Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lyricko-epická báseň, která vyšla v roce 1836 až po autorově smrti. Skládá se z věnování, čtyř zpěvů a dvou intermezz. Je to romantické dílo, základní dílo moderní české poezie a zároveň autorovo vrcholné dílo.

Časové umístění není blíže určeno, jedná se pouze o noc před Vilémovou popravou, ráno a pak časový úsek po sedmi letech. Báseň se tedy nemusí odehrávat v období autorova života, ale téměř kdykoli. Příběh se odehrává v krajině pod Bezdězem a u Doks. Děj je prostý, jsou zde zřejmé tři tragédie: Jarmilina (utopí se ze zoufalství nad Vilémovou smrtí), Vilémova (popraví ho za vraždu svůdce své dívky, který je jeho nepoznaným otcem) a obecně lidská tragédie (úvahy nad životem a smrtí, odpor ke společnosti). Vilémova slova můžeme vnímat jako obžalobu společnosti:

"Sok - otec můj! Vrah - jeho syn,
on svůdce dívky mojí! -
Neznámý mně. - Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! - V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůli svou
nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu?"

V prvním zpěvu se setkáváme s barvitým líčením májové krajiny, dozvídáme se o lásce a nevěře Jarmily a Viléma. Odehrává se první tragédie - Jarmila skočí ze skály do jezera ze zoufalství nad Vilémovým osudem.

Tiché jsou vlny, temný vod klín
Vše lazurným pláštěm krylo;
Nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: "Jarmilo!"
V hlubinách vody: "Jarmilo! Jarmilo!!"

Druhý zpěv se obrací na Viléma. Ve vězení vzpomíná na Jarmilu, otce-svůdce jeho dívky, kterým byl vyhnán z domu a donucen se tak stát loupežníkem, později jejich vůdcem ("strašný lesů pán"). Zřejmé je znázornění času: věčnost přírody oproti noci (doba do Vilémovy popravy). Vilém uvažuje o smyslu života, vině a nevině.

Vrcholem sklady je třetí zpěv. V něm dominuje Vilémova poprava a srovnání krás přírody a lidského osudu. Vilém (= autor) se vyznává z lásky k přírodě, rodné zemi, obviňuje společnost (poslední pozdrav, vzpomínka na dětství, nejkrásnější období v životě).

"Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! -"

Závěr představuje čtvrtý zpěv, kde se autor ztotožňuje jak s Vilémem, tak s poutníkem, jenž se po sedmi letech vrací na místo popravy. Zamýšlí se nad tragikou lidského života. Báseň vrcholí zvoláním: "Hynku, Viléme, Jarmilo!", kdy autor splývá s postavou Viléma, aby se připojil k postavám Máje - autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou.

První intermezzo je představeno sborem duchů, kteří se připravují na příchod popraveného. Duchové jsou jakoby zástupci přírody a Vilém se má vrátit do lůna země.

Žáby z bažiny
"My odbudem pohřební zpěv."
Vichr po jezeru
"Pohřební hudbu vichr má."
Noc
"Já černá roucha doručím."
Padající rosa
"A já vám slzy zapůjčím."

Druhé intermezzo líčí poklidnou horskou krajinu a žal Vilémových společníků nad smrtí jejich vůdce. Je zde patrná touha po volnosti v nesvobodném světě a pesimismus.

Večerních co krajin pění.
tichý šepot - tiché lkání -
nepohnutým kolem plynul,
tichý šepot bez přestání:
"Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!" -

UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY MÁJE:

Jednoduchý děj je prostoupen barvitými obrazy přírody. Hlavní je citová působnost, pastelové barvy, napětí, pohyb, záměrné kombinace barev (modré, bílé, zelené a růžové). Kompoziční princip je jak v rovině tematické (život x smrt, příroda x poprava), tak v rovině jazykové ("na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal"). Důležitá je subjektivizace epiky (vztah básníka s hrdinou). Kompozici tvoří (jako u drama): dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup.

BÁSNICKÉ PROSTŘEDKY:

• epiteton (konstans - bledá tvář luny, ornans - večerní břeh)
• oxymorón (mrtvé milenky cit, ztrhané strůny zvuk)
• přirovnání (co slzy lásky)
• metonymie (hrdliččin hlas zval ku lásce)
• metafora (bledá tvář lůny)
• pleonasmus (modrý blankyt)
• apostrofa (poslední pozdrav - země jako jediná je mu jistotou)
• gradace (temná noc, temnější mně nastává)
• personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol)
• kontrasty (tma x světlo)

ZVUKOVÁ STRÁNKA:

Důraz je kladen na melodičnost, zvukovou krásu verše. Zvukosled je zastoupen opakováním hlásek: opakování "u" (brunatné slunce rudě zasvitnulo), "í" (bílých skví se šatů stín), "a" (hrdliččin hlas zval ku lásce). Zvukomalba - řinčí řetězů hřmot. Podtržen je poměr mezi dvěma významovými celky: "Pozvolným krokem on zločince doprovází" - opakuje se "o" = pomalá chůze davu x "jenž ve středu jeho jde, jak jindy ozdoben" - opakování "e" = pružná chůze odsouzence. Rytmus je zde vzestupný, jedná se o jamb - nakonec verše či poloverše umístil jednoslabičné slovo. To způsobuje vzestupnost.

Čtenářský deník	-	Cikáni, Cikáni (2), Cikáni (3), Cikáni (4)
	-	Intimní Karel Hynek Mácha
	-	Klášter Sázavský
	-	Máj, Máj (2), Máj (3), Máj (4), Máj (5), Máj (6), Máj (7), Máj (8), Máj (9), Máj (10), Máj (11), Máj (12), Máj (13), Máj (14), Máj (15), Máj (16), Máj (17), Máj (18), Máj (19), Máj (20), Máj (21), Máj (22), Máj (23), Máj (24), Máj (25), Máj (26), Máj (27), Máj (28), Máj (29), Máj (30), Máj (31), Máj (32), Máj (33), Máj (34), Máj (35), Máj (36), Máj (37), Máj (38)
	-	Máj (můj pohled)
	-	Máj (několika slovy), Máj (několika slovy) (2), Máj (několika slovy) (3), Máj (několika slovy) (4)
	-	Máj (rozbor)
	-	Máj (stručný rozbor), Máj (stručný rozbor) (2), Máj (stručný rozbor) (3), Máj (stručný rozbor) (4), Máj (stručný rozbor) (5), Máj (stručný rozbor) (6), Máj (stručný rozbor) (7), Máj (stručný rozbor) (8), Máj (stručný rozbor) (9), Máj (stručný rozbor) (10)
	-	Máj (vlastní poznámky)
	-	Márinka, Márinka (2), Márinka (3), Márinka (4), Márinka (5), Márinka (6), Márinka (7), Márinka (8)
	-	Márinka (vlastní názor)
	-	Návrat
	-	Obrazy ze života mého
	-	Ohlas písní národních
	-	Večer na Bezdězu
	-	Znělky

Čítanka	-	Básně příležitostné
	-	Básně rozličné, Básně rozličné (2), Básně rozličné (3)
	-	Bratři (Dramatické zlomky)
	-	Cikáni, Cikáni (2), Cikáni (3), Cikáni (4)
	-	Deník z roku 1835
	-	Karlův Týn
	-	Korespondence Máchova
	-	Křivoklad
	-	Máj
	-	Márinka, Márinka (2), Márinka (3), Márinka (4), Márinka (5)
	-	Márinka (celá kniha / e-book)
	-	Ohlas písní národních, Ohlas písní národních (2), Ohlas písní národních (3)
	-	Pouť krkonošská
	-	Radost (Jitro)
	-	Rozprostřela chladná noc
	-	Valdice
	-	Večer na Bezdězu
	-	Víra, naděje, láska, spolehnutí (Jitro)
	-	Zlomky rozličné, Zlomky rozličné (2)