Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v roce 1987

MÍSTO DĚJE:

Krajina kolem Doks, jezero pod Bezdězem

ZNAKY:

• romantická lyricko-epická báseň
• obsahuje čtyři zpěvy a dvě intermezza
• ostrá kritika společnosti, lhostejnosti, bezcitnosti
• kontrast k lidské krutosti tvoří krása májové přírody
• touha po svobodě, pesimismus

JAZYK:

• básnické mistrovství
• barvité a působivé popisy přírody
• kontrast - "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal"
• dramatická kompozice
• básnické prostředky:
  1. epiteton konstans - "bělavé páry, bledá tvář luny"
  2. epiteton ornans - "růžový večer, večerní břeh, jezero hladké"
  3. přirovnání - "co slzy lásky"
  4. metafora a personifikace - "jezero zvučelo tajný bol"
  5. oxymorón - "mrtvé milenky cit", "zbortěné harfy tón"
  6. metonymie - "hrdliččin zval ku lásce hlas"
  7. pleonasmus - "modrý blankyt"
  8. apostrofa - vězňův poslední pozdrav země
     
  9. gradace - "temná je noc, temnější mně nastává"

OBSAH:

První zpěv
Je první máj, ale lásky čas nenastává. Jarmila pobývá u jezera a čeká na svého Viléma, avšak místo něho připluje cizí muž, jenž nebyl poslem dobrých zpráv. Sdělí jí, že Vilém právě prožívá svůj poslední večer, protože zavraždil svého otce, který sváděl Jarmilu. Muž poklidně odpluje a Jarmilu přivítá hlubina jezera.

Druhý zpěv
Vilém v temné věži přemýšlí a myšlenky mu rychle víří hlavou. Vzpomíná na mládí, kdy se stal loupežníkem a později jejich vůdcem, přezdívalo se mu Strašný lesů pán. Uvědomuje si, že dalšího západu slunce se již nedožije a přemítá, co se stane po smrti. Nakonec si jeho myšlenky vyslechne strážný.

Intermezzo I. - Půlnoc
Sbor duchů se připravuje na přijmutí Strašného lesů pána do jeho řad. Postavy i jednotlivé přírodní jevy oznamují, kterou část pohřbu obstarají.

Třetí zpěv
Vilém kráčí na popravu a naposled se rozhlédne po krásné zemi. Jeho poslední myšlenky patří dětství a přírodě.

Intermezzo II.
Mezi skálami naříkají Vilémovi přívrženci nad skutečností, že jejich Pán zemřel.

Čtvrtý zpěv
Po sedmi letech se Mácha vydává na místo této smutné události. Vzpomíná na své dětství a přemýšlí o Vilémovi, se kterým se ztotožňuje. Vyslovuje myšlenku, že lásky přináší zklamání.

Je pozdní večer - první máj -
večerní máj - je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
"Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

HLAVNÍ POSTAVA:

Vilém - vězeň, loupežník, pomstychtivý, žárlivý, autor se s hlavní postavou ztotožňoval

CITÁT Z KNIHY:

"Nad dálkou temných hor poslední požár plál;
v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,
stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tvář
i tichý pahorek, jenž v břehu vody stál.
Města jsou vzdálená co bílý v modru mrak,
přes ně v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,
v kraj, kde co dítě on - Ó krásný - krásný věk!
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.

Je pozdní večer - druhý máj -
večerní máj - je lásky čas,
hrdliččin zve ku lásce hlas:
"Viléme! Viléme!! Viléme!!!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato báseň je velmi působivá a právem je považována za vrcholné dílo českého romantismu.