Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: lyrickoepický
• literární žánr: romantická báseň

Máchovo dílo vstupovalo do české literatury jako opravdová výzva. Provokovalo ideou, tématem, postavami z reálného života, jazykovým zpracováním, formou blízkou hudebnímu tvaru, jambickým veršem, především však neobvyklými otázkami a odpověďmi na ně.
Mácha a jeho dílo bylo plně doceněno až ve 2. polovině 19. století generací Májovců, kdy romantická atmosféra doby jeho života dávno vyprchala. Od té doby ovšem každá generace považovala za nutné konfrontovat své umělecké vize a představy s Máchovým zjevem a máchovskou literaturou...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Tatran v Bratislavě roku 1980.

POSTAVY:

Jarmila - mladá a krásná dívka, která si vezme život, když se dozví, že její milenec má zemřít
Vilém - loupežník, jenž velmi miloval Jarmilu; jeho otec svedl Jarmilu, proto jej zabil; otcovraždu si musel odpykat, a tak byl popraven
otec Viléma - svedl Jarmilu
poutník Hynek - poutník, jehož uchvátí příběh Viléma
duchové - připravují Vilémův pohřeb, aby ho přivítali mezi mrtvými

DĚJ:

Báseň začíná popisem prvního květnového večera, kdy mladá a sličná dívka sedí pod dubem, hledí na "nekonečnou" hladinu a vyhlíží svého milence Viléma.
Protože se Vilém dlouho neobjevuje, začíná Jarmila plakat a bát se, že se nevrátí. Když vtom se na jezeře objeví člun s bílou plachtou. Jarmila se celá šťastná rozeběhne k plavci a padne mu kolem krku. Jenže jakmile měsíc oslní plavcovu tvář, zjistí, že nepřiplul její Vilém, nýbrž jeho přítel, aby sdělil Jarmile nepříjemnou zprávu o Vilémovi - ten má být následující den popraven za vraždu Jarmilina svůdce a zároveň Vilémova otce, kterého Vilém však nikdy nepoznal, jelikož byl z domova vyhnán a žil v lese jako loupežník. Plavec smutné sdělení Jarmile předá a odplouvá na svém člunu pryč.
Jarmila se vrhá do hlubin jezera a umírá.
Mezitím Vilém ve vězení přemýšlí o svém předčasném sprovození ze světa, o svém dětství i životě, který prožil jako loupežník, o své vině za vraždu, o nevěře a o svém otci jako o svůdci jeho Jarmily. Přemýšlí také o krásném světě, o hudbě a o zvucích, jež již zítra nedoslechne. Poté přemýšlí i o posmrtném životě, kde ho čeká jen temnota, hluboké ticho, samota a prázdno. Tyto myšlenky Viléma ničí. Nehnutě hledí do dáli před sebe, po tváři mu teče krev, pot a slzy.
K Vilémovi přistoupí strážný, jenž pozorně poslouchá Vilémovu samomluvu. Ta strážného společně s Vilémovým strašným zjevem změní navždy.
S odbitím půlnoci se duchové začínají připravovat na přijetí nového člena. Na přípravách pohřbu se podílí i příroda. Společně jsou nachystáni Viléma přivítat mezi sebe.
Následující den nastalo krásné ráno. Počasí bylo krásné a i zvířata slavila máj. Krásu jara však kazí "nešťastný zločinec" Vilém, který je veden vojskem a zvětšujícím se zástupem lidí na popravní místo. Nešťastný Vilém cestou hledí do země.
Vilém stojí sám na malém pahorku před kaplí, kde je připraven kůl s kolem. Lidé s ním soucítí. Vilém se naposledy rozhlédne po krajině, aby ještě naposledy spatřil krásy světa a připravuje se na svou smrt.
Poklekne na zem, kat ho mečem sprovodí ze světa a jeho tělo je lámáno úd po údu. Na kůl je vztyčena jeho hlava.
Uplynul sedmý rok a do města k pahorku jede na koni sám Hynek (básník). Jede do hostince, kde mu hostinský vypráví Vilémův příběh. Hynka Vilémův příběh uchvátí natolik, že se prvního máje na pahorek vrátí. Sedne si vedle kostlivce a ztotožní se s Vilémem.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Slohový postup vyprávějící a popisný; archaismy; hovorové výrazy; metafory; personifikace; zvukomalba; řečnické otázky; použity jsou hlavně monology

VLASTNÍ NÁZOR:

Báseň Máj jsem na rozdíl od Kytice a Havrana neznala, proto jsem se na něj těšila nejvíce. Ze začátku jsem byla zklamaná, neboť jsem se do děje nemohla "dostat". Bylo to tím, že Máchova skladba je napsána složitě. Když jsem se k básni po týdnu vrátila, četla se mi již lépe, ale stejně jsem se musela hodně soustředit. Některé části textu jsem si musela domyslet, jelikož v básni nejsou konkrétní, například když Jarmila skočila do jezera a utopila se.
Když jsem knihu četla po druhé a pochopila ji, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Celkově jsem od básně čekala něco jiného, ale líbila se mi.