Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Havlíček ve veršované satirické skladbě Křest svatého Vladimíra tvrdě zaútočil na tehdejší společenské i politické poměry v rakouskouherském mocnářství. Na jedné straně autor zesměšňoval církevní dogmatiku, na druhé si všímal despotismu Bachova absolutismu, který ovšem sledoval i popisoval s groteskní nadsázkou.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Životní dílo Karla Havlíčka Borovského. Vydalo Rebcovo nakladatelství v Praze roku 1940. Úvod napsal a pro velké vydání upravil František Sekanina. Grafickou úpravu knihy navrhl, obálku a tituly k jednotlivým dílům nakreslil Jaroslav Jareš. Počet stran: 242 (Křest svatého Vladimíra - str. 55-100).

JAZYKOVÝ PLÁN:

Autor se drží rýmů ABAB (popř. ABXB) vyjma devátého zpěvu (Jezovitský marš), kde je striktně použit rým AABB.

Havlíček zde používá jakéhosi dialektu (šatlava, humna, kumšt, kalužina, ...). Je zde použito velké množství trop, možná také proto, že autor psal za vlády Františka Josefa I., jenž by si z jeho knih mohl vyvodit jakousi Havlíčkovu antimonarchistickou náladu. Objevují se metafory i metonymie, také ironie, sarkasmy a alegorie.

KOMPOZIČNÍ PLÁN:

Děj je uspořádán chronologicky, jak je zvykem u starších děl.

TEMATICKÝ PLÁN:

Celkové téma: přijetí křesťanství v Rusku
Hlavní téma: ruská státní a církevní moc v 10. století
Vedlejší témata: postavy Peruna, cara Vladimíra
Motiv: životy obyčejných Rusů

HLAVNÍ POSTAVY:

Perun - slovanský bůžek, co se rozezlil na cara za jeho požadavky
car Vladimír - vladař Rusi, naštval se na Peruna za jeho nadávky, nechal ho utopit
jezovité - mniši, kteří - jak je zřejmé z devátého zpěvu - se jedou do Ruska najíst a smilnit (Aequum et salutare - počkej, ty kaviáre!; Dona nobis pacem - s kuchařkami spát chcem!)

DĚJ:

V prvním zpěvu Vladimír nakáže Perunovi, aby na jeho svátek hřměl, jelikož střelný prach je drahý. Perun se ovšem vzepře, posílajíc trochu sprostých slov po vyděšeném drábovi.
Ve druhém zpěvu je vylíčeno, jak je těžké býti bohem a co to všechno obnáší.
Ve třetím a čtvrtém zpěvu je vylíčen soud s Perunem, následně pak konání rozsudku. Na závěr čtvrtého zpěvu Havlíček všechny poučuje, že každý správný občan má "držet hubu a krok".
V pátém zpěvu je vylíčeno, že i bez boha to jde, že život se nezastaví.
V šestém zpěvu se ale ukáže, že s tím mají problém církevní hospodáři, jelikož jim Rusové přestali platit desátky. A že prý se má sehnat narychlo jiný bůh.
V sedmém zpěvu se o tom Vladimír radí s ministry. Každý má ovšem jiné požadavky, některé jsou dokonce protichůdné.
V osmém zpěvu se koná útok ženské kamarily (= vlivná skupina osob ovlivňujících rozhodující osobnosti) na cara. Večer poté se car svěřil svému sluhovi, který to vyřešil za něj - dal do novin inzerát, že se hledá bůh.
Novina se hned rozletí po celém světě, donese se až k papežovi, jenž káže na Rus poslat jezovity, nechá jim složit speciální marš, jemuž je v textu věnován celý devátý zpěv.
Desátý zpěv je o konkurenčním boji mezi jednotlivými církvemi, čímž dílo končí.

PROSTŘEDÍ:

Hra je časově zasazena do Ruska v 10. století, ale i přesto se v knize odrazují skutečnosti z 19. století, kdy autor žil, např. existence novin.

VYPRAVĚČ:

Vypravěč je osobní, ztotožňuje se s autorem, v díle se prolíná ich- a er-forma.