hra R.U.R. bude. Toto dílo bylo mým prvním sci-fi dramatem a po přečtení ho můžu hodnotit pouze kladně. Hra se mi celkově líbila. Zaujala mě Čapkova představa, jak budou vypadat roboti, i když o to v knize příliš nejde. Zvláštní mi přišel konec díla, v němž se poslední člověk raduje nad tím, že lidský rod bude zachován díky dvěma robotům, kteří se do sebe zamilovali. Čtenář se může snadno vžít do rolí postav, přestože jde o divadelní hru. Tudíž není třeba vizuální kontakt v divadle.