Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární forma: poezie
• literární druh: lyrickoepická báseň
• literární žánr: balada (báseň má chmurný děj s tragickým koncem)
• část básně je vyprávěna ich-formou, v poslední části je vypravěčem autor (er-forma)
• kniha poprvé vyšla 23. dubna 1836 a je to zároveň Máchova jediná kniha, která vyšla za jeho života (musel si ji vydat sám)

Máj je lyrickoepická báseň vydaná v dubnu 1836, tedy sedm měsíců před Máchovou smrtí. Obsahuje prolog "Čechové jsou národ dobrý", čtyři zpěvy a dvě intermezza. Máchovými současníky (kromě Karla Sabiny) byla přijata rozpačitě až nepřátelsky. Avšak obdivně a programotvorně už ji velebila generace Nerudova i surrealisté v čele s Nezvalem a Teigem.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Šmidt v Praze roku 1939. Ilustroval a typograficky upravil Karel Svolinský. Text přehlédl Bedřich Beneš Buchlovan. Počet stran: 69.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 v Praze a zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích. Byl českým básníkem, prozaikem, představitelem českého romantismu a zakladatelem moderní české poezie. Svá první díla psal v němčině, ale brzy přešel k češtině a u té už zůstal. Kromě literatury se věnoval i malířství a ochotnickému divadlu.

Jeho další díla: Obrazy ze života mého; Márinka; Cikáni; Sen; Cesta z Čech a další. Pokoušel se psát i divadelní hry, ale žádnou nedokončil.

SKLADBA:

V básni se objevuje obkročný, sdružený a střídavý rým. Verše jsou krátké. Sloky jsou spíše delší (kolem 30 veršů). Metrem je jamb.

HLAVNÍ POSTAVY:

Jarmila - krásná dívka, zamilovaná do Viléma; nejprve se bojí, že její milý už nepřijde, pak uvidí na jezeře loďku, uleví se jí a těší se na něj, pak však zjistí, že bude popraven a v zoufalství spáchá sebevraždu
Vilém - celkem pomstychtivý (zavraždil svého otce za to, že sváděl jeho dívku) loupežník; bojí se smrti, především proto, že opustí přírodu a vše, co mu bylo drahé; přál by si být zase mladý; přemýšlí nad tím, proč ho vlastně jeho otec vyhnal; miluje přírodu a život, přemýšlí o smyslu svého života a o tom, co je po smrti
Hynek (autor) - zamýšlí se nad smyslem života, lituje ztraceného mladého života

OBSAH:

Děj v knížce nehraje až tak velkou roli, nejdůležitější je romantický popis přírody. Příběh se odehrává nejspíše u hradu Bezděz a Máchova jezera v průběhu jednoho večera, noci a rána. Děj začíná popisem jarní přírody u jezera za soumraku. Dívka Jarmila zde čeká na svého milého Viléma, ale ve člunu místo něj přijíždí jeho přítel, od kterého se dozvídá, že byl Vilém zajat a bude popraven. Jarmila se ze zoufalství vrhá do jezera. Vilém ve vězení mezitím přemýšlí o svém životě. Jeho otec jej jako malého poslal do světa a Vilém se stal vůdcem lupičů. Později zabil svůdníka své milé, ale nevěděl, že to byl jeho otec. Za tuto otcovraždu byl odsouzen k smrti.

Mezitím se na hřbitově již připravují duchové, aby přivítali mezi sebe duši odsouzeného a příroda se chystá na přijetí těla pána lesů.

Ráno následujícího dne se Vilém rozloučí s přírodou a matkou zemí, potom je sťat a části jeho těla jsou vpleteny do kola.

Jeho loupežníci pro něj truchlí.

Po letech se na místo popravy vrací autor, lituje jeho ztraceného života a srovnává s ním svůj život.

KOMPOZICE:

Kniha je rozdělena do čtyř zpěvů a dvou intermezz. Básni předchází vlastenecká báseň Čechové jsou národ dobrý jako věnování panu Hynku Kommovi a motto "Dalekáť cesta má! Marné volání!".
Text je doplněn ilustracemi od Karla Svolinského.

JAZYK:

Autor používá velmi bohatý jazyk. Vyskytuje se tu velké množství personifikací (kapky se rděly; nebe se noční rosou rozplakalo; páry hynou; šeptal tichý mech; strom lhal; nebe se míhá; veslo se koupá; msta kráčí; jitřena brány otvírá; červánky pohynou), metafor (modro = voda; bledá luny tvář; kapky hlas; času vztek), přirovnání (rychle letí, co čápa let), oxymóronů (bledě jasná, jasně bledá; umřelé hvězdy svit; mrtvé milenky cit; mrtvé labutě zpěv), zastaralých slov (ouplné lůny; oužil; ouval; šepce; kol) a epitet (jasné jezero; brunátné slunce; vyšlé slunce; růžový večer; pološerá noc). Autor klade důraz na barvy, zejména na růžovou, modrou, černou, bílou a šedou (modrá dálka; šedá mlha modré hory; černá mračna; modravé páry; modré temeno hor; rudá zář) a na kontrasty, především život/smrt, světlo/tma (zhasla měsíce světlá moc; temné lesy; temná noc). Můžeme zde nalézt také tautologii (polou sedě a kleče půl).

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Hlavním záměrem autora bylo popsat krásu jarní přírody, oslavit ji. Zaměřil se především na jezero, hory, nebe, měsíc, hvězdy a slunce.

ZÁVĚR:

Moc se mi líbily autorovy verše, jeho popis přírody, různé zajímavé obraty, ale měla jsem trochu problém s pochopením děje a vůbec celkovým porozuměním básni. Mátl mě především přeházený slovosled, jenž autor s oblibou používal.