Slavná zpěvačka Emilie Marty přijde do kanceláře doktora Kolenatého právě v den, kdy má být nejvyšším soudem pronesen rozsudek v cause Gregor-Prus. Tato pře se táhne již skoro sto let (od r. 1827), jedná se v ní o statek Loukov, který kdysi Josef Prus odkázal svému nemanželskému synovi Ferdinandu MacGregorovi. Jeho matkou byla Prusova milenka, zpěvačka Ellian MacGregorová. Písemná závěť však nebyla napsána. Teď ve sporu vedou jejich potomci: Jaroslav Prus a Albert Gregor. Gregor je právě přítomen v kanceláři, když Martyová oznámí, že v Prusovském archivu je zásuvka s letopočtem 1816 a ta že obsahuje závěť Josefa Prusa ve prospěch Ferdinanda a kromě toho dopisy Ellian Gregorové. Kolenatý, ačkoli jí mnoho nevěří, jede přece do Prusova domu a tam s Prusem skutečně naleznou dopisy i závěť. Dopisy, o které vlastně Martyové šlo, však zůstanou v Prusově domě. Závěť přinesou oba muži s sebou. Schází jen doklad, že ten Ferdinand, který se narodil na Loukovském zámku, je Ferdinand Gregor. Martyová slíbí, že ten doklad pošle. Po představení, v němž zpívala, přijímá hold svých ctitelů. Okouzlila kdekoho dokonalým zpěvem i krásou: slabomyslného hraběte, který se domnívá, že je to španělská zpěvačka Eugenie Montez, kterou miloval před padesáti lety; Gregora, který byl do ní zamilován již od prvního setkání v kanceláři - ale Montez mu říká hned od počátku Bertíku, tyká mu a zachází s ním prostě jako s nedospělým chlapcem. Montez okouzlí svým zpěvem i mladičkou adeptku pěveckého umění Kristinku, dcerušku solicitátora Vítka, zaměstnaného v kanceláři Kolenatého. Ta se div nevzdá své upřímné a dětské lásky k Jankovi, jedinému to synovi Jaroslava Prusa, jen aby se mohla věnovati více umění a dosáhla takové dokonalosti jako Montez. Bohužel Montez okouzlí i Janka samého. Ten je pro ni ochoten udělat cokoli, ale Montez si žádá jen, aby otci vzal obálku s nadpisem: Pro mého syna Ferdinanda. Jankovi překazí slib sám Prus, který vyslechl jeho rozhovor s Montez. Prus zatím vypátral, že onen Ferdinand, který se narodil na Loukově, byl v matrice zapsán jako F. Makropulos. A tak se ptá Montez, co ví o věci Makropulos. Montez mu sdělí, že Ellian MacGregorová bylo jen umělecké jméno Eliny Makropulos. Prus jí slíbí vydat obálku za strávenou noc u něho. To ho však stojí život jediného syna. Janek se proto zastřelí. Do bytu Montez, kde je dosud Prus, zničený zprávou o smrti Jankově, přijdou všichni ostatní: Kolenatý, Gregor i soliciátor Vítek se svou dcerou Kristinkou. Doklad, který Montez poslal, je zřejmě padělkem (je napsán čerstvým písmem Martyovou samou, ale písmo je totéž jako na starých dopisech). Kolenatý přehrabe bezohledně listiny Martyové. Je jich spousta, jsou velmi staré a mezi nimi se nalezne i šperk, který kdysi daroval hrabě Eugenii. Montez napolo opilá slíbí, že jim odhalí pravdu, ale jen před soudem. Kolenatý nastrojí komedii u soudu a sám jako předseda soudu vyslýchá Martyovou jako obžalovanou. Tu se dovědí pravdu, že Martyová a Elina Makropulos, Eugenie a všechny ty zpěvačky, jejichž jméno začíná písmeny E. M., jsou jedna a tatáž osoba. Maryové je 337 let. Její otec byl lékařem Rudolfa II. a lék, kterým měl Rudolfovi prodloužit život, vyzkoušel napřed na své dceři Elině. Obálka, kterou má teď Montez u sebe, obsahuje onen zázračný recept, který prodlužuje lidský život o tři sta let. Montez ho chtěla znovu použít - ne z touhy po životě, ten ji už dávno omrzel, nýbrž jen ze strachu před smrtí. Žádný člověk totiž nemůže snést tak dlouhý život. Montez dá recept ostatním k dispozici. Jakkoli se ovšem z počátku zdálo vábné prodloužit si život, teď již po tom nikdo netouží. Recept vezme nejmladší z nich, Kristinka, jež jediná má odvahu mládí, a spálí pergamen nad plamenem svíčky.
Vložené: 14.06.2002