Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: lyrickoepická skladba
• literární forma: poezie
• časoprostor: u současného Máchova jezera, u hradu Bezděz na Litoměřicku, 1. polovina 19. století

Máj je lyrickoepická báseň sestávající ze 4 zpěvů a 2 intermezz, již Mácha vydal vlastním nákladem v dubnu 1836. Věnoval ji Hynku Kommovi (1790-1875), pražskému měšťanovi a vlastenci. Máj je opatřen úvodní vlasteneckou básní Čechové jsou národ věrný, aby v době probíhajícího národního obrození splnil požadavky vlastenců na literaturu a ulehčil jeho cestu cenzurou. Z pozůstalosti se také můžeme dozvědět, že 1. náčrt Máje započal autor již v roce 1834.

MOTIV:

Nešťastná láska mileneckého trojúhelníku

KOMPOZICE:

Čtyři zpěvy a dvě intermezza

VYPRAVĚČ:

Psáno většinou er-formou, tedy ve 3. osobě. Vypravěčem je sám autor.

O DÍLE:

Zpočátku nebyl Máj přijat, neboť byl málo vlastenecký a byl v něm líčen milostný trojúhelník. To se změnilo po přidání předmluvy.

POSTAVY:

Jarmila - mladá, naivní, zamilovaná slečna, která spáchá sebevraždu skokem do jezera.
Vilém - strašný lesů pán; zabíjí svého otce a je popraven; byl zavržen otcem a stal se z něj obávaný loupežník; zamilován do Jarmily
otec Viléma - mlynář; svedl Jarmilu; zavražděn synem Vilémem

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Psáno převážně spisovnou, zastaralou češtinou.
Jsou zde použity oxymóron - použití protikladných slov (mrtvé milenky cit), zvukomalba - použití hlásek za účelem vyjádření zvuků či přirovnání

OBSAH:

1. zpěv

Opěvování krásy přírody. Jarmila čeká na Viléma (strašného lesů pána) na břehu jezera během večera prvního májového dne. Pohledem pátrá v dálce, zda se blíží na člunu její milenec Vilém. Nakonec se dozvídá, že Vilém zabil svého otce, kterého neznal a který v minulosti svedl Jarmilu, a zítřejšího dne má být popraven. Jarmila v zoufalství skočí ze skály a zabije se skokem do jezera.

2. zpěv

Odhaluje Vilémovo nitro v noci před popravou. Vilém vzpomíná na dětství a také na to, jak jej kdysi otec vyhnal z domu. Vilém je ve vězení a uvědomuje si, že tato noc je jeho poslední. S hrůzou očekává nastávající den. Vilém je na rukou i na nohou spoután. Dumá o věčnosti, smrti i posmrtném životě. Děsí se toho, že za chvíli už nebude nic, že za pouhých pár hodin má nenávratně skončit jeho krátký život. Byl do svých myšlenek zanořen tak moc, že ani nezpozoroval příchozího strážníka, jehož vězňův neklid probudil. Tento strážník napjatě naslouchal Vilémově samomluvě, nakonec s hrůzou odešel. Od té doby nikdo neviděl na tváři onoho strážníka úsměv, až tak na něj celý tento výjev zapůsobil.

1. intermezzo

Na popravním místě se zatím chytají duchové, aby mezi sebe mohli přivítat novou, odsouzenou duši. Také celá příroda mluví o tom, co Vilémovi na uvítanou přichystá. Pro svého pána v lese truchlí také opuštěná tlupa loupežníků.

3. zpěv

S východem ranního sluníčka se radostně probouzí také celá příroda právě ve chvíli, kdy z města vychází průvod vojska spolu s odsouzencem, za nimi kráčejí zástupy ostatního lidu. Když Vilém stojí na popravišti, může se naposledy rozhlédnout po okolí a rozloučit se tak s tou přenádhernou přírodou.
Nakonec byl sťat, jeho tělo bylo lámáno úd po údu, jeho hlava byla vztyčena na kůl.

2. intermezzo

Vilém se nachází mezi mrtvými, kde je vítán duchy.

4. zpěv

Sám básník po letech cestuje tímto okouzlujícím krajem. Jeho kůň se zastaví právě na místě, kde byl Vilém popraven. Na kole jest jeho lebka a příšerně hledí do kraje. Básník lituje jeho ztraceného života. Srdce básníkovo je smutné pro vlastní ztracené mládí.

Máj končí zvoláním: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"
Celý text Máje si můžete přečíst v naší čítance.