Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ZPRACOVÁNÍ DÍLA:

Prostředí je skutečné a je zachyceno podrobně - jedná se o krajinu pod Bezdězem. Děj je bez bližšího časového vymezení.
Dílo řeší problém milostného trojúhelníku.

POSTAVY:

Vilém - loupežník, "strašný lesů pán", omylem zabíjí svého otce, ale viní společnost, sám se cítí být nevinný; ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí; dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká
Jarmila - milenka Viléma, páchá kvůli lásce sebevraždu
poutník - objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu); autor se s ním ztotožňuje

STRUČNÝ DĚJ:

Mácha se inspiroval zážitky a pocity, jež získal během pobytu u svého dlouholetého přítele v Doksech u dnešního Máchova jezera. Při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, který zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Vedle toho se do básně promítlo i romantické prostředí zdejší krajiny.

Dílo tedy vypráví příběh milenců Viléma a Jarmily. Vilém se doví, že jeho milá Jarmila byla svedena starším mužem. Svůdce zavraždí, aniž by tušil, že tím zabije i svého vlastního otce, který ho kdysi zavrhl a vyhnal z domu, díky čemuž se stal loupežníkem. Za to je zatčen a chystá se jeho poprava. Jarmila, která na něj čeká, se od známého dovídá, že její milý je ve vězení a bude popraven. Zdrcená skočí do jezera. Báseň končí příjezdem poutníka, jenž byl seznámen s osudem tohoto milostného trojúhelníku. Mluví o sobě, o svém mládí, srovnává svůj osud s osudem Viléma a poznává, že mládí je již ztracené.

IDEA DÍLA:

Hlavní myšlenkou je tragédie tří lidí, kteří byli dohromady svedeni rukou osudu. Další myšlenkou je oslava májové přírody.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Jedná se o lyricko-epickou báseň, která je psána výsostným jazykem. Autor popisuje krajinu velmi barvitě a dynamicky, zabývá se myšlenkami Viléma, postavy vedou monology, dialogy. Dále využívá eufonii (libozvučnost), zvukomalbu - "řinčí řetězů hřmot", "zvučelo temně tajný bol", metonymie - "hrdliččin zval ku lásce hlas", epiteton (básnický přívlastek) - "bělavé páry", "růžový večer", "tichý mech", metafory - "bledá tvář lůny", personifikace - "kvetoucí strom lhal", "šeptal tichý mech", kontrasty, oxymóron - "zemřelých myšlenka", "umřelé hvězdy svit", pleonasmus - "po modrém blankytu", apostrofu - "Hynku! Viléme! Jarmilo!", antiteze.

Rým je obkročný. Báseň je psaná jambem (kromě 2. zpěvu), často se opakují slova "máj", "láska", "den" a "noc".

Báseň se skládá z dedikace (děkování), 4 zpěvů a 2 meziher.