Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Skladba je rozdělena na čtyři zpěvy a dvě intermezza ("mezizpěvy").

První zpěv
Jarmila čeká na skále na svého milého - Viléma, který zabil svého vlastního otce potom, co ho s ním podvedla. Přijde ale někdo jiný se vzkazem, že Vilém bude dalšího dne popraven, a že ji proklíná. Nešťastná Jarmila skočí ze skály do jezera a utopí se.

Druhý zpěv
Vilém je dán do vězení a vzpomíná, jak ho jeho vlastní otec vyhnal, když byl ještě malý a on tak žil mezi loupežníky. Myslí si, že je to jeho osud a že se otci pomstil za dva činy - za to, že jej vyhnal a za to, že mu sebral dívku. Nechce zemřít a přemýšlí, co bude po smrti, zda posmrtný život, nebo jen spánek bez snů. Dojde k závěru, že po smrti není nic. Uvědomuje si, o co v životě přichází. Přijde ho zkontrolovat strážný, který pláče nad jeho osudem a je mu ho líto.

První intermezzo
K Vilémovi mluví sbor duchů a říkají mu, jak mu připraví popravu a pohřeb.

Třetí zpěv
Vilém jde na popravu. Vzpomíná na své dětství a na svou milenku Jarmilu. Uvědomuje si krásu života a okolí a je hrdý na svou rodnou vlast. Popraví ho - zlámou mu všechny kosti v těle.

Druhé intermezzo
Loupežníci pláčou a smutní nad smrtí svého pána a říkají: "Vůdce zhynul!"

Čtvrtý zpěv
Přijíždí sám hrdina na místo konání děje, do Doks. Hledí na místo, kde zemřela Jarmila a na popraviště, kde zabili Viléma - po sedmi letech je tam stále jeho lebka. Ztotožňuje se s postavou Viléma.

Dílo končí slovy: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

RYSY ROMANTISMU:

• spousta obrazných pojmenování, zvukomalebnost
• lidé na okraji společnosti - loupežníci
• závěr je tragický - zemře hlavní hrdina i jeho dívka
• autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou

ROMANTICKÉ PROSTŘEDÍ:

• zříceniny - okolí Bezdězu
• střídání ročních období
• okolí Máchova jezera - skály, vězení

HLAVNÍ POSTAVY:

Jarmila
Velmi krásná mladá dívka, velice žádaná, ona ale miluje pouze svého Viléma. Pak ji však Vilémův otec svede. Ona si to vyčítá. Nakonec se zabije, když zjistí, že Vilém bude popraven. Skočí do jezera ze skály.

Vilém
Jako malého ho jeho otec vyhnal, a tak žil mezi loupežníky, stal se hlavou loupežníků a říkalo se mu "strašný lesů pán". Zamiloval se do krásné Jarmily, ta ho ale podvede. Vilém zabije jejího milence, pak si uvědomí, že je to jeho otec, který ho vyhnal. Je ve vězení a čeká na smrt. Lituje toho, že má zemřít a že o všechno přijde. Přemýšlí nad smrtí a nad tím, co je po ní. Přijde na to, že nic...

NAJDI V DÍLE:

Kontrast: "...jak holoubátko sněhobílé pod černým mračnem přelétá..."

Gradace: "...břeh je objímal kol a kol..."

Metafora: "...slunce jasná světu jiných..."

Personifikace: "...šeptal tichý mech, kvetoucí strom lhal lásky žel..."

Oxymóron: "umřelé hvězdy svit; ztrhané struny zvuk; mrtvé milenky cit"

Metonymie: "...planoucí tam co slzy lásky..."

Zvukomalebnost: "...nocí řinčí řetězů hřmot..."

CITACE:

Znak národního obrození?
"Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlast jedinou i v dědictví mi danou,
širou tu zemi, zemi jedinou!"

Kde Vilém uvažuje o posmrtném životě?
"Budoucí čas?! - Zítřejší den?! -
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď, a příští den
jen v jiný sen se změní?"

"Tam žádný - žádný - cíl -
bez konce dál - bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé - nade mnou
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. -
Bez konce ticho - žádný hlas -
bez konce místo - noc - i čas - - -
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se 'nic' nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden. - - -"

Kde se autor ztotožňuje s hlavním hrdinou?
"Nynější ale čas
jinošství mého - je, co tato báseň, máj."

"Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!"