Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Sám autor - tedy Havlíček - svěřuje měsíčku, jak do jeho domu přišli policisté a na Bachův příkaz ho donutili, aby s nimi odjel. Havlíček nevěděl, kam jede, nicméně velmi se mu ulevilo, když minuli Špilberk a Kufstein. Konečná zastávka byla až v Brixenu, místu, kam ho na dlouhou dobu deportovala německá policie.

Tato báseň je ze všech třech vrcholných skladeb tohoto autora nejmladší, a proto bývá zcela logicky označována kritikou jako "básnicky nejméně vyspělá". Důležitější než samotné verše je zde ale břitký humor a ostrá ironie namířená proti německé vládě a nenáviděnému období bachovského absolutismu. Opravdu obdivuhodné je, že Havlíček dokázal o svých těžkých životních osudech mluvit s takovou nadsázkou a svoje utrpení až skoro zlehčovat.

"Od všech z Vídně pozdravení,
pan Bach je líbá,
jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní
pro nás posílá..."

...Bach mi píše jako doktor,
že mi nesvědčí
v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří.

Velmi satiricky vyznívá okamžik, kdy se u kočáru, který veze Havlíčka a policisty, splaší koně a policisté vypadají z drožky ven. Tento moment je ovšem založen na pravdivé události, i když je Havlíčkem trochu překroucen.

Jen co vyřknu, ejhle, policajti,
ani svědomí nezpytovali,
a kajičně vyrazivše dvířka
z vozu vyskákali.

Z básnických prostředků je markantní především personifikace (notoricky známé oslovení měsíčku jako důvěrného přítele) a osobitá přirovnání (hloupost mezi národy je bezedná jak drška armády). Velmi specifický je i jazyk, autor často používá nespisovné a citově zabarvené výrazy, nevyhýbá se ani hanlivým slovům.