Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když otevřeme Máj, hned zkraje na nás vybafne vlastenecká báseň, jež vůbec není v Máchově stylu. Nezalekneme-li se jí a pokračujeme-li dál, čeká nás jedna z nejkrásnějších českých básní, můžeme říci jediná báseň sledující romantické tendence, která dosáhla takové úrovně, že se čte v hojném množství dodnes a troufám si říci, že se ještě velmi dlouho číst bude. Soudobé kritiky však Máchovým dílem až tak nadšeny nebyly. Uznávaly sice jeho epochální básnický talent, nicméně naříkaly nad tím, že je nevyužitý, že by měl místo romantických životních pocitů vyjadřovat vlastenecké nadšení a propagovat češství, kde se dá.
Mácha vydal svou báseň v březnu roku 1836 na vlastní náklady a sám ji také prodával. Do dnešních dnů se nám zachoval jeho rukopis i s původními poznámkami k textu a komentářem. Mnoho se také můžeme dozvědět z dochovaných německy psaných autorových deníků.
Slovní zásoba Máje je na svou dobu téměř neuvěřitelná. V českých zemích proběhlo národní obrození, chvílemi se diskutovalo i o tom, že čeština jako jazyk zcela zanikne. Uplynulo pár let od vydání prací předních lingvistů, jež pomohli vzkřísit češtinu, a světlo světa spatřilo něco tak jazykově bohatého jako je Máj.
Mácha použil eufonii, což je jeden z důvodů, proč toto jeho dílo nikdy nebylo přeloženo do cizích jazyků. Vůbec by totiž nevyznělo. V básni je pevná vazba mezi jazykovou výstavbou textu a výstavbou významu (například když je Vilém ve vězení přikovaný v řetězech, zmnožují se souhlásky, především ř, což nám evokuje právě chřestění a řinčení řetězů po podlaze kobky, v níž je hrdina uvězněn). A právě toto do jiných jazyků zkrátka převést nejde. V Máji převládá jamb, který také přispívá k eufonii.
Základním stylotvorným a jazykovým prostředkem je zde opakování motivů. Opakovaný úsek však nikdy nevstupuje do stejného kontextu. Tím se dosáhne zdůraznění a pokaždé se výrazně posouvá význam. Krom motivů se opakují jednotlivé hlásky i větší celky.
V básni převažuje lyrická složka, nicméně děj je také velmi důležitý. Jedná se o upravenou pověst, kterou Mácha slyšel na svých toulkách. Skutečný příběh se odehrál o několik desetiletí dříve, takže mu ho mohli vyprávět pamětníci. Zčásti se však jedná o úředně doložitelné události. Poprava Viléma byla jednou z posledních poprav lámáním kolem vůbec.
Máj zařazujeme do romantismu, což můžeme odůvodnit romantickými prvky: nešťastná a nerealizovaná láska Viléma a Jarmily, Vilém alias člověk z okraje společnosti (zbojník, později vězeň), sebevražda hrdinky, velké kontrasty (májová příroda, jaro, kdy se rodí nový život vs. Smrt, temná kobka), vražda otce, motiv dětství jakožto ztraceného ráje, nadpřirozené motivy vycházející z lidové slovesnosti (sbor duchů na hřbitově), postava poutníka, do něhož se vtělil sám autor.