Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Sursum v Tišnově roku 2006 (1. vydání tamtéž). K vydání připravila Jaroslava Hájková, ilustroval Adolf Born. Počet stran: 36. ISBN: 80-7323-131-X.

OBSAH:

Satirická báseň Král Lávra v sobě obsahuje motivy irské lidové pověsti, kterou si Havlíček na počátku roku 1852 v Brixenu přeložil z německého podání Moritze Hartmanna, otištěného v časopise Deutsches Museum.

Vypráví o starém králi Lávrovi, jehož lid miluje pro jeho chytrost a dobrotu. Panovník má jedinou slabinu - nechává se stříhat a holit jen jednou za rok a svého holiče vždy pošle na šibenici.
Jednoho roku vyšel los na holiče Kukulína, syna staré vdovy, která měla na světě již jen jeho.

Kukulín krále ostříhal a oholil a byl veden na šibenici, když přišla Kukulínova matka ke králi a řádně mu vyčinila za jeho divné chování. Král se zastyděl a ustanovil Kukulína svým vrchním holičem na oplátku za to, že bude mlčet o tajemství, které král schovává pod vlasy.

Kukulína však začalo kvůli královu tajemství tížit svědomí. Jeho matka mu poradila, ať zajde za starým poustevníkem, jenž mu dozajista poradí. Poustevník řekl holiči, ať své tajemství řekne staré vrbě, což mladík také učinil a ulevilo se mu.

Král chystal velký hodokvas a k této příležitosti pozval muzikanty. Basistovi Červíčkovi se však ulomil z jeho nástroje kolíček, narychlo jej tedy musel uříznout ze staré vrby. Když pak chtěl na bále spustit muziku, basa namísto libých tónů vyzradila královo tajemství: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!"

Lidu nevadilo, že jejich král má oslí uši, naopak měli panovníka pro jeho zvláštnost o to více rádi. Jelikož se nikdy nepřišlo na to, kdo tajemství vlastně vyzradil, zůstal Kukulín královým holičem navždy.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

V básni se nachází jazykové prostředky typické pro pohádku, jako je například tradiční úvod "Byl jednou jeden..." a závěrečné mravní ponaučení.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Básnická satira je zaměřena proti omezené a zpátečnické samovládě a všem jejím nástrojům. V králi Lávrovi lze jedinou slabost panovníka (vraždění pro pravdu o jeho oslích uších) chápat jako nelítostný akt proti každému, kdo pozná skutečný stav věcí, což je kritika na tehdejší monarchii.

VLASTNÍ POHLED NA DÍLO:

Poprvé jsem báseň Král Lávra četla na prvním stupni základní školy, kdy jsem ještě neměla povědomí o Havlíčkově nucené emigraci a o jeho odporu k tehdejší vládě, takže jsem ji vnímala pouze jako pohádku o králi, jenž se styděl za svou bizarnost. Později, na střední škole, jsme probírali osobnost Karla Havlíčka Borovského podrobněji a já četla i jeho Krále Lávru jinýma očima. Už to pro mě nebyla jen pohádka, ale důmyslná a vtipná kritika na tehdejší vládnoucí vrstvu. V tomto ohledu mi Král Lávra připomíná Malého prince, kterého jsem také četla jednou v dětství jakožto knížku pro malé děti a podruhé na střední škole jakožto filosofické dílo.