Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• forma: poezie
• druh: lyrika
• žánr: satirická báseň, elegie (žalozpěv)

Název elegie je ironickou nadsázkou. Dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Chvojka v Havlíčkově Brodě roku 1947. Doslov napsal Miloslav Novotný. Počet stran: 44.

TÉMA A MOTIV:

Téma: zesměšňování vlády (Bachův absolutismus) i policie a zároveň vyjádření smutku po domově a rodině; násilná deportace z Čech do Tyrolska (Brixen)
Motiv: hloupost, strach, politika, strach, zbabělost, noc, stesk po domově

ČASOPROSTOR:

Rakousko-Uhersko (habsburská monarchie), 19. století, období Bachova absolutismu

KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA:

• 9 zpěvů označených římskými číslicemi; dialog s měsícem, jeho jediným druhem
• každá sloka má 4 verše; ich-forma; autobiografie
• příběh je vyprávěn retrospektivně (události na základě vzpomínek, známe důsledek a hledáme příčiny)

OBSAH BÁSNĚ:

Rozdělení básně:

1. ZPĚV - promluva k měsíci
2. ZPĚV - probuzen policisty, nucen odejít do exilu
3. ZPĚV - přibližuje obsah soudního nařízení
4. ZPĚV - popis nátlaku, který na něj vyvíjí komisař Dedera
5. ZPĚV - loučení se s rodinou
6. ZPĚV - popis míst, která se mu vzdalují
7. ZPĚV - popis cesty přes Alpy i svých myšlenek
8. ZPĚV - problémy na voze; výsměch, satirické poznámky
9. ZPĚV - příjezd do Brixenu, kde Havlíček zůstává

Děj:

Tato satirická báseň o devíti zpěvech vypráví pravdivý příběh Karla Havlíčka Borovského o jeho deportaci do Brixenu.

První zpěv je psán jako monolog vypravěče, obracejícího se k měsíci jako adresátovi. Svěřuje se měsíčku a ptá se ho, jak se mu v Brixenu líbí. Ať se ho nebojí, že není zdejší.

Samotné vyprávění o odjezdu začíná ve druhé části, když uprostřed noci přijdou do Havlíčkova domu policisté a sdělí mu, že je z nařízení ministra Bacha nucen odjet do exilu. Bach mu ve třetím zpěvu oznamuje, že je v Čechách nezdravé podnebí, že to mu nesvědčí.

Ve čtvrtém zpěvu mu pan Dedera, který řídil jeho převoz, pravil, ať si s sebou nebere zbraně, protože oni mají nařízení ho ochraňovat. Teple se tedy oblékl a šel ven. Venku už stáli připravení koně a strážní (žandarmové). Rozloučil se s rodinou a jel.

V pátém zpěvu opět promlouvá k měsíčku, kdy popisuje smutné loučení se s matkou, sestrou, ženou i dcerou Zdenčinkou.

Když projížděli přes Jihlavu v šestém zpěvu, míjeli borovský kostel a on vzpomínal na to, co ho poutá k tomuto místu.
Borovský kostelík promlouvá k autorovi, protože ho znal celý život a je z toho, kam Karel Havlíček Borovský odjíždí, smutný.

Během cesty přes Alpy (sedmý zpěv) si vzpomněl na věznici Kufstein. Karel si myslel, že ho vezou do vězení. Nevěděl ale přesně kam, jen telegraf nesl zprávy o tom, že dorazí ještě dříve.

Celá skladba vrcholí situací v osmém zpěvu, jež se stane na cestě z Reichenhallu do Waidringu. U kočáru, ve kterém spisovatel s policií jel, se splašily koně. Karel Havlíček Borovský si vzpomněl na biblický příběh o Jonáši, jenž musel vyskočit za bouřky z lodě, jelikož ostatní si mysleli, že bouři spáchal svými hříchy. Něco podobného předhodí i spisovatel policii a je pro něj velkým povyražením dívat se na představitele zákona, který vyskakuje z vozu, zatímco odsouzený Karel si klidně seděl a jel dál. Zastavil se až na místní poště, kde povečeřel a čekal, než se strážci dokulhají za ním.

Devátý zpěv uzavírá elegii tím, že se nakonec do Brixenu i přes nehodu dostal a strávil tam tři roky v nucené emigraci daleko od milovaných Čech.

POSTAVY:

Karel Havlíček Borovský - milý, dobromyslný, vstřícný, odvážný a poctivý člověk; snaží se nepodléhat smutku z násilného odtržení jeho osoby od vlasti a rodiny
komisař Dedera - vrchní komisař; podporuje Bacha; řídí převoz Karla Havlíčka Borovského do Brixenu
stráž - velmi zbabělí, bojí se a očividně nemají čisté svědomí
měsíček - promlouvá s Karlem Havlíčkem Borovským o Brixenu, o loučení s rodinou

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• ich-forma
• knižní výrazy, obecná čeština, historismy, personifikace
• německé výrazy
• metonymie, epiteton constans, slova citově zabarvená
• nejčastější typ rýmu v básních je sdružený a střídavý

VLASTNÍ NÁZOR:

Hrozně rychle přečtené, vtipné a pochopitelné. Krásné dílo, které odráží autorův postoj k monarchii a katolické církvi, mísí se s rysy období habsburské monarchie, která byla typická pro dobu autora.