Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Práh v Praze roku 2012 (279. vydání). Ilustroval Miroslav Huptych. Počet stran: 70. ISBN: 978-80-7252-378-8.

CHARAKTERISTIKA LITERÁRNÍHO KONTEXTU:

Dílo bylo napsáno na přelomu roku 1835 a 1836 a je z období českého romantismu. Zprvu nebylo veřejností přijato, protože mu chybí uměleckost, vlastenectví (popravdě je to právě naopak) a hlavní hrdina je nevhodný - loupežník, otcovrah. Přijato je až po smrti autora, a to ve 2. polovině 19. století generací Májovců.

CHARAKTERISTIKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

Lyrickoepická básnická skladba

TEMATICKÁ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

Námět

Skutečná událost z českých vesnic

Záměr autora

Kritika tehdejší společnosti

Motivy

Láska, smutek, sebelítost, májová příroda, myšlenky smrti, myšlenky lepší budoucnosti

Téma

Nešťastný životní osud Viléma a Jarmily a zobrazení májové přírody

Hlavní postavy

Vilém - loupežník, zamilovaný do Jarmily; žárlivý, pomstychtivý, nešťastný, smutný, otcovrah
Jarmila - krásná, nešťastná; zamilovaná do Viléma; poctivá, oddaně čeká na Viléma; svedena otcem Viléma
poutník Hynek - vystupuje ve 4. zpěvu, sám autor; zamyšlený, vrací se k Vilémovu popravišti
otec Viléma - nečestný; svůdce Jarmily

Další postavy

Například zvířata, příroda - promlouvají v 1. intermezzu při přípravě Vilémova pohřbu: sbor duchů, žáby, krtek, rosa, noc, bouře a další

Děj

Stručný obsah zpěvů

Poté co se Vilém dozví, že jeho milá Jarmila byla svedena (ještě před tím, než se poznali), zavraždí svůdce, aniž by tušil, že je to jeho otec. Vilém je za tento skutek odsouzen na smrt. Za Jarmilou, která na Viléma čeká, přijíždí jeho druh a sdělí jí, že Vilém je uvězněn a čeká na smrt pro otcovraždu. Vilém je popraven a Jarmila pro žal a smutek skáče do jezera.

Obsah intermezz

1. intermezzo - příroda společně s duchy připravuje Vilémův pohřeb a volají ho k sobě
2. intermezzo - je již po smrti Viléma a duchové loupežníků po něm truchlí

Děj se odehrává v prostředí Bezdězu a Máchova jezera.

KOMPOZIČNÍ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

• skladba se skládá z:
  • dedikace - předmluva, autor vysvětluje smysl díla
  • 4 zpěvů
  • 2 mezizpěvů (intermezz)
• kontrasty:
  • líčení májové přírody X Jarmila po tom, co se dozvídá o Vilémovu zatčení, skočí do jezera (nachází se v závěru prvního zpěvu)
  • líčení májové přírody X vedení odsouzence na smrt (třetí zpěv)
• paralely:
  • obraz májové přírody X láska (první zpěv)
  • temná noc X myšlenky Viléma na smrt (ve druhém zpěvu)
• nepravidelnost jak ve verších (délka verše dána myšlenkou), tak v rýmech
• jambický verš - verš začíná nepřízvučnou dobou - jednoslabičnými slovy (byl, o, a a dalšími)
• postoj autora v díle je subjektivní; psáno er-formou
• dílo je psáno jak chronologicky, tak retrospektivně (v mezizpěvech)

JAZYKOVÁ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

• básnický jazyk
  
• lexikální prostředky:
  • archaismy (Ach - ona, ona! Anjel můj!)
  • hovorové (Vstříc mu běží, zaplesá...)
• syntaktické prostředky (A větru ranního - co zpěvu - líbé vání)
• slohový postup vyprávěcí, popisný
• převažují monology (Vilém přemýšlí nad smrtí: A jestliže jsem vůli svou nejednal tak, proč smrtí zlou časně i věčně hynu? Časně i věčně?), ale najdeme i dialog, např. když Jarmila rozmlouvá s druhem Viléma ("Kde Vilém můj?" "Viz," plavec k ní tichými slovy šepce praví: "Tam při jezeru vížka ční...)
• metafora (strašný lesů pán - loupežník)
• apostrofa (Ach zemi krásnou, zemi milovanou)
• oxymóron (zbortěné harfy tón)
• zvukomalba:
  • libozvučné (Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas.)
  • nelibozvučné (řinčí řetězů hřmot)
• epiteta (bělavé páry hynou)
• inverze (v tiché se slzy celí rozplýváte)
• gradace (Ó krásný - krásný věk!)
• personifikace (Jako listů šepotání pode skálou při ozvěně, znělo kolem bez přestání, jednozvučně, neproměnně: "Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!")
• gramatické zvláštnosti - autor neustále požívá pomlčky, ať už k vsuvce, ke zvýraznění nebo gradaci apod. (Zdaleka spěchá lid - vždy větší zástup ten - vždy větší - větší jest - vždy roste tento pluk; nesmírné množství již. - Vždy větší jeho hluk)
• řečnická otázka (Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pohynou?; Kdo srdci takému útěchy jaké dá?)

VLASTNÍ NÁZOR:

Dílo se mi velmi líbilo, ale při čtení jsem se musel hodně soustředit, protože skladba byla celkově napsána trochu složitě. Hodně věcí jsem si musel domyslet, protože nikde konkrétně vysvětleny nebyly, např. když Jarmila skočila do vody. Pro mé lepší pochopení jsem si Máj musel přečíst dvakrát.

Ale co se týče formy a uměleckosti, v tom byl Mácha perfektní. To neskutečné množství básnických přívlastků vyvážilo tu mírnou složitost děje.

Také si myslím, že i s dnešní dobou se to dá srovnat, například tragická láska, ale také vražda jako taková. Násilí je svět plný a neustále přibývá, a to by si měli lidé uvědomit a něco s tím dělat.

Hodnocení díla musím rozdělit na dvě části - pro plné pochopení je potřeba se při čtení soustředit, nicméně, po umělecké stránce nemá chybu. Mácha se nebál v tomto díle projevit své pocity ze svého života, a to Máji hodně přidává na hodnotě.